Schizofrenie je heterogenní skupinou onemocnění, jež se liší průběhem a odpovědí na léčbu. Zatímco pozitivní příznaky mají tendenci se v čase zmírňovat, negativní symptomy zůstávají stabilní nebo se zvýrazňují. Antipsychotika mají středně velký účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, zatímco jejich účinnost na negativní symptomy je obecně nízká. Většina dostupných dat pochází z krátkodobých studií akutní fáze onemocnění, které nerozlišovaly primární a sekundární negativní symptomy a jejich hodnocení nebylo hlavním sledovaným parametrem.
Primární NS (PNS) jsou vlastní součástí schizofrenie – zahrnují anhedonii, abulii, alogii, sociální stažení a oploštělé emoce. Oproti tomu sekundární NS jsou způsobeny depresí a úzkostí, nežádoucími účinky léků, abúzem návykových látek, nedostatkem vnějších podnětů a tělesným zdravím. Při výskytu PNS by měla být preferována antipsychotika 2. generace (AP2G) před AP1G. Účinnost na PNS byla pozorována u amisulpridu v nižších dávkách (50–300 mg/den) oproti placebu. Prvním – a dosud jediným – antipsychotikem s prokázanou účinností na PNS schizofrenie je nový parciální agonista kariprazin.
Kariprazin je novým parciálním agonistou dopaminových receptorů D2 a D3, s preferenční afinitou k receptorům D3. Je určen pro léčbu dospělých pacientů se schizofrenií. Právě parciální agonismus a vysoká afinita k receptorům D3 jsou unikátními vlastnostmi kariprazinu napříč antipsychotiky, díky čemuž je účinný v terapii jak pozitivních, tak primárních negativních příznaků schizofrenie, zlepšuje psychosociální fungování pacientů a kognitivní funkce. V krátkodobých studiích kariprazin prokázal konzistentní účinnost v léčbě akutní exacerbace schizofrenie, při dlouhodobé terapii významně prodlužuje čas do relapsu.
Při krátkodobém i dlouhodobém podávání současně vykazuje příznivý bezpečnostní profil. Má minimální vliv na hmotnost (v klinických studiích v průměru +1,5 kg za 1 rok léčby), jeho vliv na prodloužení intervalu QT je srovnatelný s placebem, snižuje hladinu prolaktinu, metabolické parametry (lipidy, glykémie) jsou stabilní, nemá sedativní efekt, nezpůsobuje sexuální dysfunkce. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří akatizie, která je většinou mírné až střední intenzity a obvykle vymizí do 2 týdnů od zahájení terapie.
Výsledky studií antipsychotik v léčbě schizofrenie jsou nekonzistentní, s velice omezenými daty v souvislosti s negativní symptomy. Nutné je odlišení primárních a sekundárních negativních příznaků, depresivních příznaků, jakož i organických poruch včetně závislostí (nejčastěji na THC).
Z antipsychotik mají nejpevnější evidenci na převažující (predominantní) negativní symptomy (PNS) kariprazin a amisulprid. Při terapii PNS je nově doporučováno v prvním kroku podání kariprazinu a při selhání léčby jako alternativa amisulprid. Další možností je léčba olanzapinem (nebo kvetiapinem s nižší úrovní evidence), případně augmentace antipsychotikem aripiprazolem či antidepresivy (SSRI, NaSSA). U některých dalších postupů byla zjištěna statistická významnost redukce negativních příznaků, ale s nejistým klinickým dopadem.
Integrální součástí terapie jsou také psychosociální intervence, které zvyšují odolnost vůči zátěži, snižují dopad stresujících událostí, minimalizují symptomy a zlepšují kvalitu života nemocných. Mezi metody psychosociální intervence patří mimo jiné kognitivně-behaviorální psychoterapie, psychoedukace, skupinová psychoterapie, kognitivní remediace, metakognitivní trénink a řada dalších.
Negativní symptomy schizofrenie dlouhodobě představují terapeutickou výzvu. V léčbě schizofrenie s převažujícími negativními příznaky se nyní uplatňuje nové antipsychotikum kariprazin s unikátním mechanismem účinku jako lék 1. volby. Psychofarmakologická terapie schizofrenie musí být individualizovaná, cílená na potřeby a preference pacienta a zaměřená na prevenci relapsu, zlepšení subjektivního prožívání léčby a kvality života. Doporučena je kontinuální antipsychotická léčba, která je účinnější než léčba přerušovaná. Přednost by měla dostávat antipsychotika metabolicky neutrální, s nízkým výskytem nežádoucích účinků. Pro většinu pacientů je navíc doporučena psychosociální intervence.
(holi)
Zdroje:
1. Masopust J., Kopeček M., Protopopová D. Stabilizační a udržovací léčba schizofrenie. Doporučené postupy psychiatrické péče Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Dostupné na: https://postupy-pece.psychiatrie.cz/specialni-psychiatrie/f2-schizofrenie/stabilizacni-udrzovaci-lecba-schizofrenie,
2. Masopust J., Mohr P., Kopeček M. Antipsychotika v léčbě predominantních negativních příznaků schizofrenie: aktualizace doporučených postupů. Psychiatrie 2020; 24 (1): 40−43. Dostupné na: www.tigis.cz/images/stories/psychiatrie/Psychiatrie_2020/Psychiatrie_12020/cnps_Psychiatrie_1_2020-8.pdf
