Je velmi dobře známo, že obezita je spojena se snížením spontánní i simulované sekrece růstového hormonu. O vlivu BMI ale tyto informace doposud chyběly. Cílem studie lékařů z bostonské Harvard Medical School tedy bylo zjistit, jaký je vliv BMI na sekreci růstového hormonu u dětí s malým vzrůstem.
Je velmi dobře známo, že obezita je spojena se snížením spontánní i simulované sekrece růstového hormonu. O vlivu BMI ale tyto informace doposud chyběly. Cílem studie lékařů z bostonské Harvard Medical School tedy bylo zjistit, jaký je vliv BMI na sekreci růstového hormonu u dětí s malým vzrůstem. Výsledky svého pozorování publikovali v odborném medicínském periodiku The Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism.
Studie se zúčastnilo celkem 116 dětí ve věku od dvou do osmnácti let, které byly v letech 2004 až 2008 ambulantně léčeny na Dětské endokrinologické klinice Massachusettské všeobecné nemocnice. U všech dětí byl proveden stimulační test růstového hormonu, přičemž byly podávány alespoň dvě z těchto látek: klonidin, arginin, l-dopa/carbidopa a propranolol. Ze studie byly vyloučeny všechny děti s těžkým chronickým onemocněním, Turnerovým syndromem nebo užívající léky, které mohou mít vliv na endogenní sekreci růstového hormonu, jako například kortikosteroidy či antipsychotika. Zkoumány pak u dětí byly jak výška či váha, které jsou nutné ke stanovení BMI, tak i hladiny růstového hormonu, IGF-1 či hormonů štítné žlázy nebo Tannerovy stupnice dospívání.
Ze 116 hodnocených dětí s průměrným věkem 10,3 ± 3,3 roku bylo 79 chlapců a 37 dívek. Celkem 84 dětí bylo prepubertálních, 16 ve fázi Tanner 2, 7 ve fázi Tanner 3, dvě ve fázi Tanner 4 a jedno ve fázi 5. Průměrná směrodatná odchylka pro výšku byla 2,4 ± 0,6, průměrná směrodatná odchylka pro BMI pak –0,2 ± 0,9, což naznačuje tendenci přiblížit se rozdělení v běžné zdravé populaci. Střední vrchol růstového hormonu byl 13,3 mg/l s interkvartilním rozmezím 9,0–20,0 mg/l, 36 dětí mělo vrchol růstového hormonu pod 10 mg/l.
Co se porovnání směrodatných odchylek BMI týče, ty negativně korelovaly s vrcholem růstového hormonu. To se potvrdilo i v subanalýze provedené u 67 dětí, které byly testovány ještě s tříměsíčním odstupem. Směrodatné odchylky BMI ale výrazně ovlivnily pravděpodobnost diagnózy deficitu růstového hormonu. Proto lékaři doporučují, aby bylo k hodnotám BMI při diagnostice deficitu růstového hormonu přihlíženo. Vyšší skóre směrodatných odchylek u BMI totiž může vést i k chybnému diagnostikování deficitu růstového hormonu tam, kde je sekrece zcela normální.
(kam)
Zdroj: Stanley T. L. et al.: Effect of body mass index on peak growth hormone response to provocative testing in children with short stature., J Clin Endocrinol Metab. 2009 Dec; 94 (12): 4875–81.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
