Je velmi dobře známo, že obezita je spojena se snížením spontánní i simulované sekrece růstového hormonu. O vlivu BMI ale tyto informace doposud chyběly. Cílem studie lékařů z bostonské Harvard Medical School tedy bylo zjistit, jaký je vliv BMI na sekreci růstového hormonu u dětí s malým vzrůstem.
Je velmi dobře známo, že obezita je spojena se snížením spontánní i simulované sekrece růstového hormonu. O vlivu BMI ale tyto informace doposud chyběly. Cílem studie lékařů z bostonské Harvard Medical School tedy bylo zjistit, jaký je vliv BMI na sekreci růstového hormonu u dětí s malým vzrůstem. Výsledky svého pozorování publikovali v odborném medicínském periodiku The Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism.
Studie se zúčastnilo celkem 116 dětí ve věku od dvou do osmnácti let, které byly v letech 2004 až 2008 ambulantně léčeny na Dětské endokrinologické klinice Massachusettské všeobecné nemocnice. U všech dětí byl proveden stimulační test růstového hormonu, přičemž byly podávány alespoň dvě z těchto látek: klonidin, arginin, l-dopa/carbidopa a propranolol. Ze studie byly vyloučeny všechny děti s těžkým chronickým onemocněním, Turnerovým syndromem nebo užívající léky, které mohou mít vliv na endogenní sekreci růstového hormonu, jako například kortikosteroidy či antipsychotika. Zkoumány pak u dětí byly jak výška či váha, které jsou nutné ke stanovení BMI, tak i hladiny růstového hormonu, IGF-1 či hormonů štítné žlázy nebo Tannerovy stupnice dospívání.
Ze 116 hodnocených dětí s průměrným věkem 10,3 ± 3,3 roku bylo 79 chlapců a 37 dívek. Celkem 84 dětí bylo prepubertálních, 16 ve fázi Tanner 2, 7 ve fázi Tanner 3, dvě ve fázi Tanner 4 a jedno ve fázi 5. Průměrná směrodatná odchylka pro výšku byla 2,4 ± 0,6, průměrná směrodatná odchylka pro BMI pak –0,2 ± 0,9, což naznačuje tendenci přiblížit se rozdělení v běžné zdravé populaci. Střední vrchol růstového hormonu byl 13,3 mg/l s interkvartilním rozmezím 9,0–20,0 mg/l, 36 dětí mělo vrchol růstového hormonu pod 10 mg/l.
Co se porovnání směrodatných odchylek BMI týče, ty negativně korelovaly s vrcholem růstového hormonu. To se potvrdilo i v subanalýze provedené u 67 dětí, které byly testovány ještě s tříměsíčním odstupem. Směrodatné odchylky BMI ale výrazně ovlivnily pravděpodobnost diagnózy deficitu růstového hormonu. Proto lékaři doporučují, aby bylo k hodnotám BMI při diagnostice deficitu růstového hormonu přihlíženo. Vyšší skóre směrodatných odchylek u BMI totiž může vést i k chybnému diagnostikování deficitu růstového hormonu tam, kde je sekrece zcela normální.
(kam)
Zdroj: Stanley T. L. et al.: Effect of body mass index on peak growth hormone response to provocative testing in children with short stature., J Clin Endocrinol Metab. 2009 Dec; 94 (12): 4875–81.
