Turnerův syndrom – kvantifikace účinnosti roční léčby růstovým hormonem

Ačkoliv se léčba růstovým hormonem při různých poruchách vzrůstu včetně Turnerova syndromu používá déle než čtyřicet let, dosud nebyla jasně stanovena kritéria pro hodnocení její účinnosti. Nyní se o to pokusili vědci v rámci studie National Cooperative Growth Study (NCGS).

Studie mapovala vztah mezi jednoletým podáváním růstového hormonu a rychlostí růstu jak u pacientek s Turnerovým syndromem (TS), tak u děvčat a chlapců s idiopatickou deficiencí růstového hormonu (IGHD), organickou poruchou růstového hormonu (OGHD) a idiopatickým nízkým vzrůstem (ISS). Celkem bylo do sledování zahrnuto 1367 dívek s TS, 2323 chlapců a 842 dívek s IGHD, 582 chlapců a 387 dívek s OGHD a 1392 chlapců a 465 dívek s ISS.

Jako metodu pro zjištění odpovědi na léčbu použili vědci grafické znázornění změny rychlosti růstu při jednoleté léčbě růstovým hormonem v podobě normogramových křivek. V každé věkové a diagnostické kategorii byly ze získaných dat vytvořeny křivky znázorňující střední rychlost růstu před léčbou a po jednoleté léčbě se znázorněním standardní odchylky (SD) ± 1 a ± 2. Následně vědci porovnali křivky před léčbou a po léčbě. Jako rychlost růstu před léčbou stanovili rychlost odpovídající –2 SD.

Z výsledků studie vědci odvozují, že významným vodítkem pro kvantifikaci úspěšnosti léčby je porovnání rychlosti růstu před léčbou a jeden rok po léčbě, a to s ohledem na věk dítěte. Kritériem úspěšnosti léčby by mělo být zrychlení růstu odpovídající zvýšení SD o více než 1.Sledování změny rychlosti růstu by podle vědců mělo pomoci určit pacienty, kteří z podávání růstového hormonu profitují, a v opačném případě by mělo vést k přehodnocení diagnózy a terapie.

(zak)

Zdroj: J Clin Endocrin Metab doi:10.1210/jc.2007-1581.