Nedávné objevy na poli patogeneze psoriázy objasnily klíčovou roli interleukinu 23 (IL-23) při rozvoji onemocnění. Selektivní inhibice tohoto prozánětlivého cytokinu tak představuje slibnou možnost cílené terapie u pacientů se středně těžkou až těžkou psoriázou.
V komplexní patogenezi psoriázy se setkávají synergické účinky genetických a environmentálních faktorů spolu s poruchami ve vrozené a adaptivní imunitě. Patologické procesy způsobují abnormální proliferaci keratinocytů a vedou k tvorbě psoriatických ložisek.
Důležitou roli v tomto procesu hrají zejména dva zánětlivé mediátory, interleukiny 12 a 23, což jsou heterodimery sdílející jednu z podjednotek (p40). V poslední době se ukazuje, že IL-23 je v patogenezi psoriázy důležitějším faktorem než IL-12. Hlavním úkolem IL-23 je aktivace a přežívání pomocných lymfocytů TH17.
Cílení léčby na podjednotku p19, unikátní pro IL-23, by mohlo zvýšit bezpečnost léčby, protože umožňuje zachovat imunitní odpověď na lidské patogeny zprostředkovanou aktivací buněk TH1 pomocí IL-12. Momentálně jsou ve vývoji 3 různé monoklonální protilátky, které selektivně inhibují podjednotku p19 IL-23, jejichž účinnost a bezpečnost v léčbě ložiskové psoriázy se zkoumá v klinických studiích.
Guselkumab, plně humánní monoklonální protilátka, je momentálně hodnocen v řadě klinických studií fáze III; u několika z nich jsou již k dispozici předběžné výsledky. V randomizované dvojitě zaslepené studii VOYAGE 1 dosáhlo po 16 týdnech léčby 73,3 % pacientů léčených guselkumabem 90% zlepšení příznaků onemocnění hodnoceného pomocí skóre Psoriasis Area and Severity Index (PASI90) ve srovnání s 2,9 % pacientů na placebu a 49,7 % pacientů, jimž byl podáván adalimumab (p < 0,001). Dobrých výsledků dosáhl guselkumab i ve studiích VOYAGE 2 a NAVIGATE. Bezpečnost léčby byla ve všech případech srovnatelná napříč všemi skupinami pacientů.
Pozn. red.: Guselkumab byl schválen FDA a EMA v roce 2017 pro použití k léčbě středně závažné až závažné psoriázy.
Nedávno byly publikovány výsledky dvou randomizovaných dvojitě zaslepených studií fáze III (reSURFACE 1 a 2), které hodnotily účinnost a bezpečnost humanizované monoklonální protilátky tildrakizumabu. Po 12 týdnech léčby dosahovalo PASI75 64 %, resp. 62 % pacientů ze skupiny léčené 100 mg, resp. 200 mg tildarkizumabu oproti 6 % pacientů na placebu (p < 0,001). Výskyt nežádoucích příhod byl srovnatelný mezi skupinami, mírně více závažných nežádoucích příhod se vyskytlo u skupiny s nejvyšší dávkou tildrakizumabu. Tildrakizumab vykázal lepší účinnost po 12 týdnech léčby i oproti etanerceptu (p < 0,001).
Humanizovaná monoklonální protilátka risankizumab dosáhla nadějných výsledků v několika předběžných studiích fáze I a II, na výsledky ze studií fáze III se dosud čeká. Risankizumab se v současné době testuje rovněž v léčbě několika dalších zánětlivých onemocnění, např. Crohnovy choroby nebo ankylozující spondylitidy.
Objev klíčové role IL-23 v patogenezi psoriázy vedl k rozvoji nové třídy biologických léčiv pro terapii cílenou na podjednotku p19 IL-23. Předběžná data z klinických studií fáze II a III jsou velmi slibná, jak co se týče účinnosti, tak i krátkodobé bezpečnosti. Teprve dlouhodobé studie a posléze data z běžné klinické praxe však ukážou, jaké možnosti tato nová léčba pacientům s psoriázou přinese.
(este)
Zdroj: Fotiadou C., Lazaridou E., Sotiriou E. et al. Targeting IL-23 in psoriasis: current perspectives. Psoriasis (Auckl) 2018 Jan 4; 8: 1–5, doi: 10.2147/PTT.S98893.
