Profil účinku aklidinium-bromidu ve srovnání s glykopyrronium-bromidem

Úvod

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je charakterizována trvalou obstrukcí dýchacích cest a chronickým zánětem v dýchacích cestách a plicích. Primárním parasympatickým neurotransmiterem v dýchacích cestách je acetylcholin, který reguluje tonus hladkého svalstva a sekreci hlenů prostřednictvím muskarinových receptorů (v dýchacích cestách jsou zastoupeny receptory M₁−M₃). Anticholinergika, specificky antagonisté muskarinových receptorů, se doporučují jako bronchodilatační léčba 1. linie u pacientů s CHOPN.

Hlavní poznatky ze studie

Studie španělských autorů zkoumala v podmínkách in vitro a in vivo profily 2 dlouhodobě působících antagonistů muskarinových receptorů (LAMA), aklidinium-bromidu a glykopyrronium-bromidu, jako srovnávací látky využila tiotropium-bromid (LAMA) a ipratropium-bromid (SAMA – krátkodobě působící antimuskarinikum):

• Všichni 4 antagonisté měli vysokou afinitu pro všech 5 subtypů muskarinových receptorů (M₁−M₅), přičemž aklidinium a tiotropium měly srovnatelnou afinitu, která byla vyšší než u glykopyrronia a ipratropia.
• In vitro setrvávaly tiotropium, aklidinium a glykopyrronium na nativních receptorech M₃ déle (> 8 hod) než ipratropium (42 min); nejdéle zůstalo navázané tiotropium, aklidinium disociovalo pomaleji než glykopyrronium.
• Všechny látky disociovaly rychleji z receptorů M₂ než z M₃.
• Při acetylcholinem navozené bronchokonstrikci in vivo byly všechny látky srovnatelně účinné.
• Aklidinium, glykopyrronium a ipratropium měly rychlejší nástup bronchodilatační aktivity než tiotropium.
• Doba trvání bronchodilatačního účinku klesala v řadě: tiotropium, aklidinium, glykopyrronium, ipratropium.
• Hydrolýze v plazmě nejrychleji podlehlo aklidinium, jeho poločas byl 150× kratší než u glykopyrronia a 40× kratší než u tiotropia.
• Aklidinium méně potlačovalo salivaci in vivo než glykopyrronium a tiotropium.

Závěr

Výsledky naznačují, že zatímco aklidinium i glykopyrronium jsou účinní antagonisté muskarinových receptorů s podobnou selektivitou pro receptory M₃ oproti receptorům M₂, aklidinium pomaleji disociuje z receptorů M₃, a má tak in vivo delší bronchodilatační účinek než glykopyrronium. Zároveň rychle podléhá plazmatické hydrolýze, což snižuje systémovou zátěž léčivem a riziko systémových anticholinergních nežádoucích účinků.

(epa)

Zdroj: Gavaldà A., Ramos I., Carcasona C. et al. The in vitro and in vivo profile of aclidinium bromide in comparison with glycopyrronium bromide. Pulm Pharmacol Ther 2014; 28 (2): 114−121, doi: 10.1016/j.pupt.2014.05.005.