Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je závažné chronické onemocnění plicní tkáně, které na celém světě postihuje více než 170 milionů lidí a způsobuje 3 miliony úmrtí ročně. Důležitou součástí terapie je dispenzarizace nemocných za účelem udržení co nejvyšší compliance a adherence k terapii, ale také sledování pacientů v prevenci častých exacerbací a rehospitalizací. Telemedicína je v tomto případě slibnou modalitou umožňující zlepšení spolupráce s pacienty, ať už prostřednictvím počítačů, „chytrých“ mobilních telefonů nebo dalších technologií.
Jedním z cílů telemedicíny je zlepšení sebepéče u osob se stabilní CHOPN. Recentně publikovaný přehledový článek hodnotil incidenci exacerbací CHOPN u nemocných užívajících různé zdravotní aplikace pro mobilní telefony. U pacientů využívajících tyto aplikace bylo prokázáno 80% snížení rizika exacerbací (3 randomizované kontrolované klinické studie, poměr šancí [OR] 0,20; p = 0,005). Další rozsáhlá randomizovaná studie s klastry hodnotila telemedicínu u pacientů s CHOPN (48,3 %) a dalšími chronickými chorobami. Studie se po dobu 12 měsíců zúčastnilo 1584 nemocných využívajících telemedicínu a 1570 na obvyklé terapii. U pacientů využívajících možnosti telemedicíny bylo pozorováno 18% snížení rizika hospitalizace (OR 0,82; p = 0,017) a 46% snížení mortality (OR 0,54; p < 0,001).
Několik dalších studií potvrdilo pozitivní efekt telemedicíny na snížení rizika hospitalizace. Klinická evidence zabývající se snížením mortality při využívání telemedicíny je však limitovaná a nekonzistentní. Co se týká elektronické zdravotnické dokumentace u hospitalizovaných osob, studie jsou v tomto ohledu také limitované. V případě elektronické zdravotnické dokumentace bylo prokázáno snížení rizika duplikace testů o 18 % týdně, délky hospitalizace o 0,11 dne a 30denní mortality o 0,182 %.
Nekonzistentní výsledky se týkají rovněž výsledků péče o pacienty po propuštění z hospitalizace. Jedna ze studií hodnotila 50 pacientů využívajících vzdálenou asistenci prostřednictvím počítače s kamerou a mikrofonem, přičemž péče byla vedena proškolenými zdravotníky, kteří poskytovali pomoc v prevenci exacerbací a při užívání léků. V porovnání s 50 pacienty na obvyklé terapii byla v rámci telemedicínské skupiny pozorována signifikantní redukce rizika rehospitalizace v 30 dnech od dimise (poměr rizik [HR] 0,25; 95% CI 0,09–0,69). Signifikantní efekt u pacientů s CHOPN měla také rehabilitace ve formě dechového cvičení vedená například prostřednictvím Skype.
Zajímavou a neméně důležitou oblastí telemedicíny je sledování faktorů zevního prostředí. Například ve studii, kterou publikovali Qiu et al., byla v případě 54 966 hospitalizací pro CHOPN prokázána asociace s množstvím molekul znečišťujících prostředí a chladným počasím. Obdobné výsledky byly prokázány v další rozsáhlé studii, která hodnotila 950 tisíc hospitalizací pro CHOPN. Možnosti aplikace těchto analýz do klinické praxe však zatím nejsou zcela jasné.
Díky digitální transformaci zdravotnictví vzniká řada slibných aplikaci a modelů pro péči o pacienty s CHOPN. Potenciál těchto aplikací byl prokázán řadou klinických studií, i když klinické důkazy jsou v současné době často limitované a nekonzistentní. Letošní rok nicméně dozajista prokázal, že telemedicínu je vhodné v určitém rozsahu implementovat i do péče o pacienty trpící CHOPN a dalšími chronickými chorobami. Definitivní možnosti a omezení telemedicínských technologií je samozřejmě zapotřebí prokázat dalším klinickým výzkumem, ze současných dat nelze vyvodit jednoznačné závěry.
(holi)
Zdroje:
1. Ding H., Fatehi F., Maiorana A. et al. Digital health for COPD care: the current state of play. J Thorac Dis 2019; 11 (Suppl. 17): S2210–S2220, doi: 10.21037/jtd.2019.10.17.
2. Qiu H., Tan K., Long F. et al. The burden of COPD morbidity attributable to the interaction between ambient air pollution and temperature in Chengdu, China. Int J Environ Res Public Health 2018; 15 (3): 492.
