Cílem australské prospektivní multicentrické randomizované studie bylo posoudit přínos fyzické aktivity ve formě chůze z hlediska kvality života související se zdravím (HRQoL) a fyzické výkonnosti u pacientů se středně závažnou až závažnou chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN). Kvalita života související se zdravím byla hodnocena pomocí dotazníku St George Respiratory Questionnaire (SGRQ) a Chronic Respiratory Disease Questionnaire (CRDQ). Výkonnost posuzovali autoři studie pomocí vytrvalostního člunkového testu chůzí (ESWT − endurance shuttle walk test), funkční kapacitu pomocí 6minutového testu chůzí (6MWT − 6-minute walk test) a maximální možnou cvičební zátěž pomocí stupňovaného člunkového testu chůzí (ISWT − incremental shuttle walk test). Pokud by studie prokázala pozitivní vliv chůze coby jediné provozované fyzické aktivity na sledované parametry, značně by se tím zvýšila dostupnost efektivního cvičení pro pacienty s CHOPN.
Experimentální skupina se po dobu 8−10 týdnů účastnila tréninku, který spočíval v chůzi organizované 2−3× týdně a probíhal pod dohledem fyzioterapeuta. Kontrolní skupina se žádné organizované fyzické aktivity neúčastnila. Průměrný věk 130 zúčastněných subjektů dosahoval 69 let a průměrná jednosekundová vitální kapacita plic (FEV1) u nich činila 43 % předpokládané hodnoty.
Cvičení na počátku studie trvalo 30 minut a rychlost chůze byla stanovena na 80 % průměrné rychlosti dosažené během 6minutového testu chůzí (6MWT). Po každém 6. tréninku byla délka chůze prodloužena o 5 minut až na celkovou délku 45 minut. Pacienti byli instruováni, aby chodili tempem, při kterém dosáhnou skóre 3−4 na modifikované 10stupňové škále hodnotící dyspnoi. Před každým cvičením a po něm byla kontrolována srdeční frekvence a saturace krve kyslíkem. Spirometrické vyšetření (jednosekundová vitální kapacita plic a usilovná kapacita plic) bylo provedeno před zahájením studie a po jejím skončení.
U experimentální skupiny bylo na rozdíl od kontrolní skupiny pozorováno zlepšení HRQoL hodnocené pomocí skóre dosaženého v SGRQ (průměrný rozdíl činil 6 bodů) a CRDQ (průměrný rozdíl 7 bodů). Lepší byly též výsledky v testu ESWT (průměrný rozdíl mezi skupinami činil 208 sekund, zlepšení v experimentální skupině bylo o 71 % větší než u kontrolní skupiny). Vzdálenost, kterou byli pacienti z experimentální skupiny schopni ujít, se postupně zvětšovala, rychlost chůze však zůstala beze změny. Hodnocení dyspnoe bylo konstantní i se zvyšující se délkou cvičení. Aktivita byla pacienty dobře snášena.
Studie ukazuje, že pohybová aktivita v podobě chůze je účinným způsobem tréninku, který výrazně zlepšuje kvalitu života související se zdravím i fyzickou vytrvalost u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí. Autoři studie konstatují, že pro dosažení dobrých výsledků je důležité individuální přizpůsobení tréninku pomocí počátečního 6minutového testu chůzí a přínosná je také supervize fyzioterapeuta dohlížejícího na vhodnou intenzitu a délku cvičení. Chůzi je ovšem možné provozovat také individuálně a díky organizační nenáročnosti se jí mohou pacienti věnovat dlouhodobě a téměř v jakýchkoliv podmínkách.
(pak)
Zdroj: Wootton S. L., Ng L. W., McKeough Z. J. et al. Ground-based walking training improves quality of life and exercise capacity in COPD. Eur Respir J 2014; 44 (4): 885–894, doi: 10.1183/09031936.00078014.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
