Z epidemiologických studií vyplývá, že určitou formou alergické rinitidy trpí až 20 % populace v České republice. Alergická rinitida je přitom běžně léčena antihistaminiky, mezi něž se řadí i nesedativní antihistaminikum levocetirizin. Výzkum amerických vědců zjišťoval účinnost této terapie neinvazivním měřením množství oxidu dusnatého a eozinofilů v nosní dutině.
Mezi hlavní příznaky alergické rinitidy patří výtok z nosu, kýchání, svědění a pocit ucpaného nosu. Patogenetickým podkladem hypersenzitivity je chronický zánět s akumulací imunitních buněk v nosní sliznici. Jedná se především o eozinofily, žírné buňky, lymfocyty a bazofily. Základním pilířem terapie je omezení kontaktu s příslušným alergenem, mnoho pacientů se však neobejde bez farmakoterapie. Mezi léky první volby patří především antihistaminika a intranazální kortikosteroidy. Zástupcem z řad antihistaminik je i levocetirizin, jenž se řadí do skupiny nesedativních antihistaminik. Právě na jeho účinek v terapii celoroční alergické rinitidy se soustředil výzkum amerických vědců publikovaný v roce 2011.
Randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná zkřížená studie hodnotila účinek dvoutýdenní terapie levocetirizinem u 31 pacientů. Zkoumaný vzorek sestával z 24 žen a 7 mužů, jejichž průměrný věk se pohyboval kolem 29 let. Kritéria přijetí do studie zahrnovala pozitivní osobní anamnézu celoroční alergické rinitidy, pozitivní kožní testy a přítomnost klinických příznaků alergické rinitidy. Do studie nebyli naopak přijati jedinci, kteří v posledním měsíci užívali antialergickou medikaci. Účastníci byli rozděleni do dvou skupin, přičemž jedna skupina užívala perorálně 5 mg levocetirizinu každý den a druhá skupina podstoupila dvoutýdenní léčbu placebem. Při každé návštěvě lékařské ordinace bylo aspirační metodou účastníkům změřeno množství nazálního oxidu dusnatého (nNO). Vzorek pro hodnocení eozinofilů byl získáván pomocí nasálních stěrů a počet eozinofilů byl následně hodnocen pod mikroskopem pomocí skórovacího systému (0–4+). Tíže příznaků se hodnotila pomocí dotazníkové metody.
Během terapie levocetirizinem průměrné množství nNO činilo 807 ± 317 ppb (parts per billion) v levém nosním průchodu a 831 ± 332 ppb v pravém nosním průchodu. Na konci léčebné kúry došlo k signifikantnímu poklesu na hodnoty 688 ± 266 ppb v levém nosním průchodu a 702 ± 286 ppb v pravém nosním průchodu (p < 0,05). U jedinců podstupujících terapii placebem nedošlo k žádné výrazné změně. U jedinců podstupujících terapii levocetirizinem došlo v porovnání s placebem také k výraznému poklesu eozinofilů v nosní dutině (3,1–2,5 vs. 2,9–2,6; p < 0,05). K ústupu příznaků, jejichž tíže byla hodnocena dotazníkovou metodou, došlo pouze u jedinců léčených levocetirizinem.
Výzkum prokázal, že terapie levocetirizinem snižuje množství nasálního oxidu dusnatého, počet eozinofilů v nosní dutině, ale také přispívá k ústupu objektivních markerů zánětu, což se odráží na zvýšení kvality života hodnocené pomocí dotazníkových metod.
(holi)
Zdroj: Bautisa A. P, et al. Nasal nitric oxide and nasal eosinophils decrease with levocetirizine in subjects with perennial allergic rhinitis. Am J Rhinol Allergy. 2011 Nov–Dec; 25 (6): 383–7; doi: 10.2500/ajra.2011.25.3668.
