Popularita mobilních telefonů během posledních deseti let celosvětově dramaticky vzrostla. Kombinace tohoto faktoru a nabídek mobilních operátorů na neomezená volání za fixní cenu vedla v poslední době k nárůstu výskytu lokálních alergických reakcí na kovové části mobilního telefonu obsahující nikl sulfát a šestimocný chrom.
Mnoho věcí denní potřeby včetně klíčů, mincí a papírových svorek obsahuje nikl. Vzhledem k tomu, že ke kontaktu s těmito objekty dochází většinou jen krátce, nestihne se alergie na nikl obvykle rozvinout. Riziko vzniku alergie se zvyšuje při častém a dlouhodobém kontaktu, jak je tomu například u náhrdelníků, hodinek a náušnic. Nikl je jedním z nejběžnějších kontaktních alergenů a alergie na tento kov postihuje až 17 procent žen a 3 procenta mužů.
Kontaktní alergie na součásti mobilních telefonů byla poprvé popsána v roce 2000 v Itálii a od té doby se objevilo několik dalších případů z celého světa. Mezi nejběžnější části telefonních aparátů způsobující kontaktní dermatitidu patří dekorativní loga, tlačítka menu a kovové rámečky LCD displeje. Proto se alergie obvykle prezentuje jako jednostranná ložiska na tváři nebo na uchu, rozsahem odpovídající dotyku kovových částí telefonu. Na rozdíl od niklu není hexavalentní chrom sám o sobě kontaktním alergenem, ale k jeho aktivaci je zapotřebí kontaktu s potem nebo slinami. I z tohoto důvodu je alergie na chrom při užívání mobilního telefonu méně častá.
Již v roce 1994 vydala Evropská unie direktivu stanovující limitní hodnoty uvolňovaného niklu z kovových částí produktů, přicházejících do přímého a dlouhodobějšího kontaktu s pokožkou uživatele. I přes toto nařízení bylo při studii v Dánsku zjištěno, že u 8 ze 41 testovaných telefonů jsou tyto limity překračovány. Výsledkem této a dalších studií bylo rozšíření direktivy Evropské unie i na výrobu mobilních telefonů.
(tms)
Zdroj: Rajpara A, Feldman SR. Cell phone allergic contact dermatitis: case report and review. Dermatol Online J 2010(Jun 15);16(6):9.
