Akutní respirační infekce zaplňují především v podzimních a zimních měsících ordinace praktických lékařů. Bohužel řada pacientů končí nevhodně na antibiotické léčbě, protože infekce většinou bývají virového původu. Alternativní léčbou může být v tomto případě použití isoprinosinu, který lze podávat jak samostatně, tak v kombinaci s jinými vhodnými léčivými přípravky.
Isoprinosin (inosin pranobex) je léčivý přípravek schválený v několika zemích mimo jiné pro léčbu imunodeficitních stavů, zejména poruch buněčné imunity provázených protrahovanými nebo opakovanými virovými infekty. In vivo normalizuje nedostatečnou či porušenou buněčnou imunitu vyvoláním odpovědi typu TH1, která iniciuje maturaci a diferenciaci T lymfocytů a potencuje indukované lymfoproliferativní reakce v buňkách aktivovaných mitogenem nebo antigenem. Dále moduluje cytotoxicitu T lymfocytů a přirozených zabíječů (NK − natural killers), funkce T8 supresorových a T4 pomocných lymfocytů a zvyšuje počet povrchových receptorů pro IgG a komplement. Potencuje chemotaxi neutrofilů, monocytů či makrofágů a fagocytózu.
Isoprinosin lze podat u dětí starších 1 roku a u dospělých, a to obvykle v celkové dávce 50 mg/kg tělesné hmotnosti rozdělené do 3−4 denních dávek, maximálně 4 g/den. U dětí do 20 kg se podává dávka odpovídající 1 tabletě/10 kg tělesné hmotnosti rovněž rozdělená do 3−4 denních dávek. Při potížích s polykáním lze tabletu rozdrtit a rozpustit v malém množství ochucené tekutiny těsně před užitím. Při akutním onemocnění se doporučuje v léčbě pokračovat ještě nejméně 1−2 dny po odeznění příznaků. Obvyklá doba léčby činí 5−10 dní. U virových infekcí vyžadujících dlouhodobější léčbu se doporučuje v léčbě pokračovat ještě 1−2 týdny po vymizení příznaků.
V Rusku byla sledována účinnost isoprinosinu u 152 dětí s akutními respiračními onemocněními a opakujícími se respiračními onemocněními. Použití isoprinosinu v kombinované léčbě ukázalo jak pozitivní klinickou odpověď, tak lepší imunogram.
Jiná klinická studie zkoumala účinnost isoprinosinu u 30 dětí ve věku 3−15 let s mírnou buněčnou imunodeficiencí a opakujícími se infekcemi především virového původu. Dětem byl isoprinosin podáván ve standardní dávce po dobu 10 dní následující 3 měsíce. Poté následovalo 12měsíční pozorování na imunologické klinice. Studie prokázala statisticky významné zvýšení počtu CD3 T lymfocytů (p = 0,02), počtu CD4 T lymfocytů (p = 0,02) a statisticky významné zlepšení jejich funkce (p = 0,005). Množství opakujících se respiračních infekcí se za rok snížilo o 81,2 % (čemuž ekvivalentně odpovídá 5,31× méně infekcí než před podáním isoprinosinu). Současně se snížilo použití antibiotik o 93,5 % (15,3× méně) a spotřeba jiných neantibiotických léčivých přípravků o 78,3 % (4,51× méně). Celkový index skóre klinických symptomů se snížil o 72,5 % (3,64× méně).
Studie EWO-ISO-2014/1 probíhala v Česku a na Slovensku a hodnotila účinnost isoprinosinu v porovnání s placebem u pacientů s akutní respirační infekcí včetně těch, u kterých byla prokázána infekce chřipkovým virem A nebo B, respiračním syncytiálním virem, adenovirem nebo virem parainfluenzy 1 či 3. Studie se zúčastnilo 463 pacientů. Isoprinosin byl podáván v dávce 3× denně 1000 mg po dobu 7 dní. Rozdíl v čase potřebném k vymizení všech symptomů podobných chřipce mezi oběma skupinami (isoprinosin vs. placebo) nebyl statisticky významný, ale u neobézních pacientů mladších 50 let léčených isoprinosinem byl zaznamenán trend rychlejšího vymizení chřipce podobných symptomů v porovnání s placebem (hazard ratio [HR] 1,175; 95% CI 0,806−1,714; p = 0,324). Významné zkrácení doby příznaků bylo prokázáno u pacientů, kteří neměli základní chronické onemocnění dýchacího systému. K výraznému zmírnění symptomů došlo 8. a 9. den léčby. Zároveň byla významně zkrácena doba rekonvalescence.
Výše zmíněné studie dokazují příznivý vliv isoprinosinu při léčbě i prevenci respiračních virových infekcí u dětí i dospělých.
(mkd)
Zdroje:
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
