Lidský cytomegalovirus (CMV), známý také jako HHV-5 (human herpes virus 5), patří mezi Herpesviridae, kam řadíme i HSV-1 a 2. Infekce tímto virem probíhá u zdravých dětí a dospělých jedinců často asymptomaticky, avšak u imunokompromitovaných osob a novorozenců existuje riziko závažného průběhu s ohrožením zraku, sluchu, či dokonce života. Kongenitální infekce může vést k mentální retardaci a vzniku vývojových vad.
V rozvojových zemích je virem nakažena většina osob již v raném dětství a séroprevalence se u mladých dospělých blíží 100 %. Oproti tomu v rozvinutých zemích se séroprevalence ve stejné věkové kategorii pohybuje kolem 50 % u jedinců s vyšším socioekonomickým statusem. To má významný dopad na výskyt kongenitální infekce CMV, neboť ženy, které jsou ve fertilním věku CMV séronegativní, mají vyšší riziko primoinfekce během gravidity. Vrozenou infekcí CMV je postiženo asi 1 % (0,5–2 %) všech živě narozených dětí. Ve Spojených státech amerických a v Evropě je každým rokem zaznamenáno kolem 80 tisíc případů vrozené infekce CMV.
K přenosu viru může dojít transplacentárně, perinatálně nebo během dalšího života, a to prostřednictvím kontaktu s infikovanými tělesnými tekutinami. Konatální infekce může vzniknout primoinfekcí matky, kde se riziko přenosu na plod pohybuje kolem 10 %, nebo při reaktivaci chronické mateřské infekce (s rizikem přenosu 1 %). Mezi další významné možnosti přenosu patří krevní transfuze. Před testováním krevních produktů na přítomnost CMV patřila s transfuzí asociovaná infekce CMV mezi významné příčiny morbidity a mortality předčasně narozených dětí.
Nejzávažnější důsledky pro plod má infekce, ke které dojde v první polovině těhotenství. Přibližně 10 % infikovaných dětí vykazuje příznaky onemocnění při narození, přičemž je u těchto pacientů 40−90% riziko vzniku neurologických následků zahrnujících mentální retardaci, mikrocefalii, opožděný vývoj, epilepsii a mozkovou obrnu. Přestože je zbylých 90 % jedinců v době narození bezpříznakových, u 7−20 % z nich se vyvinou trvalé následky zejména v podobě různě závažného postižení sluchu. Odhaduje se, že ze skupiny 1 000 dětí s kongenitální CMV infekcí se u 170−190 vyskytnou trvalé následky, přičemž třetina z těchto dětí je ze skupiny symptomatické a dvě třetiny z asymptomatické.
Příznaky infekce objevující se po narození mohou být různě závažné. Nejzávažnější forma kongenitální infekce je označována jako cytomegalická inkluzní nemoc. Manifestuje se prematuritou, hypotrofií, dystrofií, hepatosplenomegalií, protrahovanou novorozeneckou žloutenkou, trombocytopenickou purpurou, poškozením zraku, chorioretinitidou, mikroftalmem, poškozením mozku s mikrocefalií včetně intracerebrálních kalcifikací, hydrocefalem, neurologickou symptomatologií (letargie, hypotonie či hypertonie, křeče), mentální retardací, zpomalením růstu, viral sepsis-like syndromem, vzácně intersticiální pneumonií a respirační tísní. Může se objevit také fulminantní diseminace viru končící ve 20 % případů úmrtím.
Perinatální akvizice CMV vzniká nejčastěji v souvislosti s průchodem porodním kanálem nebo s kojením. Většina takto získaných infekcí je asymptomatická. Některé děti však mohou mít příznaky onemocnění, především lymfadenopatii, hepatitidu a pneumonii, která může mít závažný průběh. Infekce cestou mateřského mléka ohrožuje zejména předčasně narozené děti s nízkou porodní hmotností.
Diagnóza infekce CMV je potvrzena sérologicky pomocí průkazu specifických protilátek. Samotný virus lze izolovat z uretrálních, vaginálních či cervikálních sekretů, spermatu, moči, slin, krve nebo stěru z rekta a odhalit pomocí molekulárněbiologických metod.
Terapie CMV infekce obecně je u imunokompetentních jedinců obvykle symptomatická. Možné je využít Isoprinosine, který je dle SPC k terapii cytomegalové infekce indikován a který lze podávat již dětem od jednoho roku věku. V léčbě nemocných s imunodeficiencí se uplatňuje ganciklovir, foscarnet či cidofovir a hyperimunní globuliny. Podání specifického hyperimunního imunoglobulinu proti CMV lze zvážit i u prokázané primoinfekce budoucí matky. U novorozenců se zjevnými klinickými příznaky je doporučeno podání gancikloviru. Samostatně nebo současně s ganciklovirem je možno podat novorozencům s kongenitální infekcí CMV také hyperimunní specifický imunoglobulin proti CMV.
(veri)
Zdroje:
