Celoživotní antiretrovirová terapie infekce HIV může mít za následek vyšší incidenci komorbidit nesouvisejících s AIDS, než je obvyklé u běžné populace. Aby se snížila zátěž organismu pacientů léčivy, je za určitých okolností možné přejít ze standardní trojkombinace na duální léčbu. V časopisu HIV Medicine byla nedávno publikována kohortová studie zkoumající účinnost a bezpečnost kombinované léčby dolutegravirem a rilpivirinem v běžné klinické praxi.
Vhodná duální terapie musí být schopná udržet supresi viru HIV a zároveň vykazovat dobrou adherenci pacientů k léčbě díky nízké toxicitě a snadnému způsobu podání. Inhibitor integrázy dolutegravir (DTG) a inhibitor reverzní transkriptázy rilpivirin (RPV) jsou dvě nové antiretrovirové látky, které jsou vysoce aktivní a dobře tolerované. Mezi výhody této kombinace léčiv patří absence vzájemných lékových interakcí a jednoduché podání 1× denně.
Cílem studie bylo zhodnocení účinnosti suprese viru u pacientů předléčených antiretrovirovou terapií, kteří dosáhli virologické kontroly, po jejich převedení na duální terapii DTG + RPV v podmínkách běžné klinické praxe. Účinnost byla hodnocena jako ztráta virologické a terapeutické kontroly ve 24. týdnu od převedení na duální terapii. Autoři dále hodnotili bezpečnost léčby a zkoumali plazmatické koncentrace DTG a RPV.
Byla provedena retrospektivní analýza dat 152 pacientů, kteří se léčili v hlavních francouzských centrech pro léčbu HIV a v letech 2014–2015 byli převedeni na duální terapii. Pacienti (66 % mužů, medián věku 55 let) s plazmatickými koncentracemi viru < 50 kopií HIV-1 RNA/ml a bez koinfekce HBV byli sledováni průměrně po dobu 36 týdnů (mezikvartilové rozpětí [IQR] 25–50 týdnů). Všichni byli před převedením dlouhodobě léčeni antiretrovirovou léčbou (průměrně 9 různých léčebných režimů po dobu 17 let), 41 % nemocných dosud nebylo léčeno inhibitory integrázy.
Kumulativní podíl pacientů bez potvrzeného virologického selhání v týdnu 24 činil 99,1 % (95% CI 95,2–99,9) a 90,5 % (95% CI 83,6–93,7) bylo bez potvrzeného terapeutického selhání. Na konci studie 19 nemocných (13 %) ukončilo duální terapii, z toho 12 pro nežádoucí příhody (nejčastěji neurologické poruchy a bolesti břicha, dále kožní a renální toxicitu).
Po 24 týdnech duální terapie nebyla pozorována žádná změna v počtech CD4+ a CD8+ T buněk. Byl zaznamenán signifikantní nárůst koncentrací kreatininu (o 11,1 ± 5,4 μmol/l; p < 0,001), ale nebyla zjištěna změna koncentrací jaterních enzymů ALT a AST (p = 0,4). Nebyly pozorovány žádné nežádoucí příhody stupně 3–4 týkající se laboratorních parametrů.
Během sledování byly hodnoceny plazmatické koncentrace DTG a RPV v ustáleném stavu u 23 pacientů s virologickou kontrolou onemocnění. Medián koncentrací těsně před podáním další dávky činil 2090 ng/ml (IQR 1255–2965) pro DTG a 130 ng/ml (IQR 95–160) pro RPV.
Převedení pacientů s virologickou kontrolou onemocnění na kombinaci DTG + RPV ukázalo podobnou účinnost jako jiné duální terapie, a to bez ohledu na typ předchozí antiretrovirové léčby. Výsledky získané pozorováním pacientů v běžné klinické praxi je třeba potvrdit prospektivními randomizovanými klinickými studiemi.
(este)
Zdroj: Gantner P., Cuzin L., Allavena C. et al. Efficacy and safety of dolutegravir and rilpivirine dual therapy as a simplification strategy: a cohort study. HIV Med 2017 Apr 26, doi: 10.1111/hiv.12506 [Epub ahead of print].
