Rilpivirin je bezpečné a účinné antivirotikum jak u již léčených, tak u antiretrovirovou terapií dosud neléčených pacientů s HIV. Jeho výhodou je málo lékových interakcí a příznivý profil toxicity. Cílem švýcarské studie bylo určit důvody preskripce fixní kombinace rilpivirinu (RPV), tenofoviru (TDF) a emtricitabinu (FTC) a posoudit účinnost a bezpečnost této kombinace v průběhu 24 měsíců.
Jednalo se o prospektivní analýzu provedenou u všech osob infikovaných HIV starších 18 let a zařazených do Swiss HIV Cohort Study (SHCS), kterým byla v období mezi 1. dubnem 2013 a 31. březnem 2014 podána alespoň 1 dávka RPV/TDF/FTC. SHCS je švýcarská multicentrická prospektivní studie zahájená v roce 1988, do které jsou kontinuálně zařazovány osoby infikované HIV. Hodnocení bylo provedeno po 6, 12 a 24 měsících léčby.
Primárním cílem bylo vyhodnotit účinnost RPV/TDF/FTC léčby pomocí HIV-RNA virové nálože (počet kopií/ml) a počtu CD4 buněk (buňky/mm3) po 6, 12 a 24 měsících od zahájení léčby. Virologická suprese byla definována jako < 50 kopií HIV-RNA /ml.
Sekundárním cílem bylo zhodnotit bezpečnost léčby za využití stanovení hladiny celkového cholesterolu (mmol/l), HDL cholesterolu (mmol/l), triglyceridů (mmol/l), alaninaminotransferázy (ALT; IU/l), kreatininu (μmol/l), odhadované glomerulární filtrace (eGFR; ml/min/1,73 m2) vypočtené podle vzorce MDRD (Modification of Diet in Renal Disease) a BMI (body mass index; kg/m2). Důvody přechodu na RPV/TDF/FTC byly zjišťované pomocí standardizovaného dotazníku. Studie také hodnotila ukončení léčby a důvody pro její přerušení až do 31. října 2015.
Do studie bylo zařazeno 644 pacientů, z nichž 70 % (451) tvořili muži. Pouze 7,5 % pacientů dosud nebylo léčeno antiretrovirotiky.
Po 24 měsících bylo virové suprese dosaženo u 100 % pacientů bez předchozí kombinované antiretrovirové léčby (cART) a u 96,7 % pacientů již dříve léčených cART (p < 0,001).
Celkem bylo identifikováno 596 pacientů původně léčených cART, jimž byla terapie změněna na kombinaci RPV/TDF/FTC, přičemž průměrná doba trvání léčby cART v době přechodu činila 8,7 roku (směrodatná odchylka [SD] ± 5,9).
Mezi hlavní důvody převedení na RPV/TDF/FTC patřily zjednodušení léčby (44,6 %; 266 pacientů) a CNS toxicita (24,0 %; 143 pacientů) v důsledku podávání efavirenzu (EFV). CNS toxicita se projevovala jako nespavost a poruchy spánku (26,9 %), abnormální sny (18,8 %), deprese (17,3 %), závratě (15,2 %) a únava či vyčerpání (13,7 %).
Šest měsíců po přechodu z EFV na RPV zaznamenalo 74,8 % pacientů zlepšení CNS symptomů, u 14,6 % pacientů byl zaznamenám stabilní stav a u 3,2 % pacientů bylo popsáno zhoršení nežádoucích vedlejších účinků na CNS. Trvalé zlepšení CNS symptomů po 12 měsících léčby bylo hlášeno u 78,3 % pacientů a stabilní stav zůstal u 6,5 % pacientů.
U pacientů s předchozí terapií cART byly významně zvýšené hodnoty kreatininu, a to jak po 6 a 12, tak i po 24 měsících léčby (p < 0,001). U pacientů dříve neléčených cART se tyto hodnoty nezvýšily. eGFR se však snížila v obou skupinách. Hodnoty celkového cholesterolu, triglyceridů a HDL cholesterolu se u pacientů s předchozí léčbou cART významně snížily.
Po průměrné době sledování 18,4 měsíce (interkvartilové rozpětí 14,0–21,9) 25,8 % pacientů léčbu RPV/TDF/FTC přerušilo. Důvody ukončení byly:
Kombinace RPV/TDF/FTC byla bezpečná a účinná po celou dobu sledování. Navzdory výborné virologické supresi však byla pozorována vysoká míra vysazení léčby.
(mkd)
Zdroj: Sculier D., Gayet-Ageron A., Battegay M. et al. Rilpivirine use in the Swiss HIV cohort study: a prospective cohort study. BMC Infect Dis 2017 Jul 6; 17 (1): 476, doi: 10.1186/s12879-017-2579-2.
