Recentně publikovaná studie neprokázala class efekt inhibitorů proteázy na zhoršování renálních funkcí. Převedení pacientů s infekcí HIV z léčby atazanavirem nebo lopinavirem na darunavir vedlo ke stabilizaci či zlepšení glomerulární filtrace (eGFR).
Využívání antiretrovirové terapie v léčbě infekce HIV značně prodloužilo život pacientů. Tato léčba ovšem může přispívat k rozvoji chronického onemocnění ledvin (CKD). Inhibitory proteázy, atazanavir a lopinavir byly v řadě klinických studií spojeny s incidencí a progresí CKD. I když u darunaviru takové údaje chyběly, existovala hypotéza, že jde o class effect této třídy léků.
Britští autoři se rozhodli tuto otázku vyjasnit a provedli studii, ve které porovnali pokles eGFR za rok u pacientů před převedením léčby z atazanaviru nebo lopinaviru na darunavir a po ní. Rovněž se zaměřili na pacienty s rychlým poklesem eGFR (> 5 ml/min/1,73 m2/rok). Použili údaje ze studie UK CHIC a zařadili 1430 HIV pozitivních ambulantně léčených pacientů s uvedenou změnou léčby, kteří měli nejméně 6měsíční expozici příslušnému inhibitoru proteázy před změnou i po změně léčby a > 2 vyšetření sérového kreatininu při každé léčbě. K analýze použili modely smíšených efektů s úpravou na věk, pohlaví, etnický původ, eGFR v době změny léčby, počet CD4+ buněk, HIV RNA a kumulativní expozici tenofovir-disoproxil-fumarátu (TDF).
Z atazanaviru bylo převedeno 577 pacientů a z lopinaviru 853. Průměrný věk pacientů v době změny léčby byl 45 let, 79 % tvořili muži, 76 % mělo nedetekovatelnou virovou nálož a medián eGFR činil 93 ml/min/1,73 m2. Upravená průměrná roční změna eGFR, která byla u atazanaviru před změnou léčby –0,84 ml/min/1,73 m2, dosahovala po převedení na darunavir 1,23 ml/min/1,73 m2 (p < 0,001). Při převedení léčby z lopinaviru na darunavir činily hodnoty roční změny eGFR –0,57 ml/min/1,73 m2 před léčbou a 0,62 ml/min/1,73 m2 po léčbě (p < 0,001). Stabilizace nebo zlepšení renálních funkcí bylo zjištěno po změně léčby na darunavir rovněž u nemocných s rychlým poklesem eGFR při léčbě atazanavirem (z –15,27 ml/min/1,73 m2 na 3,72 ml/min/1,73 m2; p < 0,001) i lopinavirem (z –11,93 ml/min/1,73 m2 na 0,87 ml/min/1,73 m2; p < 0,001).
Podobných výsledků bylo dosaženo i při vyřazení 236 pacientů, kterým byl v době změny léčby vysazen také TDF, a také u podskupiny pacientů s kombinací atazanavir/lopinavir + TDF před změnou terapie. U pacientů s monoterapií atazanavirem či lopinavirem před změnou léčby nebyl rozdíl v poklesu eGFR po převedení na darunavir významný.
Tato studie vyvrací hypotézu, že u inhibitorů proteázy se z hlediska zhoršení renálních funkcí jedná o class effect. Výsledky ukazují, že atazanavir a lopinavir, zejména v kombinaci s TDF, mohou způsobovat poškození ledvin, zatímco převedení pacientů na darunavir by mohlo pomoci renální funkce zachovat.
(zza)
Zdroj: Jose S., Nelson M., Phillips A. et al. Improved kidney function in patients who switch their protease inhibitor from atazanavir or lopinavir to darunavir. AIDS 2017 Feb 20; 31 (4): 485−492, doi: 10.1097/QAD.0000000000001353.
