Antiretrovirová terapie (ART) zásadně změnila klinický průběh původně smrtelného onemocnění vyvolaného virem HIV. Rilpivirin, látka ze skupiny nenukleosidových inhibitorů reverzní transkriptázy (NNRTI), při podávání gravidním ženám vykazuje velmi zajímavé výsledky. Dopady aplikace a farmakokinetika rilpivirinu jsou diskutovány v následujícím článku.
Rilpivirin (RPV) se řadí do skupiny nenukleosidových inhibitorů reverzní transkriptázy (NNRTI). Tyto léky fungují na principu přímé vazby k reverzní transkriptáze v těsné blízkosti nukleosidu. Látka je určená k léčbě pacientů výhradně s virem lidské imunodeficience typu 1 (HIV-1). Nicméně rilpivirin působí i na mnoho kmenů HIV-1 rezistentních vůči NNRTI první generace, kromě 17 mutací: Y181I, Y181V, L100I, K101P, Y181C, M230L, V106I, E138A, V179F, G190S, V90I, A98G, K101E, K101H, V179D, V179T a G190A. Koncentrace ribonukleové kyseliny (RNA) HIV musí být < 105 virových kopií/ml. Jedná se již o druhou generaci NNRTI, s vysokou účinností, která se navíc – oproti předchozí generaci léčiv – vyznačuje výrazně nižšími vedlejšími účinky na lidský organismus.
Rilpivirin je podáván HIV-1-pozitivním nemocným, jimž dosud nebyla aplikována žádná farmakoterapie (tj. terapeuticky naivním). Zásadně se nepodává v kombinacích s dalšími NNRTI, naopak je velmi vhodné jej kombinovat s látkami z jiných skupin léků na HIV. Tato pravidla vyplývají ze studií i z klinické praxe, kde bylo prokázáno, že léčba kombinacemi antiretrovirotik je daleko účinnější a obvykle úspěšnější než monoterapie.
Antiretrovirová terapie během těhotenství HIV-1-pozitivních žen je z hlediska kontroly onemocnění u těhotných velmi důležitá. Stejně tak je důležitá pro prevenci perinatálního přenosu HIV-1 a zdraví dítěte. Vždy je nutné k terapii těhotných přistupovat s ohledem na aktuální zdravotní stav každé pacientky, znát její současné imunologické parametry, možné nežádoucí účinky léku a stejně tak informace o možných rezistencích. Rovněž je potřeba respektovat vliv fyziologických změn v těhotenství na farmakokinetiku antiretrovirových léčiv, což často snižuje expozici léku v průběhu těhotenství.
Loni byly publikovány výsledky nerandomizované multicentrické studie fáze IV zabývající se účinkem rilpivirinu podaného ve III. trimestru gravidním ženám infikovaným HIV-1. Práce se zaměřila na otázky farmakokinetiky sledované účinné látky podávané v dávce 25 mg 1× denně.
Během celého III. trimestru gravidity a ještě 2 týdny po porodu byly odebírány klinické vzorky pro farmakokinetickou analýzu. Do studie bylo zahrnuto 16 subjektů.
V průběhu III. trimestru byly hodnoty AUC (area under curve) a minimální koncentrace rilpivirinu sníženy o 45 % a 49 % ve srovnání s hodnotami měřenými v období po porodu. Toto ukazuje na podstatně sníženou expozici léku v průběhu těhotenství.
Všechny narozené děti byly HIV-negativní. U novorozenců nebyly detekovány žádné vrozené vady. Rovněž nebyla prokázána teratogenita sledované účinné látky.
Expozice rilpivirinu je v průběhu těhotenství podstatně snížená. Nicméně i navzdory nižší expozici byla virová suprese udržena a nedošlo k perinatální transmisi viru. Výsledky naznačují, že testovaná denní dávka 25 mg rilpivirinu může být alternativní léčebnou možností u HIV-1-pozitivních gravidních žen.
(boš)
Zdroj: Schalkwijk S., Colbers A., Konopnicki D. et al. Pharmacokinetics of newly developed antiretroviral agents in HIV-infected pregnant women (PANNA) Network. Lowered rilpivirine exposure during the third trimester of pregnancy in human immunodeficiency virus type 1-infected women. Clin Infect Dis 2017 Oct 15; 65 (8): 1335–1341, doi: 10.1093/cid/cix534.
