Metformin je nejen základním lékem v léčbě diabetu mellitu (DM) 2. typu, ale ukazuje se, že disponuje i pozitivním efektem u řady maligních nádorů. Podle některých studií snižuje výskyt tumorů u pacientů s DM až o 40 % v rámci primární prevence a také se předpokládá jeho výhodné použití jako adjuvantní léčby v terapii již diagnostikovaných nádorových onemocnění.
Inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2) se poměrně rychle dočkaly velké obliby. Prokazatelně totiž snižují riziko kardiovaskulárních příhod, zejména nově vzniklého srdečního selhání i jeho zhoršení včetně hospitalizací pro srdeční selhání, a to jednak svým přímým vlivem na diurézu, jednak řadou složitějších nepřímých mechanismů. Na této úrovni je popisován také renoprotektivní efekt gliflozinů. Zvýšení exkrece glukózy způsobené glifloziny má vedle žádoucího zvýšení diurézy vliv rovněž na redukci hmotnosti, kdy zamezení zpětnému vychytávání glukózy v tubulech ledvin vytváří kalorický deficit. V neposlední řadě vede užívání gliflozinů k poklesu krevního tlaku.
Empagliflozin má potom na rozdíl od ostatních zástupců této skupiny prokázané snížení celkové a KV mortality ve vysoce rizikové populaci diabetiků. Podle výsledků velké klinické studie EMPA-REG OUTCOME empagliflozin zejména v kombinaci s metforminem velmi dobře kompenzuje DM2 a současně výrazně snižuje riziko kardiovaskulárních příhod i srdečního selhání. Výrazně pozitivní je také renální efekt snižující potřebu dialýzy až o 50 %.
Léčba diabetu pomocí analog glukagonu podobného peptidu 1 (GLP-1) je výhodná u pacientů se současnou nadváhou či obezitou. Tyto léky totiž účinně snižují příjem potravy, a tím i tělesnou hmotnost. A to dokonce do takové míry, že konkrétně liraglutid podávaný v dávce 3 mg/den řadíme mezi antiobezitika, která bez preskripčního omezení může předepisovat lékař jakékoliv odbornosti. (Pro srovnání − v diabetologické indikaci je maximální doporučená dávka 1,8 mg/den.)
Analoga GLP-1 je vhodné použít rovněž k léčbě pacientů s diabetem a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních příhod. Liraglutid, semaglutid a albiglutid prokázaly, že ve studiích snižují riziko významných kardiálních příhod, a to nejspíš cestou zlepšení inzulinové rezistence, snížení hmotnosti a krevního tlaku, zlepšení lipidogramu a také přímým účinkem na srdeční a cévní endotel.
Primárním cílem správně vedené léčby nemocných s diabetem samozřejmě zůstává co nejlepší kompenzace glykémie. Je však velmi žádoucí nahlížet na pacienta a jeho stav komplexně a na základě toho zvolit takové antidiabetikum, které pomáhá léčit také případné komorbidity, ovlivňovat tělesnou hmotnost a snižovat kardiovaskulární aterosklerotické riziko nebo riziko rozvoje renálního a kardiálního selhání.
(zem)
Zdroje:
1. Karen I., Svačina Š. Diabetes mellitus. Novelizace 2020. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře. Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, Praha, 2020. Dostupné na: www.svl.cz/files/files/Doporucene-postupy/2020/DIABETES-MELLITUS-2020.pdf
2. Coyle C., Cafferty F. H., Vale C., Langley R. E. Metformin as an adjuvant treatment for cancer: a systematic review and meta-analysis. Ann Oncol 2016; 27 (12): 2184−2195, doi: 10.1093/annonc/mdw410.
3. Kanoski S. E., Hayes M. R., Skibicka K. P. GLP-1 and weight loss: unraveling the diverse neural circuitry. Am J Physiol Regul Integr Comp Physiol 2016; 310 (10): R885−895, doi: 10.1152/ajpregu.00520.2015.
4. Wadden T. A., Hollander P., Klein S. et al.; NN8022-1923 Investigators. Weight maintenance and additional weight loss with liraglutide after low-calorie-diet-induced weight loss: the SCALE Maintenance randomized study. Int J Obes (Lond) 2013; 37 (11): 1443−1451, doi: 10.1038/ijo.2013.120.
5. Andrikou E., Tsioufis C., Andrikou I. et al. GLP-1 receptor agonists and cardiovascular outcome trials: an update. Hellenic J Cardiol 2019; 60 (6): 347−351, doi: 10.1016/j.hjc.2018.11.008.
6. Verma S., McMurray J. J. V. SGLT2 inhibitors and mechanisms of cardiovascular benefit: a state-of-the-art review. Diabetologia 2018; 61 (10): 2108−2117, doi: 10.1007/s00125-018-4670-7.
