Data týkající se zkrácení délky života diabetiků se v rámci různých studií6, 8 mírně liší, avšak shodují se v tom, že v čím mladším věku je DM 2. typu diagnostikován, tím je zkrácení délky života větší:
Údaje naznačují, že diabetes 2. typu u mladších lidí ve věku < 40 let vede k rychlejšímu zhoršování funkce beta-buněk v porovnání s diabetem s pozdějším nástupem.1
Sattar et al. na základě dat Švédského národního registru diabetiků zjistili nejvyšší nárůst rizika u osob s diagnózou DM 2. typu ve věku ≤ 40 let. Nalezli u nich více než 2násobné riziko úmrtí z jakýchkoliv příčin, téměř 3násobné riziko úmrtí z kardiovaskulárních příčin a více než 4násobné riziko srdečního selhání či ischemické choroby srdeční. Riziko fibrilace síní bylo v této věkové kategorii diabetiků oproti nediabetikům 2násobné a riziko cévní mozkové příhody více než 3násobné.8
Dostupná data ukazují, že celková i kardiovaskulární mortalita je u diabetiků v porovnání s nediabetiky více zvýšená u žen než u mužů. Snížení úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění pozorované u obecné populace v posledních desetiletích se v případě přítomnosti diabetu týká pouze mužů, nikoliv žen.3
Autoři sdružení do skupiny Emerging Risk Factors Collaboration publikovali v roce 2015 v JAMA analýzu vztahu mezi mortalitou a kardiometabolickou multimorbiditou − ta byla definována jako přítomnost ≥ 2 z následujících diagnóz: diabetes mellitus, iktus, infarkt myokardu. Analyzována byla data 689 300 účastníků z registru ERFC z let 1960−2007. Kompletní analýza zahrnula více než 135 tisíc úmrtí z celkem 1,2 milionu osob.
Bylo zjištěno, že přítomnost 1 ze sledovaných diagnóz zvýšila riziko úmrtí 2násobně, přítomnost 2 ze sledovaných diagnóz 4násobně a kombinace všech 3 uvedených diagnóz až 8násobně. Kardiometabolická multimorbidita při kombinaci všech 3 sledovaných diagnóz vedla při stanovení diagnózy DM2 ve 40 letech věku ke zkrácení života v průměru o 23 let, v 60 letech snížila délku života o 15 let.10
Ještě v poslední čtvrtině 20. století byla prognóza pacientů s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu kritická − doba dožití od stanovení diagnózy se tehdy pohybovala v průměru mezi 7 a 8 lety. Nyní lze na základě výsledků klinických intervenčních studií kvalifikovaně odhadnout, že se očekávaná délka života u pacientů s DM 2. typu může při kompenzaci všech rizikových faktorů blížit osobám stejného věku bez diabetu.7
Dostupná data ze studií provedených v posledních několika desetiletích svědčí pro celosvětově klesající trend úmrtnosti a rozvoje kardiovaskulárních onemocnění u diabetické i nediabetické populace. Přestože jsou mortalita a výskyt kardiovaskulárních onemocnění u diabetiků dvojnásobné oproti lidem bez diabetu, míra poklesu těchto parametrů je u diabetiků strmější. Lze to přičíst zlepšující se kompenzaci glykémie a rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění díky pokrokům současné medicíny. Tento trend je sice povzbudivý, avšak na druhé straně nelze zapomínat na rostoucí prevalenci diabetu.5
Výše popsaná data poukazují na potřebu těsné kompenzace diabetu a všech kardiovaskulárních rizikových faktorů, která může mít zásadní dopad na prognózu diabetiků. Dostatečně razantní by měla být terapie i v mladších věkových kategoriích diabetiků. Naopak je třeba uzpůsobit léčbu diabetu u starších jedinců, uvážit požadovanou míru kompenzace a její individuální benefit v souladu s platnými doporučenými postupy.8 Základem zůstává komplexní pohled na pacienta s využitím dostupných farmakologických i nefarmakologických postupů.10
(tich)
Zdroje:
1. Magliano D. J., Sacre J. W., Harding J. L. et al. Young-onset type 2 diabetes mellitus − implications for morbidity and mortality. Nat Rev Endocrinol 2020; 16 (6): 321−331, doi: 10.1038/s41574-020-0334-z.
2. Visaria J., Iyer N. N., Raval A. et al. Incidence and prevalence of microvascular and macrovascular diseases and all-cause mortality in type 2 diabetes mellitus: a 10-year study in a US commercially insured and medicare advantage population. Clin Ther 2019; 41 (8): 1522−1536.e1, doi: 10.1016/j.clinthera.2019.05.012.
3. Jansson S. P. O., Andersson D. K., Svärdsudd K. Mortality trends in subjects with and without diabetes during 33 years of follow-up. Diabetes Care 2010; 33 (3): 551−556, doi: 10.2337/dc09-0680.
4. Koye N. D., Ling J., Dibato J. et al. Temporal trend in young-onset type 2 diabetes − macrovascular and mortality risk: study of U.K. primary care electronic medical records. Diabetes Care 2020; 43 (9): 2208−2216, doi: 10.2337/dc20-0417.
5. Htay T., Soe K., Lopez-Perez A. et al. Mortality and cardiovascular disease in type 1 and type 2 diabetes. Curr Cardiol Rep 2019; 21 (6): 45, doi: 10.1007/s11886-019-1133-9.
6. Weber P. Diabetes mellitus – specifika a komplikace ve stáří. Interní medicína pro praxi 2008; 10 (10): 456–460.
7. Kvapil M. Léčba diabetes mellitus u kardiaka. Kardiologická revue – Interní medicína 2006; 8 (3): 99−104.
8. Sattar N., Rawshani A., Franzén S. et al. Age at diagnosis of type 2 diabetes mellitus and associations with cardiovascular and mortality risks findings from the Swedish National Diabetes Registry. Circulation 2019; 139 (19): 2228−2237, doi: 10.1161/CIRCULATIONAHA.118.037885.
9. Tachkov K., Mitov K., Koleva Y. et al. Life expectancy and survival analysis of patients with diabetes compared to the non diabetic population in Bulgaria. PLoS One 2020; 15 (5): e0232815, doi: 10.1371/journal.pone.0232815.
10. Škrha J. Kardiovaskulární mortalita u diabetu. Vnitřní lékařství 2017; 63 (6): 447–449.
