Kombinační léčba diabetu je efektivní, volba však musí být pečlivá

5. 9. 2016

Přidání perorálních antidiabetik k metforminu je nutno pečlivě zvážit dle rozdílného účinku na další parametry: glykovaný hemoglobin, hmotnost, krevní tlak a nežádoucí účinky.

Inzerce

Přidání perorálních antidiabetik k metforminu je nutno pečlivě zvážit dle rozdílného účinku na další parametry: glykovaný hemoglobin, hmotnost, krevní tlak a nežádoucí účinky.

U pacientů s diabetem mellitem 2. typu je cílem dosáhnout optimální kompenzace glykémie v první řadě změnou životního stylu a monoterapií metforminem. Nedaří-li se, je namístě přidání dalšího antidiabetika z různých tříd, které jsou u nás ke klinickému použití registrovány (deriváty sulfonylurey [SU], inhibitory střevních glukosidáz, thiazolidindiony [TZD], inhibitory dipeptidylpeptidázy 4 [DPP4] neboli gliptiny, analoga glukagonu podobného peptidu 1 [GLP-1], glinidy, inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 [SGLT2] neboli glifloziny a rovněž dlouhodobě působící inzulin).

Rozdíly mezi preparáty

Mezi jednotlivými preparáty jsou samozřejmě značné rozdíly. V recentní metaanalýze snižovalo přidání všech antidiabetik k neúspěšné monoterapii metforminem hladinu glykovaného hemoglobinu (HbA1c), ne však stejně, od 0,43 % u miglitolu po 1,29 % u glibenklamidu. Kombinace empagliflozin/linagliptin, alogliptin/pioglitazon a inzulin glargin pak vykazovaly klinickou superioritu v redukci HbA1c oproti ostatním antidiabetikům.

Riziko hypoglykémie

Výběr antidiabetika se neřídí jen efektivitou ve snižování HbA1c, ale i nežádoucími účinky. Cílem je co nejmenší počet hypoglykemických epizod. Jak je již známo, inzulin glargin a deriváty SU vykazují četnější výskyt hypoglykémií oproti inhibitorům SGLT2, DPP4 a placebu. Jejich výběr je proto u diabetika 2. typu méně atraktivní volbou.

Efekt z hlediska redukce hmotnosti

Většina osob s diabetem mellitem 2. typu má nadváhu nebo je obézních. Tento fakt nepříznivě ovlivňuje inzulinovou rezistenci a kardiovaskulární riziko. Všechny inhibitory SGLT2, analoga GLP-1 a kombinace empagliflozin/linagliptin signifikantně snižovaly hmotnost (o 1,15−2,26 kg). Bohužel neexistuje univerzální definice pro klinicky významný úbytek hmotnosti; dle kritéria použitého v této metaanalýze (pokles o více než 2,3 kg) nebyl žádný preparát klinicky lepší než placebo.

Ovlivnění krevního tlaku

Přidání inhibitorů SGLT2, liraglutidu, sitagliptinu a kombinace empagliflozin/linagliptin ve srovnání s placebem významně snižovalo hodnoty systolického krevního tlaku (o 1,88−5,43 mmHg).

Závěr

Tam, kde selhává monoterapie metforminem, lze přidat další třídu antidiabetik. U všech modalit dosáhneme snížení HbA1c, ale s rozdílným efektem. Kombinační terapii je nutno individualizovat také s ohledem na její vliv na tělesnou hmotnost, krevní tlak a možné riziko hypoglykémie.

(gaf)

Zdroj: Mearns E. S., Sobieraj D. M., White C. M. et al. Comparative efficacy and safety of antidiabetic drug regimens added to metformin monotherapy in patients with type 2 diabetes: a network meta-analysis. PLoS One 2015 Apr 28; 10 (4): e0125879; doi: 10.1371/journal.pone.0125879.

Štítky
Diabetologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se