Autoři této práce analyzovali vliv přítomnosti DM2, ASKVO a HF na incidenci a progresi CKD během 15 let sledování.1 Použili elektronickou zdravotní dokumentaci poskytovatele zdravotní péče ve Washingtonu Kaiser Permanente Northwest a vyhledali 387 985 dospělých jedinců, u nichž byla v letech 2005–2017 stanovena sérová hladina kreatininu. Pokud u nich odhadovaná glomerulární filtrace (eGFR) činila < 60 ml/min/1,73 m2, bylo nutné další měření během 3–12 měsíců, které by poruchu renální funkce potvrzovalo.
Pacienti byli sledováni do roku 2019. Poté byla vypočtena na věk a pohlaví adjustovaná incidence CKD a progrese CKD na 1000 pacientoroků sledování. Incidence CKD byla odhadnuta u jedinců bez CKD při zařazení do studie a progrese CKD u jedinců s CKD přítomným v době zařazení do studie. Progrese byla definována jako zhoršení eGFR podle kritérií The Kidney Disease Improving Global Outcomes (stadium 3a definované jako eGFR 45–59 ml/min/1,73 m2; stadium 3b jako eGFR 30–44 ml/min/1,73 m2; stadium 4 jako eGFR 15–29 a stadium 5 jako eGFR < 15 ml/min/1,73 m2 nebo dialýza či transplantace ledvin). Pomocí Coxova modelu byl dále odhadnut na čase závislý efekt jednotlivých onemocnění (CKD, ASKVO, HF a DM2) na incidenci zbývajících 3 z uvedených onemocnění. Výskyt ASKVO, HF a DM2 byl zjišťován podle kódů Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-9).
Při zařazení do studie mělo CKD 17 240 (4,5 %) pacientů. Byli významně starší (průměr 72,8 vs. 49,6 roku; p < 0,001) a častěji trpěli DM2, ASKVO nebo HF, a to samostatně nebo v různých kombinacích, než jedinci bez CKD při zařazení do studie. Bez všech těchto tří onemocnění při zařazení do studie bylo jen 46,5 % pacientů s CKD v porovnání s 85,4 % pacientů bez CKD (p < 0,001).
Zjištěná incidence CKD byla nejvyšší u pacientů, kteří měli DM2, ASKVO i HF (27 na 1000 pacientoroků) v porovnání s incidencí CKD 5,9 na 1000 pacientoroků u jedinců bez všech tří uvedených onemocnění. Druhou nejrizikovější kombinací chorob pro vznik CKD byla přítomnost DM2 a HF. Po úpravě na rizikové faktory bylo riziko vzniku CKD vyšší o 77 % u jedinců s DM2 při zařazení do studie, o 76 % u jedinců s HF a o 21 % u jedinců s ASKVO. V modelu s časovou závislostí bylo nejvýrazněji zvýšené riziko CKD u osob, u kterých se v průběhu sledování vyvinulo HF (2,14násobné zvýšení rizika).
Podobných výsledků bylo dosaženo i z hlediska rizika progrese CKD: výskyt progrese dosáhl 309 na 1000 pacientoroků u pacientů, kteří měli při zařazení do studie DM2, ASKVO i HF, a 280 na 1000 pacientoroků u pacientů, kteří měli při zařazení DM2 a HF, v porovnání se 147,8 na 1000 pacientoroků u jedinců bez všech těchto tří onemocnění na začátku sledování. Riziko progrese CKD bylo vyšší o 37 % u jedinců s DM2 a o 35 % u jedinců s HF při vstupu do studie.
Všechny souvislosti mezi výskytem/progresí CKD, DM2, HF a ASKVO byly statisticky významné a obousměrné. Potvrdilo se, že každé z těchto onemocnění představuje nezávislý rizikový faktor pro ta ostatní.
Vzájemná souvislost DM2, CKD, HF a ASKVO a možná existence kardio-renálně-metabolického syndromu je důvodem k nutnosti holistického pohledu na léčbu pacientů. Konsenzuální doporučení Americké diabetologické asociace (ADA) a Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) pro léčbu DM2 kladou na tento terapeutický přístup velký důraz a popisují potřebu multifaktoriální léčby a využití komplexního přístupu i při volbě antidiabetika.2
(zza)
Zdroje:
1. Nichols G. A., Amitay E. L., Chatterjee S., Steubl D. The bidirectional association of chronic kidney disease, type 2 diabetes, atherosclerotic cardiovascular disease, and heart failure: the cardio-renal-metabolic syndrome. Metab Syndr Relat Disord 2023 Jun; 21 (5): 261−266, doi: 10.1089/met.2023.0006.
2. Davies M. J., Aroda V. R., Collins B. S. et al. Management of hyperglycemia in type 2 diabetes, 2022. A consensus report by the American Diabetes Association (ADA) and the European Association for the Study of Diabetes (EASD). Diabetes Care 2022 Nov 1; 45 (11): 2753−2786, doi: 10.2337/dci22-0034.
