Empagliflozin je první antidiabetikum, u kterého bylo v dlouhodobé studii prokázáno, že významně snižuje kardiovaskulární riziko. Je možné očekávat podobný přínos i v běžné klinické praxi?
Klinická studie EMPA-REG OUTCOME byla provedena na pacientech s diabetem 2. typu a vysokým kardiovaskulárním rizikem, kteří byli léčeni standardní antidiabetickou léčbou a léčivy ovlivňujícími kardiovaskulární systém. Studie se zúčastnilo celkem 7020 pacientů, kterým bylo podáváno placebo (n = 2333), empagliflozin v dávce 10 mg/den (n = 2345) nebo empagliflozin v dávce 25 mg/den (n = 2342). Průměrná doba léčby činila 2,6 roku, průměrná doba sledování pacientů 3,1 roku. Studii dokončilo 97 % účastníků.
Primárním cílem studie byl 3-point MACE (kombinovaný kardiovaskulární cíl zahrnující smrt z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a nefatální mozkovou mrtvici). V primárním cíli bylo riziko ve skupinách s empagliflozinem sníženo proti placebu o 14 %.
Podání empagliflozinu snižovalo hodnoty glykovaného hemoglobinu HbA1c bez navození hypoglykemie, vedlo k poklesu tělesné hmotnosti, poklesu krevního tlaku, ale také k mírnému zvýšení LDL i HDL cholesterolu. Kromě mírného zvýšení incidence genitálních infekcí byl velmi dobře tolerován.
Empagliflozin snižoval riziko hospitalizace z důvodu srdečního selhání (o 35 %), riziko smrti z kardiovaskulárních příčin (o 38 %) a smrti z jakékoli příčiny (o 32 %). Jeho přínos se začal významně projevovat již po třech měsících od začátku léčby. Účinek empagliflozinu nebyl ovlivněn jeho dávkou. Mezi dvěma skupinami léčenými 10 a 25 mg empagliflozinu nebyly ve výsledcích významné rozdíly. Nebyl však zaznamenán vliv na incidenci nefatálního infarktu myokardu a nefatální mozkové mrtvice.
Počet nemocných s vysokým kardiovaskulárním rizikem, které by bylo třeba léčit k zabránění jednomu úmrtí (number needed to treat, NNT), je 39 po dobu 3 let. Podávání empagliflozinu po dobu 3 let 1000 nemocným s podobnou charakteristikou, jako byli účastníci studie, by vedlo k záchraně 25 životů (82 vs. 57), přičemž úmrtí z KV příčin bylo o 22 méně (59 vs. 37). Dále by se snížil počet hospitalizací pro srdeční selhání o 14 (42 vs. 28), ale došlo by také k 53 novým případům genitální infekce (22 vs. 75).
Snížení kardiovaskulárního rizika po podání empagliflozinu není možné vysvětlit pouze jeho izolovaným účinkem na hladinu glukózy, snížením krevního tlaku či poklesem tělesné hmotnosti. Roli může hrát také účinek diuretický a řada dalších. Přesný mechanismus bude třeba ještě objasnit, stejně tak jako rozdílný vliv na jednotlivé složky primárního cíle studie. Účinek empagliflozinu je s vysokou pravděpodobností možné považovat za class effect všech inhibitorů SGLT2, nicméně tento předpoklad bude nutné prokázat dalšími studiemi.
Významný přínos terapie je možné očekávat u pacientů s podobnou charakteristikou, jako měli účastníci studie. Tedy u diabetiků ve věku kolem 63 let s diabetem diagnostikovaným před více než 10 lety, s hodnotami glykovaného hemoglobinu HbA1c kolem 65 mmol/mol, s přítomným kardiovaskulárním onemocněním a se sníženou glomerulární filtrací, kteří užívají kardioprotektivní léčbu (v 87 % případů statiny, v 81 % inhibitory ACE a v 83 % kyselinu acetylsalicylovou). U méně rizikových pacientů se může příznivý účinek empagliflozinu projevit až po delší době léčby, než jaká byla zjištěna ve studii.
Podávání empagliflozinu snižuje hladinu glukózy, ale má i na glukóze nezávislé příznivé účinky. Je možné, že se stane lékem první volby pro léčbu pacientů ve středním věku s diabetem 2. typu a se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem.
(blu)
Zdroj: Results of the EMPA-REG OUTCOME™ study. Thursday, 17 September 2015, 17:15−18:45, 51st EASD annual meeting, Stockholm 2015. Dostupné na EASD virtual meeting: http://www.easdvirtualmeeting.org/contentsessions/2030
