Efekt empagliflozinu na klinickou stabilitu u pacientů se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí LK

Úvod

Empagliflozin se řadí do třídy gliflozinů, jež brání zpětnému vstřebávání glukózy a sodíku v ledvinách inhibicí sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2). Mechanismem účinku léku je terapeutická glykosurie asociovaná s poklesem glykémie, ale také tělesné hmotnosti, protože vyloučená glukóza nemůže být v organismu využita jako energetický substrát. Předchozí rozsáhlé klinické studie prokázaly, že empagliflozin vykazuje také kardioprotektivní účinky včetně snížení rizika hospitalizace pro srdeční selhání u pacientů s diabetem 2. typu, s HFrEF a s chronickým onemocněním ledvin (CKD).

Hospitalizace pro srdeční selhání však představují pouze malý zlomek všech příhod u těchto pacientů. Pokud je cílem léčby udržet klinickou stabilitu pacienta, terapie by měla mít příznivý dopad rovněž na další projevy zhoršení chronického srdečního selhání, mezi něž patří snížení funkční kapacity, respektive zhoršení symptomů vyžadující úpravu chronické terapie (zejména diuretik) a akutní či urgentní ošetření.

Analyzovaná data a hodnocená populace

Do studie EMPEROR-Reduced byli zařazeni pacienti se srdečním selháním třídy NYHA II–IV se sníženou ejekční frakcí levé komory (EF LK) ≤ 40 %, kteří měli nasazenou adekvátní terapii (diuretika, inhibitory renin-angiotenzin-aldosteronového systému a inhibitory neprilysinu, betablokátory, antagonisty mineralokortikoidních receptorů a v případě jejich indikace též kardiostimulátory). Preferenčně byli do studie přijímáni nemocní s EF LK ≤ 30 %; u pacientů s hodnotami EF LK > 30 % byla nutná pozitivní anamnéza hospitalizace pro srdeční selhání v posledních 12 měsících nebo zvýšená hladina N-terminálního fragmentu mozkového natriuretického propeptidu typu B (NT-proBNP).

Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 k terapii empagliflozinem v dávce 10 mg 1× denně nebo k podávání placeba. Léčba srdečního selhání mohla být podle rozhodnutí zkoušejícího lékaře upravována.

Výsledky studie

Studie se zúčastnilo celkem 3730 pacientů, přičemž 1863 z nich dostávalo empagliflozin a 1867 placebo. Medián doby léčby činil 16 měsíců.

Podávání empagliflozinu bylo v porovnání s placebem spojené se snížením rizika výskytu složeného sledovaného parametru zahrnujícího úmrtí, hospitalizaci pro srdeční selhání nebo akutní/urgentní ošetření vyžadující intravenózní léčbu (415 vs. 519 pacientů; poměr rizik [HR] 0,76; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,67–0,87; p < 0,0001). Příznivý efekt empagliflozinu dosáhl statistické významnosti již po 12 dnech od randomizace.

Empagliflozin snížil i celkový počet hospitalizací pro srdeční selhání s nutností intenzivní péče (HR 0,67; 95% CI 0,50–0,90; p = 0,008) a vazopresorické či pozitivně inotropní farmakoterapie nebo mechanické či chirurgické intervence (HR 0,64; 95% CI 0,47–0,87; p = 0,005). V porovnání s placebem vyžadovalo méně pacientů na empagliflozinu intenzifikaci diuretické léčby (297 vs. 414; HR 0,67; 95% CI 0,56–0,78; p < 0,0001). Navíc byla u pacientů léčených empagliflozinem pozorována o 20–40 % vyšší pravděpodobnost zlepšení funkční třídy NYHA a o 20–40 % nižší pravděpodobnost jejího zhoršení v porovnání s placebem. Tento efekt dosáhl statistické významnosti po 28 dnech od randomizace a udržel se po celou dobu sledování.

Riziko příhody zhoršení srdečního selhání vyžadující ambulantní léčbu nebo hospitalizaci bylo ve skupině s placebem vysoké (48,1/100 pacientů/rok během období sledování), podávání empagliflozinu jej výrazně snížilo (HR 0,70; 95% CI 0,63–0,78; p < 0,0001).

Závěr

Užívání empagliflozinu vedlo u pacientů s adekvátně léčeným HFrEF ke snížení rizika příhod zhoršení srdečního selhání vyžadujících ambulantní léčbu nebo hospitalizaci v porovnání s placebem. Jednalo se přitom o nemocné s diabetem i bez něj. Benefit léčby byl pozorován již krátce po jejím zahájení a udržel se po celou dobu sledování.

(holi)

Zdroj: Packer M., Anker S. D., Butler J. et al. Effect of empagliflozin on the clinical stability of patients with heart failure and a reduced ejection fraction: the EMPEROR-Reduced trial. Circulation 2021; 143 (4): 326–336, doi: 10.1161/CIRCULATIONAHA.120.051783.