Mezinárodní studie EMPA-REG OUTCOME, která prokázala, že empagliflozin je první antidiabetikum, jež signifikantně snižuje kardiovaskulární riziko, přinesla také poznatky o dlouhodobé bezpečnosti a snášenlivosti tohoto přípravku.
Empagliflozin patří do nové skupiny antidiabetik − inhibitorů SGLT2 (gliflozinů), které snižují hladinu glukózy v krvi navozením glykosurie prostřednictvím selektivní inhibice kotransportérů pro sodík a glukózu v ledvinných tubulech.
EMPA-REG OUTCOME je dlouhodobá dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie, do které bylo zařazeno celkem 7020 pacientů s diabetem 2. typu a vysokým kardiovaskulárním rizikem. Jejím cílem bylo nejen ověřit bezpečnost a snášenlivost dlouhodobě podávaného empagliflozinu, ale především posoudit jeho vliv na kardiovaskulární riziko. Po dvoutýdenním zaváděcím období byli pacienti randomizováni do 3 skupin, ve kterých jim bylo ke stávající medikaci podáváno buď placebo (n = 2333), empagliflozin v dávce 10 mg/den (n = 2345), nebo empagliflozin v dávce 25 mg/den (n = 2342). Průměrná doba léčby činila 2,6 roku, průměrná doba sledování pacientů 3,1 roku. Primárním cílem byl 3-point MACE (kombinovaný kardiovaskulární cíl zahrnující smrt z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a nefatální mozkovou mrtvici).
Studie, jejíž závěry byly zveřejněny v září 2015, přinesla velmi působivé výsledky především z hlediska kardiovaskulární morbidity a mortality. Pacienti, kteří užívali empagliflozin, měli ve srovnání se skupinou léčenou placebem o 14 % menší riziko příhod primárního cíle studie. Empagliflozin proti placebu významně snižoval riziko smrti z kardiovaskulárních příčin (o 38 %), smrti z jakékoliv příčiny (o 32 %) a riziko hospitalizace z důvodu srdečního selhání (o 35 %). Mezi skupinami s vyšší a nižší dávkou empagliflozinu nebyly zjištěny významné rozdíly.
Závažným problémem farmakoterapie jsou zvláště u rizikových pacientů a u dlouhodobého podávání nežádoucí účinky léčby. V případě empagliflozinu byl podíl pacientů, u kterých se vyskytla nežádoucí příhoda, závažná nežádoucí příhoda nebo závažná nežádoucí příhoda vedoucí k přerušení terapie, ve skupinách léčených empagliflozinem stejný jako u pacientů užívajících placebo.
Na základě hlášení ošetřujících lékařů však byl ve skupinách s empagliflozinem proti skupinám s placebem zjištěn mírný nárůst nežádoucích účinků studované léčby (23,5 % v placebové skupině vs. 28,4 % a 27,5 % ve skupinách s 10 a 25 mg empagliflozinu). Nárůst byl způsoben především vyšším výskytem genitálních infekcí u pacientů léčených empagliflozinem (6,5 % pro dávku 10 mg a 6,3 % pro dávku 25 mg) proti pacientům užívajícím placebo (1,8 %). Tyto genitální infekce vedly asi v desetině případů k ukončení terapie a byly ve všech třech skupinách častěji hlášené u žen. Výskyt infekcí močových cest byl včetně pyelonefritid ve skupinách léčených empagliflozinem stejný jako v placebové skupině. Výjimkou byla urosepse, která se vyskytla u 0,1 % pacientů v placebové skupině a u 0,3 a 0,5 % pacientů léčených 10 a 25 mg empagliflozinu.
Nebyl zaznamenán nárůst ve výskytu hypoglykemie, ketoacidózy, tromboembolických příhod nebo akutního poškození ledvin. Nepotvrdily se tedy obavy z možného negativního účinku dlouhodobého podávání empagliflozinu na ledviny; výskyt akutního selhání ledvin byl naopak u pacientů léčených empagliflozinem v porovnání s placebem nepatrně nižší. Nebyl zvýšen ani počet fraktur kostí, poškození jater či alergických reakcí.
Kromě hodnot hematokritu a koncentrace hemoglobinu se laboratorní parametry mezi placebovou skupinou a skupinami léčenými empagliflozinem nelišily. Hodnoty hematokritu byly proti vstupním hodnotám ve skupině s placebem zvýšené o 0,9 ± 4,7 %, u pacientů léčených empagliflozinem to bylo pro dávku 10 mg o 4,8 ± 5,5 % a dávku 25 mg o 5,0 ± 5,3 %. Koncentrace hemoglobinu byla v porovnání s hodnotami na začátku studie u pacientů v obou empagliflozinových skupinách zvýšená o 0,8 ± 1,3 g/dl a u pacientů léčených placebem snížená o 0,1 ± 1,2 g/dl. Tyto rozdíly autoři studie vysvětlují hemokoncentrací způsobenou u pacientů léčených empagliflozinem zvýšenou diurézou v důsledku osmotického účinku glukózy v moči.
Výsledky studie EMPA-REG OUTCOME ukázaly, že empagliflozin je dobře tolerován i pacienty s diabetem a vysokým kardiovaskulárním rizikem a že jeho dlouhodobé podávání nemá závažné nežádoucí účinky.
(blu)
Zdroj: Results of the EMPA-REG OUTCOME™ study. Thursday, 17 September 2015, 17 : 15−18 : 45, 51st EASD annual meeting, Stockholm 2015. Dostupné na EASD virtual meeting: http://www.easdvirtualmeeting.org/contentsessions/2030
