Ateroskleróza je hlavní příčinou morbidity a mortality u pacientů s diabetem 2. typu. Diabetici s KV onemocněním jsou považováni za vysoce rizikové. U diabetiků bez zjevného aterosklerotického onemocnění je doporučena stratifikace podle KV rizika pro volbu vhodné intenzity preventivní intervence.
Mikro - a makroalbuminurie je prokázaným prediktorem aterosklerotických KV příhod a mortality u pacientů s diabetem 2. typu. Dosud však nebyl podrobně zhodnocen její prediktivní význam u diabetiků bez zjevného aterosklerotického onemocnění.
Do citované studie byli zahrnuti pacienti s diabetem 2. typu starší 18 let z dánského registru v období od 1. května 2005 do 30. června 2015. Museli mít dostupné 2 výsledky měření poměru albumin : kreatinin v moči (UACR) nebo množství albuminu v moči (UAE) během 15měsíčního období. Nemocní s diagnostikovaným aterosklerotickým onemocněním byli ze studie vyřazeni. Zařazení jedinci byli kategorizováni do 3 skupin: s normoalbuminurií, mikroalbuminurií (UACR 30–299 mg/g nebo UAE 30–299 mg/den) a makroalbuminurií (UACR ≥ 300 mg/g nebo UAE ≥ 300 mg/den).
Primárními sledovanými parametry byly výskyt ischemické cévní mozkové příhody (iCMP), akutního infarktu myokardu (AIM) a celková mortalita. Souvislost mezi přítomností mikro - a makroalbuminurie s výskytem uvedených příhod byla hodnocena pomocí Coxovy regresní analýzy proporce rizik s úpravou na pohlaví a věk, KV rizikové faktory (krevní tlak, kouření, BMI, hladina LDL cholesterolu, HbA1c, délka trvání diabetu, srdeční selhání a fibrilace síní) a medikaci (protidestičková léčba, inhibitory RAAS a antikoagulační terapie). Výsledky byly vyhodnoceny po 5 letech sledování.
Sledovaná populace zahrnovala 69 532 pacientů, přičemž 58 361 mělo normoalbuminurii, 7977 mikroalbuminurii a 3194 makroalbuminurii. Průměrný věk pacientů činil 62,6 roku a 55,4 % tvořili muži. Pacienti s mikro - a makroalbuminurií byli častěji muži, kuřáci, s delší dobou trvání onemocnění, horší kontrolou glykémií, vyšším systolickým tlakem krve a vyšší prevalencí fibrilace síní a srdečního selhání. Preskripce antihypertenziv, statinů a destičkových inhibitorů vzrůstala s rostoucí hladinou albuminurie.
Během 5 let došlo k iCMP u 995 (1,4 %) a k AIM u 809 (1,2 %) pacientů. Zemřelo 3735 (5,4 %) zařazených.
V porovnání s pacienty s normoalbuminurií měli pacienti s mikroalbuminurií významně vyšší riziko iCMP (poměr rizik [HR] 1,28; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,07–1,52), AIM (HR 1,34; 95% CI 1,10–1,62) a úmrtí (HR 1,48; 95% CI 1,36–1,61). Makroalbuminurie byla spojena s ještě výraznějším zvýšením rizika iCMP (HR 1,81; 95% CI 1,46–2,23), AIM (HR 1,99; 95% CI 1,59–2,48) i úmrtí (HR 1,83; 95% CI 1,64–2,04).
Z výsledků studie vyplývá, že mikro - i makroalbuminurie jsou u pacientů s diabetem 2. typu bez zjevného aterosklerotického onemocnění spojené se zvýšeným rizikem aterosklerotických KV příhod a celkové mortality, přičemž toto riziko stoupá úměrně s mírou albuminurie.
(holi)
Zdroj: Fangel M. V., Nielsen P. B., Kristensen J. K. et al. Albuminuria and risk of cardiovascular events and mortality in a general population of patients with type 2 diabetes without cardiovascular disease: a Danish cohort study. Am J Med 2020; 133 (6): e269–e279, doi: 10.1016/j.amjmed.2019.10.042.
