Mirtazapin patří vedle látek ze skupiny SSRI k lékům první volby v terapii depresivní poruchy. Jelikož tato bývá velmi často spojena i s anxietou a insomnií, užívají pacienti vedle antidepresiv rovněž benzodiazepiny. Japonští výzkumníci v níže prezentované studii zkoumali, do jaké míry nasazení mirtazapinu ovlivňuje redukci spotřeby právě benzodiazepinů, což je vzhledem k jejich nežádoucím účinkům optimální postup v rámci strategie farmakologické léčby depresivní poruchy.
U pacientů s depresivní poruchou se často objevují také úzkost a insomnie. K jejich zvládání se využívají benzodiazepiny a jim příbuzná léčiva zolpidem a zopiklon v kombinaci s běžnými antidepresivy. Tato kombinace je krátkodobě efektivní, avšak nežádoucí účinky benzodiazepinů, např. kognitivní poruchy nebo rozvoj tolerance a závislosti, činí jejich dlouhodobé užívání nežádoucím. Proto je vhodné hledat takovou farmakologickou strategii v léčbě depresivní poruchy, která by spotřebu benzodiazepinů minimalizovala. Vzhledem ke svým hypnotickým a anxiolytickým účinkům (pravděpodobně v důsledku antagonismu na serotoninových receptorech 5-HT2C) by potenciálním lékem první volby snižujícím spotřebu benzodiazepinů mohl být mirtazapin.
Mirtazapin patří mezi antidepresiva se specifickým farmakologickým profilem. Kromě již zmíněného antagonistického účinku na receptory 5-HT2C působí také jako antagonista adrenergních α2, histaminových H1 a serotoninových 5-HT2A receptorů. Ve srovnání s léčivy ze skupiny SSRI u něj byla pozorována kratší doba nástupu účinku.
Ke srovnání efektu mirtazapinu a SSRI na spotřebu benzodiazepinů u pacientů s depresivní poruchou byla navržena randomizovaná aktivně kontrolovaná otevřená multicentrická studie sledující 77 pacientů po dobu 24 týdnů. Výzkum probíhal mezi zářím 2010 a březnem 2014. Všichni pacienti byli léčeni ambulantně, do studie byli zařazeni na základě následujících kritérií: věk 20–75 let, diagnóza depresivní porucha a minimální skóre 12/17 na Hamiltonově škále pro depresi (HDRS − Hamilton Depression Rating Scale). Pacienti nebyli před začátkem studie léčeni mirtazapinem ani SSRI a neměli další psychiatrickou diagnózu (demence, schizofrenie, bipolární porucha apod.).
Pacienti byli náhodně rozděleni do dvou skupin v poměru 1 : 2 s tím, že první skupině byl předepsán mirtazapin, druhé skupině potom jedno ze dvou léčiv ze skupiny SSRI (sertralin či paroxetin). Dále byly nemocným předepsány benzodiazepiny nebo jim příbuzné léky zolpidem a zopiklon. Nebyla předepsána fixní dávka benzodiazepinů, ale pacienti byli poučeni o jejich užívání v případě potřeby a instruováni, aby o jejich spotřebě vedli podrobné záznamy.
Na počátku léčby a dále v týdnu 6, 12 a 24 byla pacientům odebrána krev, ve které byly měřeny koncentrace mozkového neurotrofního faktoru (BDNF − brain-derived neurotrophic factor) a jeho prekurzoru proBDNF. Cílem bylo zjistit, zda změny sérové koncentrace těchto látek korelují s odpovědí na léčbu antidepresivy a zda by hladina BDNF a proBDNF mohla být použita jako prediktivní biomarker klinické odpovědi na léčbu. Dosavadní studie totiž v tomto směru nepřinesly jednoznačné výsledky.
Odpověď na léčbu byla hodnocena v týdnu 6, 12 a 24 na základě výsledků kombinace dotazníků hodnotících poruchy spánku, míru úzkosti a jednotlivých projevů depresivní poruchy. Jako odpovídající na léčbu byli označeni ti pacienti, u kterých byla pozorováno alespoň 50% snížení skóre HDRS ve 24. týdnu ve srovnání s hodnotou na začátku léčby.
Analýza pomocí lineárního smíšeného modelu pro opakovaná měření neprokázala významný rozdíl v efektivitě mezi mirtazapinem, sertralinem a paroxetinem. Z hlediska užívání benzodiazepinů statistická analýza prokázala jejich signifikantně nižší spotřebu u pacientů léčených mirtazapinem v 6., 12. i 24. týdnu (21,4 vs. 81,8 %; 11,1 vs. 85,7 % [p = 0,001 pro obě srovnání]; 12,5 vs. 81,8 % [p = 0,0011]).
Rozdíly v počátečních hladinách BDNF a proBDNF nebyly statisticky významně odlišné u skupiny s pozdější dobrou a špatnou odpovědí na léčbu antidepresivy (v 6. týdnu studie), studie tedy nepotvrdila prediktivní význam těchto markerů. V průběhu léčby u pacientů s dobrou odpovědí poklesla hladina BDNF mezi 6. a 12. týdnem, avšak ve 24. týdnu se opět zvýšila. Hladina proBDNF v průběhu studie významně poklesla. Význam těchto informací však i v kontextu ostatních dostupných dat zůstává nejasný.
Tato studie prokázala, že z hlediska efektivity v léčbě depresivní poruchy jsou mirtazapin a léčiva ze skupiny SSRI rovnocenné. Užívání mirtazapinu však signifikantně snižuje spotřebu benzodiazepinů. Používání mirtazapinu jakožto léku první volby by u vybraných pacientů mohlo snížit nutnost nasazování benzodiazepinů a také negativní důsledky jejich dlouhodobého užívání.
(alz)
Zdroj: Hashimoto T., Shiina A., Hasegawa T. et al. Effect of mirtazapine versus selective serotonin reuptake inhibitors on benzodiazepine use in patients with major depressive disorder: a pragmatic, multicenter, open-label, randomized, active-controlled, 24-week trial. Ann Gen Psychiatry 2016 Oct 19; 15 : 27.
