Riziko rozvoje sexuálních dysfunkcí se u pacientů s depresivní poruchou pohybuje mezi 50 a 70 %. Přítomnost poruch sexuálních funkcí vede ke vzniku deprese prakticky vždy. Dalšími rizikovými faktory pro rozvoj sexuální dysfunkce jsou kromě přítomnosti poruch nálady například vyšší věk, chronická onemocnění, sexuálně přenosné infekce, alkoholismus nebo problémy ve vztahu. Prevalence poruch sexuálních funkcí u depresivních pacientů je značně podhodnocená, především z důvodu neochoty pacientů o těchto problémech s lékařem spontánně hovořit. Z výsledků některých studií vyplývá, že bez přímého dotazu lékaře se o sexuální dysfunkci zmíní pouze 20 % pacientů.
Nejčastější poruchou u žen je nedostatek sexuální touhy a vzrušení. U mužů bývají dominantní poruchy sexuální touhy a ejakulace. Diagnostika a následně i terapie těchto poruch je velmi obtížná především z důvodu studu pacienta a společenské či kulturní tabuizace tématu.
Antidepresivní terapie nasazovaná u pacientů s depresivní poruchou může vést k částečné či úplné úpravě stavu, často však naopak dochází ke zhoršení původních symptomů sexuální dysfunkce, nebo se dokonce objeví nové. Pacienti v těchto případech obvykle odmítají léčbu dále užívat nebo ji sami přerušují.
V ambulantní praxi jsou v současné době nejčastěji používány specifické inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Jedná se o bezpečné a účinné léky, negativní zásah do sexuálního života však udává více než 70 % pacientů. Při užívání tricyklických antidepresiv je výskyt těchto nežádoucích účinků podobný, v případě klomipraminu pozorovalo sexuální dysfunkce dokonce více než 90 % pacientů.
Některé moderní preparáty, jež jsou v současné době k dispozici pro léčbu depresivních poruch, se ukázaly být z hlediska výskytu sexuálních dysfunkcí vhodnější. Látky typu blokátory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI), např. venlafaxin či paroxetin, mají podobný terapeutický efekt jako SSRI, nežádoucí vedlejší účinky se však při jejich užívání vyskytují méně.
Poměrně novým léčivem je rovněž agomelatin. Jedná se o agonistu melatoninergních receptorů a antagonistu serotoninergních receptorů 5-HT2C, který díky svému specifickému mechanismu účinku sexuální funkce neovlivňuje. Agomelatin v současné době spadá mezi léčiva 2. volby. Důvodem jsou případy poškození jater hlášené při jeho užívání. Před zahájením léčby je tedy nutné provedení vyšetření jaterních testů a pečlivé monitorování musí být prováděno po celou dobu léčby. Na tento léčivý přípravek se rovněž vztahují preskripční omezení a jeho úhrada je limitovaná.
Mezi další vhodná léčiva se řadí antagonisté serotoninu a inhibitory jeho zpětného vychytávání (SARI). Ze skupiny SARI se v klinické praxi využívá trazodon, který je indikovaný v terapii těžších depresivních epizod a dle SPC jej lze s výhodou použít u pacientů s poruchami sexuálních funkcí.
Kromě farmakoterapie lze pacientům doporučit změnu životosprávy s důrazem na omezení pití kávy a alkoholu, pravidelné fyzické cvičení a případnou terapii závislosti na tabáku. S výhodou lze rovněž použít psychoterapeutické metody (kognitivně-behaviorální terapii, sexuální terapii), především u pacientů s lehkou a středně těžkou formou deprese. Při vhodné kombinaci farmakoterapie a systematické psychoterapie dochází k redukci symptomů i k řešení psychosociálních problémů.
Poruchy sexuálních funkcí představují velmi rozšířený problém, který je však vzhledem k citlivosti tohoto tématu často přecházen. Úkolem lékaře je především aktivně se na tyto poruchy dotazovat a citlivě navrhnout pacientovi řešení problému. Jeho součástí je u depresivních pacientů i volba adekvátní antidepresivní medikace nezhoršující tyto dysfunkce.
Nesmíme rovněž opomenout fakt, že sexuální dysfunkce mohou být jedním z příznaků deprese nebo mohou vznikat jako nežádoucí účinek medikace. Většina pacientů pak odmítá léky užívat podle doporučení lékaře, nebo je dokonce úplně vysazuje. V případě závažnějších potíží výrazně ovlivňujících kvalitu života je vhodné odeslat pacienta do specializované psychiatrické či sexuologické ambulance.
(kali)
Zdroje:
1. Chokka P. R., Hankey J. R. Assessment and management of sexual dysfunction in the context of depression. Ther Adv Psychopharmacol 2018; 8 (1): 13−23, doi: 10.1177/2045125317720642.
2. Raboch J., Pavlovský P. a kol. Psychiatrie. Karolinum, Praha, 2012.
