Ať už si o aktuální situaci myslíme cokoliv, kolem nás je řada lidí, kteří nepochybně velmi trpí. Chronicky nemocní, kteří se právem obávají těžkého průběhu onemocnění COVID-19, pacienti, jejichž stav se zhoršuje, nebo ti, kteří už bojují o život v nemocnici. Nestrádají jen tělesně, stejně bolavá je i jejich duše. Stejně jako jejich blízkých a zdravotníků, kteří se o ně starají.
Vzpomínka na útrapy spojené s nemocí, trvalé následky, které postihují i mozek, nebo strach o nejbližší mohou na psychice nechat trvalé stopy, stejně jako chronické vyčerpání nebo zkušenosti spojené se sdělováním tragických zpráv. Zdravotníci si to navíc zatím ještě ani nemusejí uvědomovat, pokud bojují s pandemií tváří v tvář a nemají čas si oddechnout a bilancovat. Ale i tato doba jednou nastane.
Teprve budoucnost tedy ukáže, jak velké ztráty jsme při pandemii utrpěli, a to nejen na životech. Nepříznivý dopad COVID-19 očekáváme z hlediska tělesného i duševního zdraví. Velkým strašákem jsou zejména poruchy nálady a stresové poruchy, s nárůstem jejich incidence se potýkáme už teď. Ale postupně přicházíme také na další problémy − mimo jiné se proměňují mezilidské vztahy i naše chování na trhu. A přestože se to vedle deprese nebo úzkosti jeví jako maličkost, bezpochyby jsou tyto aspekty také důležité. Například naše chování jako zákazníků bude mít v budoucnu velký vliv na to, jak se povede naší ekonomice a jak budou vypadat životy nás všech.
Každá vážná nemoc znamená nepříjemný, někdy traumatizující zážitek. Zvlášť pokud je spojená s vjemy jako bolest, dušnost nebo tušení špatné prognózy. A COVID-19 patří k onemocněním, jejichž následky se často táhnou měsíce (a to prozatím samozřejmě nic nevíme o vzdálenějších letech od prodělané infekce). To samo o sobě může znamenat velké trápení. Není lehké vyrovnat se s následky, o jejichž prognóze nic nevíme, ale které již nyní významně narušují náš život.
Nicméně ani pacienty, kteří se uzdravili bez následků, by nebylo správné zamést pod koberec a předstírat, že se jim vlastně nic nestalo. Právě vzpomínky na těžké chvíle mohou přispět k tomu, že se časem propadnou do problémů − třeba do depresivní poruchy nebo různých forem závislostního, respektive abuzivního chování.
Se syndromem vyhoření jsme bojovali již před příchodem pandemie, a o to horší je stav v současné vypjaté době. Chronické vyčerpání, nejistá budoucnost, strach z nákazy, izolace od rodiny, to jsou nejčastější problémy, kterým zdravotníci čelí. Zvlášť velkou deziluzi způsobuje pracovníkům z první linie despekt, se kterým se setkávají ze strany vlády nebo kolegů z jiných oborů, a bohužel i části laické veřejnosti.
Světlo na konci tunelu je tím, co od nás veřejnost žádá na sociálních sítích i v mediálních rozhovorech. Protože zvládnout těžkou směnu ve skafandru, bojovat o životy lidí, devastovat svoje emoce sdělováním toho nejhoršího − to vše se dá zvládnout, pokud se po příchodu domů nedozvíte, že v nemocnicích leží bezpříznakoví pozitivní pacienti, celá pandemie je fake a nejdůležitější je přestat dodržovat jakákoliv preventivní opatření, protože kdesi jinde to taky nedělají.
Tyto problémy nemáme zdaleka jen my. A právě proto publikovala Světová zdravotnická organizace (WHO) příručku, která pomáhá vyrovnat se se stresem. Najdete ji zde a jako zdravotníci nejspíš její obsah skutečně oceníte. Jak ale pomoci zprostředkovat dobré rady pacientům, zejména těm méně jazykově vybaveným a internetově gramotným?
Pokud se setkáte s pacientem, který si stěžuje na stres, ale je normoforický, je dobré ho vést v patrnosti a třeba vyzvat, aby za pár dní zavolal, jak se mu daří. Pokud už vidíte známky depresivity nebo anxiozity, je lepší neotálet a zasáhnout. Vzhledem k vývoji pandemie je ovšem každá rada drahá, protože takových pacientů je a bude mnoho a psát antidepresiva jako na běžícím pásu není žádoucí. Tím méně můžeme čekat, že bude snadné se propracovat do péče klinického psychologa. Je to tedy nezáviděníhodná situace.
Když se rozhodnete předepisovat antidepresiva, myslete na pacienty, pro které je deprese nebo úzkost novinkou. Specialista s nimi dosud nepracoval a možná bude ještě nějakou dobu trvat, než je někdo bude moci opravdu důkladně vyšetřit. Na počátku může obtížím dominovat nespavost, jež bývá příčinou návštěvy lékaře, nebo vzestup konzumace alkoholu, který pacient zpravidla disimuluje. Proto se může stát, že zaznamenáme spíše laboratorní markery abúzu nebo jiné projevy, v krajním případě pacient přijde v ebrietě. Kromě alkoholu samotného je důležité zaměřit se rovněž na faktory, které pacienta k abúzu přivedly.
Pokud si nejste jistí, jak velký podíl na symptomatice má úzkost a deprese nebo jestli je součástí problému nespavost či abúzus alkoholu, dejte přednost antidepresivům, která víceméně pokrývají celou tuto problematiku. Patří mezi ně trazodon, který je na trhu už dlouho a máme s ním zkušenosti. Toto bicyklické antidepresivum druhé generace s anxiolytickým a sedativním působením způsobuje selektivní blokádu receptorů 5-HT2, působí středně sympatolyticky, antagonizuje receptory H1 a nepůsobí anticholinergně. Vůči serotoninu působí duálně – v nízkých dávkách jako jeho antagonista a ve vyšších dávkách vykazuje působení serotoninergní.
Doporučené dávkování trazodonu činí 75−150 mg 1× denně před spaním. V ambulantní léčbě je možné zvýšit dávkování až na 300 mg denně, pak se doporučuje dávku rozdělit na ranní a večerní. Při hospitalizaci je možné titrovat až na 600 mg denně, a naopak, u starších a slabých pacientů je nutné dávku redukovat.
I praktický lékař může nově diagnostikovanou úzkost nebo depresi dobře zaléčit, včetně komorbidit. Důležitá je ovšem spolupráce pacienta, kterou nelze vždy ovlivnit.
Čím více laskavosti svým pacientům teď rozdáte, tím kvalitnější vztah budete mít po skončení pandemie. Ale musíte samozřejmě zároveň vědět, kdy přestat dávat a začít se věnovat sami sobě.
(pez)
Zdroje:
1. Doing What Matters in Times of Stress. WHO, 2020 Apr 29. Dostupné na: www.who.int/publications/i/item/9789240003927
2. Mendel University helps with research on the psychological effects of COVID. Czech Universities, 2020 Apr 24. Dostupné na: www.czechuniversities.com/article/mendel-university-helps-with-research-on-the-psychological-effects-of-covid-19
3. Dziuba D. Stres, úzkosti, deprese. Koronavirus dopadá na psychiku pacientů i lékařů. Seznam Zprávy, 25. 10. 2020. Dostupné na: www.seznamzpravy.cz/clanek/stres-uzkosti-deprese-koronavirus-dopada-na-psychiku-pacientu-i-lekaru-125977
4. Plíhal J. Obrazem: Často je to beznaděj. Reportáž o boji s koronavirem, který neustává. Aktuálně.cz, 11. 11. 2020. Dostupné na: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/foto-koronavir-v-nemocnici-liberec/r~6d4d15dc236111ebaabd0cc47ab5f122
5. Borzová C. Léčba nespavosti u pacientů s depresí. Remedia 2005; 15 (6): 491−494.
6. SPC Trittico. Dostupné na: www.sukl.cz/modules/medication/detail.php?code=0054094&tab=texts
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
