Benzodiazepiny (BZD) jsou lékem volby při akutním rozvoji úzkosti a jsou určeny ke krátkodobému podávání. Optimálně by se měly vysadit do 6–8 týdnů. Pacienti však o vysazení BZD často neusilují a tato snaha spíše vede k exacerbaci úzkostných příznaků. Nemocní pak BZD užívají dlouhou dobu, nezřídka i několik let.
BZD jsou vysoce účinnými anxiolytiky a sedativy. Posilují inhibiční účinek kyseliny gama-aminomáselné, hlavního inhibičního neurotransmiteru v mozku. Působí rychle, a proto akutní exacerbace úzkosti nejrychleji reaguje na jejich podání. Dlouhodobé užívání BZD je však nevhodné, protože je spojeno s rozvojem závislosti, zvýšeným rizikem autohavárií či narušením kognitivních funkcí.
Vážným problémem je vznik tzv. syndromu z vysazení, který se objeví prakticky u všech léčených při náhlém ukončení podávání BZD. Je častější a vážnější u léků s krátkým poločasem (alprazolam, lorazepam), při vyšší terapeutické dávce či závažnější psychopatologii. Výrazněji se objevuje u žen, při problémech s alkoholem a při vyšším skóre neuroticismu. Během rychlého vysazování BZD se může objevit i epileptický záchvat, nejvyšší riziko je při vysazení alprazolamu.
Několik studií zkoumalo různé strategie vysazováni BZD. Jako nejúčinnější se zdá postupná redukce dávek s psychologickou intervencí. Okolo 25−50 % pacientů dlouhodobě užívajících BZD je schopno léky postupně vysadit i při relativně nenáročné intervenci (např. dopis praktického lékaře s jednoduchým doporučením) během 6−21 měsíců. První polovina dávky se zpravidla vysazuje jednodušeji než druhá, a proto se doporučuje rychlejší vysazení první poloviny dávky a další vysazování by nemělo překročit 10−20 % snižování během 3−5 dnů. V průběhu vysazování se doporučuje dopřát pacientovi tzv. plató období, kdy dávku nesnižujeme.
Při vysazování BZD je nutno pacienta edukovat o nebezpečí jejich dlouhodobého užívání, dávky snižovat postupně, sledovat reakce nemocného a v neposlední řadě podporovat jeho úsilí.
(raj)
Zdroj: Praško J., Látalová K., Grambal A. et al. Vysazování benzodiazepinů u pacientů s úzkostnými poruchami. Psychiatrie 2012; 16 (1): 37–41.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
