NOACs jsou v běžné praxi často podávaná v dávkách, jež neodpovídají stupni renálního postižení
U pacientů s fibrilací síní je v případě renální nedostatečnosti doporučeno snížit dávku nových perorálních antikoagulancií (NOACs). Výzkum provedený odborníky z Mayo Clinic zjišťoval, jak často v běžné praxi není dávka NOAC u pacientů s renální insuficiencí adekvátně snížená (což může být spojeno se zvýšeným rizikem krvácení) nebo naopak do jaké míry bývá redukovaná u pacientů bez renálního postižení (což může pro změnu vést ke snížení účinnosti této léčby, tedy k většímu riziku CMP).
Hodnocená populace
Autoři prezentované práce využili databázi pacientů z USA zahrnující 14 865 osob s fibrilací síní (AF) léčených apixabanem, dabigatranem nebo rivaroxabanem v období 5 let (1. 10. 2010 až 30. 9. 2015). Hodnotili výsledky léčby u nemocných léčených standardní dávkou, u nichž však měla být dávka z renálních důvodů snížena, a dále u pacientů se sníženou dávkou, u nichž k tomu ale nebyl vzhledem k absenci renálního postižení důvod.
Výsledná zjištění
Ze 1473 pacientů, kterým měla být dávka NOAC z renálních důvodů snížena, bylo 43 % potenciálně předávkováno (tj. dávka u nich nebyla snížena). U těchto nemocných bylo zjištěno více než dvojnásobné riziko velkých krvácení (poměr rizik [HR] 2,19; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,07–4,46), aniž by byl pozorován přínos z hlediska účinnosti (výskytu ischemických cévních mozkových příhod [iCMP] a systémové embolie [SE]).
Ze 13 392 pacientů bez renálního postižení bylo NOAC potenciálně poddávkováno ve 13,3 % případů. Tato snížená dávka byla u apixabanu spojena s téměř pětinásobným zvýšením rizika iCMP a SE (HR 4,87; 95% CI 1,30–18,26), ovšem riziko krvácení se nijak nesnížilo. Statisticky významný rozdíl nebyl pozorován u pacientů léčených dabigatranem či rivaroxabanem.
Závěr a diskuse
Nesprávný způsob předepisování NOACs v klinické praxi může mít na svědomí zhoršenou bezpečnost bez přínosu z hlediska účinnosti, pokud není dávka u pacientů s renální insuficiencí snížena, a naopak nedostatečnou účinnost bez přínosu z hlediska bezpečnosti, pokud je dávka snížena u pacientů s normální renální funkcí. Američtí autoři při analýze dat bezmála 15 tisíc pacientů zjistili ve více než 40 % případů možné předávkování u pacientů s renálním postižením, zatímco přibližně sedmina pacientů bez renálního postižení byla naopak bezdůvodně poddávkována. Tyto výsledky jen potvrzují nutnost edukace lékařů v oblasti preskripce nových perorálních antikoagulancií, tj. léků ze skupiny, jejíž využití v klinické praxi zažívá v posledních letech dynamický nárůst.
(zza)
Zdroj: Yao X., Shan N. D., Sangaralingham L. R. et al. Non-vitamin K antagonist oral anticoagulant dosing in patients with atrial fibrillation and renal dysfunction. J Am Coll Cardiol 2017 Jun 13; 69 (23): 2779−2790, doi: 10.1016/j.jacc.2017.03.600.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.