Dabigatran představuje efektivní antikoagulaci bez interakce s potravinami a s nízkým potenciálem interakcí lékových. Tuto přednost má oproti kumarinovým derivátům i díky skutečnosti, že není metabolizován systémem cytochromu P450 (CYP) a nemá na enzymy lidského CYP žádný klinický účinek.
Dabigatran je, stejně jako ostatní přímá perorální antikoagulancia (DOACs), substrátem transmembránového přenašeče glykoproteinu P. Ten je mimo jiné exprimován ve stěně tenkého střeva a vrací do lumen střeva zpět látky, jež pronikly do enterocytu, tedy i dabigatran-exetilát. Po absorpci z gastrointestinálního traktu (GIT) do stěny tenkého střeva je dabigatran-exetilát hydrolyticky štěpen na vlastní účinnou formu léku − dabigatran, který již není substrátem glykoproteinu P. Dabigatran tak podléhá farmakokinetickým lékovým interakcím výhradně během svého vstřebávání v tenkém střevě. Inhibitory glykoproteinu P zvyšují absorpci dabigatranu a snižují jeho vylučování do žluči a moči. Induktory glykoproteinu P naopak absorpci dabigatranu snižují a zároveň zvyšují jeho vylučování do žluči a moči.
Vzhledem k tomu, že jediným místem lékových interakcí s látkami, které jsou substrátem glykoproteinu P (např. verapamil či klarithromycin), je tenké střevo, lze riziko takové interakce významně snížit správným načasováním medikace. Klarithromycin a verapamil mohou plazmatické hladiny dabigatranu zvýšit, doporučuje se proto podat nejprve dabigatran-exetilát a v odstupu 2 hodin klarithromycin či verapamil, jsou-li indikované.
Klarithromycin je středně silný inhibitor glykoproteinu P. Podle dostupných studií dochází při současném podání klarithromycinu a dabigatranu ke zvýšení plazmatických koncentrací plochy pod křivkou (AUC) značně variabilně, a to o 19−49 %. Pokud je tedy indikovaná současná léčba, je třeba pacienty dobře klinicky sledovat, zejména v případech anamnézy krvácení nebo renální poruchy.
Vzhledem k riziku krvácení se zejména u nesteroidních antiflogistik (NSAIDs) s eliminačním poločasem delším než 12 hodin doporučuje pečlivě sledovat, zda se u pacientů neobjeví známky krvácení. Dle souhrnu údajů o přípravku (SPC) může současné podání dabigatranu s NSAIDs zvyšovat riziko gastrointestinálního krvácení, nejsou však přímo kontraindikovaná. Na druhou stranu odborné zdroje uvádějí, že interakce dabigatranu s diklofenakem nebyla prokázána a nevyžaduje úpravu dávkování.
Antiarytmikum amiodaron je rovněž inhibitorem glykoproteinu P a při současném podávání se AUC plazmatických koncentrací dabigatranu zvýšila o 50−60 %. Potenciál pro tuto lékovou interakci navíc může vzhledem k dlouhému poločasu amiodaronu přetrvávat i týdny po ukončení podávání amiodaronu. U pacientů, kteří současně užívají dabigatran a amiodaron, je proto nutné snížit dávky dabigatranu na 150 mg denně.
Verapamil patří mezi středně silné inhibitory glykoproteinu P. Obecně platí, že léková forma s okamžitým uvolňováním může při současném podávání dabigatranu způsobit závažnější formy lékových interakcí než forma s prodlouženým uvolňováním. Řešením je doporučené snížení dávky na 150 mg denně nebo dodržení odstupu 2 hodin při podání léčiv.
Mezi léky, které není při léčbě dabigatranem doporučeno podávat vůbec, patří dronedaron, systémově podávaný ketokonazol, itrakonazol, takrolimus a cyklosporin A. Doporučený není ani rifampicin. Podle některých zdrojů je kontraindikovaný i chinidin, SPC však při léčbě chinidinem doporučuje snížení dávky a pečlivé sledování.
Výše popsané vybrané interakce dabigatranu se řadí mezi nejběžnější a důležité pro klinickou praxi, jejich výčet ovšem není úplný. Obecně jsou DOACs považována za bezpečná antikoagulancia s méně klinicky významnými lékovými interakcemi, než má např. warfarin.
(tich)
Zdroje:
