Přehledový článek amerického hematoonkologa Rudolpha M. Navariho z dubna 2017 shrnuje klinické poznatky a doporučení k antiemetické léčbě v pediatrické onkologii.
Rovněž u dětí představuje nauzea a zvracení indukované chemoterapií (CINV) zásadní aspekt onkologické léčby, který má výrazný vliv na kvalitu života nemocného. U dětí může také snáze vést k závažným komplikacím.
Dětští pacienti léčení vysoce emetogenní chemoterapií by měli být premedikovaní trojkombinací antagonisty 5-HT3 (ondansetron, granisetron, palonosetron nebo tropisetron), dexamethasonu a aprepitantu. Aprepitant je zatím jediný antagonista NK1 schválený pro použití v pediatrické populaci. Pokud není možné podat trojkombinaci, má být základem prevence antagonista 5-HT3 v kombinaci buď s dexamethasonem, nebo s aprepitantem.
Středně emetogenní chemoterapie u dětí má být spojena s podáním dvojkombinace antagonisty 5-HT3 a dexamethasonu. Pokud není možné použít kortikoid, má být podán aprepitant.
K profylaxi CINV u nízce emetogenní chemoterapie postačuje podání kteréhokoli antagonisty 5-HT3. Léčba minimálně emetogenními cytostatiky nevyžaduje žádnou profylaxi.
Pro opožděnou fázi CINV nejsou v současnosti k dispozici žádná doporučení. U pediatrických pacientů totiž tato problematika zatím byla jen velmi málo studována.
V klinické studii, jež u dětských pacientů léčených středně nebo vysoce emetogenní chemoterapií srovnávala palonosetron a ondansetron, se ukázalo, že dávka palonosetronu 20 μg/kg tělesné hmotnosti je noninferiorní oproti ondansetronu v akutní fázi CINV (0‒24 hod.) a potenciálně superiorní při srovnání výsledků pro celý studovaný časový interval 0‒120 hod. Tento výsledek reflektovala i iniciativa Cochrane, která v přehledovém článku uvádí, že by palonosetron mohl být u dětí účinnější než ondansetron. Afinita palonosetronu k receptorům 5-HT3 je výrazně vyšší, a navíc způsobuje jejich zanoření do buňky, čímž se jeho inhibiční účinek na signalizaci 5-HT3 prodlužuje.
Děti, u kterých se nauzea nebo zvracení vyskytnou i přes odpovídající profylaxi, mohou být léčeny olanzapinem. V případě kontraindikace tohoto antagonisty D2 je možné zvážit podání metoklopramidu, ale pouze u dětí starších 1 roku a při posouzení rizika extrapyramidových účinků.
V případě středně, nízce nebo minimálně emetogenní chemoterapie je možné u pacientů s prodělanou epizodou průlomové CINV podat profylaxi odpovídající o stupeň vyšší emetogenitě cytostatika.
Jako refrakterní CINV se označují nauzea a zvracení, které se opakují v následných cyklech chemoterapie poté, co profylaxe zvolená dle guidelines v předchozích cyklech selhala, nebo se projevily po předchozí epizodě průlomové CINV.
U vysoce emetogenní chemoterapie se doporučuje zaměnit ondansetron či granisetron za palonosetron. Pokud nebyl použit aprepitant, doporučuje se také jeho přidání do kombinace. Pokud byla obě dvě léčiva již použita, lze zvážit podání olanzapinu. V případě méně rizikových cytostatik je vhodné podat profylaxi odpovídající o stupeň vyšší emetogenitě.
(jam)
Zdroj: Navari R. M. Management of chemotherapy-induced nausea and vomiting in pediatric patients. Paediatr Drugs 2017; 19 (3): 213–222, doi: 10.1007/s40272-017-0228-2.
