Aktuální guidelines doporučují pro léčbu CINV kombinaci více antiemetik. Rostoucí počet antiemetických režimů, zejména těch zahrnujících antagonisty neurokininového receptoru NK1 (NK1RA) a antipsychotikum olanzapin (OLZ), podněcuje k opětovnému přehodnocení dat při hledání optimálního režimu léčby CINV.
Do analýzy bylo zahrnuto 27 randomizovaných kontrolovaných klinických studií, které srovnávaly 12 různých antiemetických režimů u celkem 13 356 pacientů. Mezi hlavní hodnocené parametry patřil poměr šancí (OR) na celkovou kompletní odpověď (tj. nepřítomnost zvracení). Pro zkombinování přímých a nepřímých důkazů byla provedena bayesovská síťová analýza. Bezpečnostní profil režimů byl posuzován na základě závěrů jednotlivých studií.
Ve studiích byly hodnoceny následující antiemetické režimy:
Vyšší míru kompletní odpovědi (CR) než referenční režim setron + DEX měly režimy NK1RA + setron + DEX (OR 1,75; 95% interval kredibility [CrI] 1,56−1,97) a NK1RA + palonosetron + DEX (OR 2,25; 95% CrI 1,66−3,03). U režimů zahrnujících NEPA bylo dosaženo CR častěji než při absenci NEPA nebo olanzapinu. Další analýzy založené na srovnávání SUCRA (surface under the cumulative ranking probability curve; plocha pod křivkou, vyjadřující pravděpodobnost, s jakou bude léčba nejlepší) ukázaly, že nejúspěšnější z hlediska dosažené CR byly režimy zahrnující olanzapin.
Zpracovaná metaanalýza poskytuje poměrně robustní podklady pro přímé i nepřímé srovnání účinnosti používaných antiemetik. Podporuje předpoklad, že pro terapii CINV způsobenou HEC jsou nejúčinnější režimy obsahující olanzapin. Potvrdila se validita současných guidelines v tom, že mezi konvenčními režimy je nejúčinnější kombinace NK1RA + PAL + DEX. Palonosetron by měl být preferovaným setronem. Substituce NK1RA olanzapinem by mohla být levnější a obdobně účinnou strategií.
(mir)
Zdroj: Yokoe T., Hayashida T., Nagayama A. et al. Effectiveness of antiemetic regimens for highly emetogenic chemotherapy-induced nausea and vomiting: a systematic review and network meta-analysis. Oncologist 2019 Jun; 24 (6): e347−e357, doi: 10.1634/theoncologist.2018-0140.
