Německá směrnice pro podpůrnou léčbu onkologických pacientů, jež byla publikována v časopisu Deutsches Ärzteblatt International, vznikla pod záštitou Německé společnosti pro rakovinu, Německé společnosti pro hematologii a klinickou onkologii a Německé společnosti pro radioonkologii. Dokument je určen pro všechny lékařské i nelékařské profese, jež se podílejí na péči o onkologické pacienty.
Na úspěšnosti a dobré snášenlivosti léčby onkologických onemocnění se podílí mimo jiné podpůrná péče a minimalizace nežádoucích účinků protinádorové terapie. Doporučeným postupům u těch nejčastějších z nich se věnuje německá směrnice, která zároveň upozorňuje, že by měly být nedílnou součástí každé onkologické léčby.
Při anémii, která se rozvine v důsledku chemoterapie, je vhodné zvážit podání preparátů, které stimulují erytropoézu. Ty mohou zlepšit kvalitu života pacientů a snížit frekvenci krevních transfuzí, je však nutné zohlednit i rizika v podobě tromboembolických komplikací a hypertenze. V případě funkčního deficitu železa se přistupuje k nitrožilní substituci.
Významné místo v podpůrné péči při protinádorové léčbě má antiemetická terapie. Pacientům léčeným vysoce emetogenní chemoterapií s > 90% rizikem zvracení je doporučeno podávat antagonisty receptorů 5-HT3, antagonisty receptorů NK1 a dexametazon. U středně emetogenní chemoterapie s rizikem zvracení mezi 30 a 90 % je vhodné podávat antagonisty receptorů 5-HT3 v kombinaci s dexametazonem. Speciální přístup vyžaduje karboplatina, kde by měl být k dvojkombinaci přidán antagonista receptorů NK1. V případě chemoterapie podávané v průběhu několika dnů je vhodné taktéž zvážit podání výše uvedené trojkombinace antiemetik a stejný přístup by měl být aplikován u vysokodávkované chemoterapie s melfalanem.
Žádná účinná profylaxe průjmu vyvolaného chemoterapií není v současné době známa. Nejslabší stupeň doporučení platí pro profylaxi pomocí probiotik či synbiotik, která jsou ovšem vyloučena u vysoce imunokompromitovaných pacientů. Nekomplikovaný průjem by měl být léčen symptomaticky s využitím loperamidu. Refrakterní průjem si žádá úpravu příjmu tekutin a elektrolytů.
Směrnice neopomíjí ani extravazaci, která je závažným rizikem při podávání protinádorové léčby, jemuž se však lze vyhnout. Zásadním opatřením je správný výběr žíly pro intravenózní přístup: nemá být v bezprostřední blízkosti kloubů a nemělo by se opakovaně využívat stejné místo vpichu. Dále je nutné dbát na pečlivou aplikaci kanyly s řádnou kontrolou její pozice a dostatečnou fixací. Důležité je poučit pacienta o známkách úniku tekutiny mimo cévu. Při extravazaci antracyklinů by měl být pacientovi podán dexrazoxan, při extravazaci amsakrinu, cisplatiny či daktomycinu se postižené místo ošetřuje 99% dimethylsulfoxidem.
Směrnice zmiňuje také léčbu neuropatické bolesti související s protinádorovou léčbou a doporučuje například využití duloxetinu. Senzomotorický trénink, který je účinný při léčbě periferní neuropatie vyvolané chemoterapií, může být dle německého dokumentu indikován zároveň s chemoterapií. Směrnice se dále zabývá problematikou neutropenie, mukozitidy, dermatologických nežádoucích účinků či podpůrných opatření v radioonkologii.
(pak)
Zdroj: Jordan K., Feyer P., Höller U. et al. Supportive treatments for patients with cancer. Dtsch Arztebl Int 2017 Jul 10; 114 (27−28): 481−487, doi: 10.3238/arztebl.2017.0481.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
