Podpůrná léčba pacientů s onkologickým onemocněním: Co říkají aktuální německá doporučení?
Německá směrnice pro podpůrnou léčbu onkologických pacientů, jež byla publikována v časopisu Deutsches Ärzteblatt International, vznikla pod záštitou Německé společnosti pro rakovinu, Německé společnosti pro hematologii a klinickou onkologii a Německé společnosti pro radioonkologii. Dokument je určen pro všechny lékařské i nelékařské profese, jež se podílejí na péči o onkologické pacienty.
Na úspěšnosti a dobré snášenlivosti léčby onkologických onemocnění se podílí mimo jiné podpůrná péče a minimalizace nežádoucích účinků protinádorové terapie. Doporučeným postupům u těch nejčastějších z nich se věnuje německá směrnice, která zároveň upozorňuje, že by měly být nedílnou součástí každé onkologické léčby.
Léčbu může komplikovat anémie, nevolnost i průjem
Při anémii, která se rozvine v důsledku chemoterapie, je vhodné zvážit podání preparátů, které stimulují erytropoézu. Ty mohou zlepšit kvalitu života pacientů a snížit frekvenci krevních transfuzí, je však nutné zohlednit i rizika v podobě tromboembolických komplikací a hypertenze. V případě funkčního deficitu železa se přistupuje k nitrožilní substituci.
Významné místo v podpůrné péči při protinádorové léčbě má antiemetická terapie. Pacientům léčeným vysoce emetogenní chemoterapií s > 90% rizikem zvracení je doporučeno podávat antagonisty receptorů 5-HT3, antagonisty receptorů NK1 a dexametazon. U středně emetogenní chemoterapie s rizikem zvracení mezi 30 a 90 % je vhodné podávat antagonisty receptorů 5-HT3 v kombinaci s dexametazonem. Speciální přístup vyžaduje karboplatina, kde by měl být k dvojkombinaci přidán antagonista receptorů NK1. V případě chemoterapie podávané v průběhu několika dnů je vhodné taktéž zvážit podání výše uvedené trojkombinace antiemetik a stejný přístup by měl být aplikován u vysokodávkované chemoterapie s melfalanem.
Žádná účinná profylaxe průjmu vyvolaného chemoterapií není v současné době známa. Nejslabší stupeň doporučení platí pro profylaxi pomocí probiotik či synbiotik, která jsou ovšem vyloučena u vysoce imunokompromitovaných pacientů. Nekomplikovaný průjem by měl být léčen symptomaticky s využitím loperamidu. Refrakterní průjem si žádá úpravu příjmu tekutin a elektrolytů.
Riziko extravazace nelze podcenit
Směrnice neopomíjí ani extravazaci, která je závažným rizikem při podávání protinádorové léčby, jemuž se však lze vyhnout. Zásadním opatřením je správný výběr žíly pro intravenózní přístup: nemá být v bezprostřední blízkosti kloubů a nemělo by se opakovaně využívat stejné místo vpichu. Dále je nutné dbát na pečlivou aplikaci kanyly s řádnou kontrolou její pozice a dostatečnou fixací. Důležité je poučit pacienta o známkách úniku tekutiny mimo cévu. Při extravazaci antracyklinů by měl být pacientovi podán dexrazoxan, při extravazaci amsakrinu, cisplatiny či daktomycinu se postižené místo ošetřuje 99% dimethylsulfoxidem.
Široký záběr směrnice
Směrnice zmiňuje také léčbu neuropatické bolesti související s protinádorovou léčbou a doporučuje například využití duloxetinu. Senzomotorický trénink, který je účinný při léčbě periferní neuropatie vyvolané chemoterapií, může být dle německého dokumentu indikován zároveň s chemoterapií. Směrnice se dále zabývá problematikou neutropenie, mukozitidy, dermatologických nežádoucích účinků či podpůrných opatření v radioonkologii.
(pak)
Zdroj: Jordan K., Feyer P., Höller U. et al. Supportive treatments for patients with cancer. Dtsch Arztebl Int 2017 Jul 10; 114 (27−28): 481−487, doi: 10.3238/arztebl.2017.0481.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
