Chemoterapií indukovaná nauzea a zvracení jsou nejčastějším nežádoucím účinkem chemoterapeutických režimů představujícím výrazné omezení kvality života onkologických pacientů. Objev antiemetického potenciálu antagonistů serotoninových receptorů 5-HT3 byl v posledním desetiletí následován objevem potenciálu inhibitorů neurokininových receptorů NK1. Cílem prezentované metaanalýzy bylo srovnání účinnosti antiemetických režimů obsahujících inhibitor NK1 a režimů bez inhibitoru NK1 v prevenci CINV u vysoce emetogenní chemoterapie podávané dospělým pacientům.
Chemoterapií indukovaná nauzea a zvracení (CINV) jsou nejčastějším nežádoucím účinkem protinádorové léčby. Gastrointestinální toxicita zahrnující nauzeu a zvracení byla od počátku chemoterapie limitací onkologické terapie, výrazným faktorem ve snížení kvality života onkologických pacientů a častým důvodem pro menší compliance pacientů nebo pro nutnost přerušení léčby. CINV tak představuje významnou výzvu v podpůrné onkologické terapii.
S ohledem na emetogenní potenciál lze chemoterapeutika klasifikovat do jedné ze 4 kategorií: vysoce, středně, málo a minimálně emetogenní přípravky. Klasifikace však nezahrnuje všechna nová onkologická léčiva a vychází především z dat o intravenózně aplikovaných chemoterapeutikách. Vzhledem k rostoucímu významu orálních forem onkologických léčiv bude nutné klasifikaci upravit a zohlednit změny v onkologické terapii. Z hlediska časového intervalu od podání chemoterapie do nástupu projevů pak lze CINV dělit na časné (0−24 hod.), opožděné (24−120 hod.) a celkové (0−120 hod.).
Lepší pochopení biologické podstaty CINV přineslo možnost cíleného blokování receptorů podílejících se na rozvoji CINV. Na začátku 90. let byl velkým průlomem objev role serotoninových receptorů 5-HT3 v rozvoji CINV a jeho antagonisté (ondansetron, granisetron, dolasetron a ve druhé generaci palonosetron, u kterého randomizované klinické studie prokázaly vyšší účinnost ve srovnání s první generací) se stávají základem antiemetické terapie.
V průběhu posledního desetiletí byla účinnost antiemetických režimů zvýšena začleněním inhibitorů neurokininových receptorů NK1. Prvním zástupcem inhibitorů NK1 byl aprepitant, následovaný fosaprepitantem, netupitantem, rolapitantem a kasopitantem, přičemž poslední dva zatím nejsou v České republice dostupné.
Cílem této síťové metaanalýzy bylo poskytnout srovnání účinnosti antiemetických režimů obsahujících jeden z inhibitorů NK1 (aprepitant, fosaprepitant, netupitant, popřípadě kasopitant, rolapitant).
Do analýzy byly zahrnuty klinické studie, které sledovaly účinnost antiemetických režimů obsahujících jeden ze zmíněných inhibitorů NK1 (kombinace NEPA − netupitant/palonosetron, aprepitant/palonosetron/dexamethason, kasopitant/granisetron nebo ondansetron/dexamethason, aprepitant/ondansetron/dexamethason) v prevenci CINV při podávání vysoce emetogenní chemoterapie u dospělých onkologických pacientů. Tato data byla srovnána s režimy neobsahujícími inhibitor NK1 (palonosetron/dexamethason, ondansetron/dexamethason, granisetron/dexamethason).
Sledovanými výstupy byly CR (kompletní odpověď, tedy absence nauzey či zvracení bez nutnosti použití tzv. záchranné léčby), míra dosažení žádné signifikantní nauzey (< 25 mm na vizuální analogové škále) a míra dosažení žádné signifikantní emeze.
Do finální analýzy bylo zařazeno 19 klinických studií fází II a III sledujících celkem 6788 pacientů léčených vysoce emetogenní chemoterapií.
Tři primární výstupy (CR, míra dosažení žádné signifikantní nauzey a emeze) byly srovnávány po dobu 120 hodin od podání chemoterapie, srovnání tedy sledovalo vliv jednotlivých režimů na celkovou CINV.
Většina antiemetických režimů obsahujících inhibitor NK1 byla účinnější v prevenci CINV ve srovnání s režimy bez inhibitoru NK1. Srovnání účinnosti jednotlivých režimů s inhibitorem NK1 naznačuje, že kombinace ondansetron/dexamethason a aprepitant/granisetron nebo ondansetron/dexamethason jsou v dosažení CR účinnější než granisetron/dexamethason. Jiné signifikantní rozdíly mezi jednotlivými režimy obsahujícími inhibitor NK1 nebyly v této metaanalýze nalezeny.
Zavedení inhibitorů NK1 do antiemetických režimů u vysoce emetogenní chemoterapie vedlo ke zvýšení účinnosti prevence CINV. Dosavadní klinické studie prokázaly vyšší účinnost antiemetických režimů obsahujících inhibitor NK1 ve srovnání s antiemetickými režimy bez inhibitoru NK1. Většina studií však používala v kontrolním rameni režimy obsahující antagonisty 5-HT3 první generace (ondansetron, granisetron), a nikoliv druhé generace (palonosetron), u kterých byla prokázána vyšší účinnost. Cílem této práce tedy bylo srovnat režimy s inhibitorem NK1 s režimy obsahujícími palonosetron/dexamethason a také režimy s inhibitorem NK1 navzájem.
Výsledky statistické analýzy naznačují, že režimy obsahující inhibitor NK1 jsou účinnější v dosažení kompletní odpovědi (absence nauzey, emeze a nutnosti použít záchranné léky). Limitací této metaanalýzy je jistá heterogenita zařazených studií.
(alz)
Zdroj: Abdel-Rahman O. Neurokinin-1 inhibitors in the prevention of nausea and vomiting from highly emetogenic chemotherapy: a network meta-analysis. Ther Adv Med Oncol 2016; 8 (5): 396−406, doi: 10.1177/1758834016654902.
