V roce 2015 byla na setkání Mezinárodní asociace pro podpůrnou léčbu v chemoterapii (MASSC) ustavena komise expertů, která na základě publikovaných studií vypracovala aktualizaci posledních doporučení léčby chemoterapií indukované nauzey a zvracení (CINV). Následující článek přináší přehled aktualizací pro léčbu průlomové CINV a CINV indukované vícedenní a vysokodávkovou chemoterapií.
Příčiny vedoucí k CINV u pacientů léčených vysokodávkovou terapií a transplantací kmenových buněk jsou multifaktoriální. Přispívají k ní profylakticky podávaná antibiotika, narkotická analgetika a celotělové ozařování.
Kritické zhodnocení klinických studií antiemetické profylaxe u nemocných s vysokodávkovou chemoterapií je obtížné vzhledem k nedostatku studií ve fázi III, k variabilitě chemoterapeutických režimů a nízkému počtu pacientů ve studiích. V posledních letech ovšem několik klinických studií potvrdilo přínos a bezpečnost trojkombinace inhibitoru serotoninového receptoru 5-HT3 (palonosetron, ondasetron), dexamethasonu a antagonisty neurokininového receptoru NK1 (aprepitantu). Aktualizací doporučení z roku 2009 je právě přidání aprepitantu do původně doporučované kombinace inhibitoru 5-HT3 a dexamethasonu.
V případě vícedenní chemoterapie jsou doporučení uváděna jenom pro germinální nádory léčené režimem zahrnujícím cisplatinu. Nejzávažnější projevy akutní CINV během léčby lze pozorovat ve dnech 3−5 léčby, projevy pozdní CINV ve dni 6−8. V případě testikulárních nádorů byla prokázána účinnost kombinace antagonistů receptoru 5-HT3 a dexamethasonu pro léčbu akutní CINV a účinnost dexamethasonu pro léčbu pozdní CINV.
Schéma podávání antiemetické profylaxe je variabilní, podle jednoho schématu lze dexamethason podávat v den 1 a 2 v dávce 20 mg a následně ve dnech 6−8 v dávce 4 mg 2× denně pro profylaxi pozdní CINV. V jiném schématu se dexamethason podává po dobu 8 po sobě následujících dní. Pozornost je nutné věnovat také nežádoucím účinkům dexamethasonu. Mezi možné pozdní následky jeho podávání se řadí avaskulární nekróza kyčelního kloubu, která se v jedné studii vyskytla u 9 % pacientů.
Ohledně podávání inhibitorů 5-HT3 rovněž neexistuje jasný konsenzus. Jednou z možností je podávání palonosetronu v dávce 0,25 mg i. v. ve dnech 1, 3 a 5.
Aktualizovaná doporučení zařazují pro tuto skupinu pacientů do kombinace inhibitor 5-HT3 a dexamethason ještě třetí přípravek − aprepitant.
Průlomová CINV je definována jako nauzea a zvracení, které se objevují v souvislosti s podáním chemoterapie navzdory adekvátní profylaktické léčbě. V současnosti je častějším problémem než opakované zvracení spíš několik dnů přetrvávající nauzea. Její příčinou nemusí být jen samotné podání chemoterapie, ale také metastázy do CNS či jater, azotémie, obstrukce GIT nebo podávání narkotických analgetik.
Doporučeným postupem u nemocných s průlomovou CINV je podávání olanzapinu per os v dávce 10 mg po dobu 3 dnů. Možným vedlejším účinkem jsou mírné až střední sedativní účinky, zejména u starších pacientů.
(alz)
Zdroj: Einhorn L. H., Rapoport B., Navari R. M. et al. 2016 updated MASCC/ESMO consensus recommendations: prevention of nausea and vomiting following multiple-day chemotherapy, high-dose chemotherapy, and breakthrough nausea and vomiting. Support Care Cancer 2017; 25 (1): 303−308.
