Aktualizace doporučení NCCN pro antiemetickou terapii verze 1.2019

Zásady antiemetické terapie v onkologii

• Cílem je prevence CINV, předchozí zkušenost s CINV totiž může vést k anticipační nevolnosti a zvracení. Tyto potíže se objevují již před podáním samotné chemoterapie a nejvhodnější je v tomto případě profylaxe pomocí adekvátní antiemetické terapie.
• Riziko akutní CINV (objevující se do 24 hodin od podání chemoterapie) a CINV s pozdním nástupem (po 24 hodinách od podání chemoterapie) trvá 3 dny po podání chemoterapie s vysoce emetogenním potenciálem a 2 dny po podání chemoterapie se středně emetogenním potenciálem. Antiemetická profylaxe by měla být zahájena ještě před podáním protinádorové léčby a neměla by být přerušena po dobu trvání zvýšeného rizika CINV.
• Účinnost orálně a parenterálně podávaných antagonistů serotoninových receptorů 5-HT₃ je při správném dávkování ekvivalentní.
• V případě kombinované terapie se výběr antiemetické profylaxe řídí substancí s nejvyšším emetogenním potenciálem.
• Při výběru profylaktické léčby by měly být zohledněny i další možné příčiny nauzey a zvracení u onkologických pacientů, např. léčba opioidy, gastroparéza (mj. při terapii vinkristinem nebo u diabetických pacientů), částečná nebo úplná obstrukce GIT, metastázy v mozku, urémie, elektrolytová dysbalance, vestibulární dysfunkce, maligní ascites, psychogenní faktory.

Emetogenita cytostatik a biologické léčby − nově klasifikované látky

NCCN klasifikuje přípravky onkologické léčby z hlediska emetogenity do 4 kategorií: přípravky s vysokým, středním, nízkým a minimálním emetogenním potenciálem. Ve srovnání s verzí doporučení 2.2018 byly nově zařazeny následující látky:

• Do kategorie přípravků se středně emetogenním rizikem byl přidán liposomový irinotekan.
• Do kategorie přípravků s nízce emetogenním potenciálem byly zařazeny gemtuzumab ozogamicin a inotuzumab ozogamicin, kopanlisib, axikabtagen ciloleucel a tisagenlecleucel.
• Do kategorie přípravků s minimálním emetogenním potenciálem byly přidány atezolizumab a blinatumomab.

Shrnutí aktualizace doporučení 1.2019 ve srovnání s verzí 2.2018

Kortikosteroidy v antiemetické léčbě

Kortikosteroidy jako součást antiemetické profylaxe by měly být vysazeny 3−5 dnů před podáním CAR-T terapie (T lymfocyty s chimerickým antigenním receptorem) a 90 dnů po ní. Antiemetická profylaxe podávaná konkomitantně s léčbou vedoucí k lymfodepleci by rovněž měla používat kortikosteroidy pouze omezeně.

Antiemetická profylaxe v případě podávání checkpoint inhibitorů bez současné aplikace cytotoxické chemoterapie by neměla obsahovat kortikosteroidy. V případě podávání checkpoint inhibitorů konkomitantně s cytotoxickou léčbou existují nejednoznačná data naznačující horší výsledky léčby při podávání kortikosteroidů jakožto součásti antiemetické profylaxe. Současná verze doporučení proto navrhuje individualizovaný přístup a snahu podávání kortikosteroidů v těchto případech omezit.

Obecně je doporučováno od podávání kortikosteroidů v antiemetické profylaxi v případě imunoterapie nebo buněčné terapie ustupovat.

Olanzapin v antiemetické léčbě

Dávkování olanzapinu v antiemetické profylaxi bylo změněno na 5−10 mg 1× denně. Současné podávání olanzapinu i. m. a benzodiazepinů parenterálně je kontraindikované vzhledem k riziku toxicity této kombinace bez ohledu na způsob podání. V případě nutnosti podávání benzodiazepinů u pacientů léčených antiemetickou terapií zahrnující olanzapin lze podat pouze lorazepam per os.

Setrony v antiemetické léčbě

Pokud byly v 1. den léčby podány palonosetron, granisetron s prodlouženou dobou uvolňování nebo granisteron v transdermální náplasti, není již nutné v následujících dnech podávat setrony.

(alz)

Zdroj: National Comprehensive Cancer Network. Antiemesis – version 1.2019. Dostupné na: www.nccn.org/professionals/physician_gls/pdf/antiemesis.pdf