Transthyretinová amyloidóza (ATTR) je vzácné systémové onemocnění s fatálním průběhem způsobené depozicí monomerů transthyretinu (TTR) v extracelulárním prostoru orgánů a tkání. Amyloidogenní TTR se může vyskytovat v nemutované formě (ATTRwt; při získané formě onemocnění) nebo jako variantní protein (ATTRv; u hereditární formy).
Depozita amyloidových fibril a cirkulující oligomery TTR způsobují poškození a ztrátu nemyelinových nervových vláken a myelinových vláken o malém průměru, což vede k autonomní dysfunkci postihující kardiovaskulární, gastrointestinální či urogenitální systém. Příznaky autonomní dysfunkce se často vyskytují už v časné fázi ATTRv amyloidózy, ještě před nástupem poškození senzorických a motorických nervů, a mají významný negativní vliv na kvalitu života a přežití pacientů. Autonomní neuropatie u ATTRwt je méně obvyklá.
Ačkoliv je autonomní dysfunkce dobře známým symptomem ATTR, zatím o jejím průběhu nemáme dost poznatků a je třeba ji dále charakterizovat.
Longitudinální observační studie THAOS (Transthyretin Amyloidosis Outcome Survey) zahrnuje pacienty s ATTR amyloidózou a také asymptomatické přenašeče mutací TTR. Do prezentované analýzy byla zahrnuta data 2922 pacientů (1943 s ATTRv, 979 s ATTRwt) s ≥ 1 příznakem určitě souvisejícím s onemocněním dle hodnocení zkoušejícího lékaře při vstupu do studie. Vyloučeni byli pacienti po transplantaci jater, účastníci klinických studií a pacienti s chorobu modifikující léčbou.
Bylo provedeno srovnání demografických a klinických charakteristik a skóre kvality života (dle dotazníku Norfolk Quality of Life Questionnaire – Diabetic Neuropathy) při vstupu do studie, a to u pacientů s autonomní dysfunkcí vs. bez jejích projevů. Za pacienty s autonomní dysfunkcí byli považováni nemocní s ortostatickou hypotenzí nebo s ≥ 1 z těchto příznaků: časný pocit sytosti, nauzea, zvracení, zácpa, průjem, střídání zácpy a průjmu, retence moči, fekální nebo močová inkontinence, erektilní dysfunkce, syndrom suchého oka, poruchy pocení, závratě.
Autonomní dysfunkce se vyskytla u 40 % sledovaných, výskyt byl častější u nemocných s hereditární amyloidózou (93,7 %) než u pacientů se získanou formou onemocnění (6,3 %). Doba nástupu onemocnění do prvního výskytu příznaků autonomní dysfunkce byla kratší u pacientů s ATTRv (průměrně 3,4 roku; směrodatná odchylka [SD] 5,7 roku) než u nemocných s ATTRwt (9,7 roku; SD 10,4).
Kvalita života u pacientů s ATTRv a autonomní dysfunkcí byla signifikantně horší než u nemocných bez projevů autonomní dysfunkce (průměrné skóre 47,3 [SD 33,2] vs. 16,1 [SD 18,1]). Pacienti s ATTRwt udávali obdobnou kvalitu života bez ohledu na symptomy autonomní dysfunkce (23,0 [SD 18,2] vs. 19,9 [SD 20,5]).
Autonomní dysfunkce se častěji vyskytovala a dříve nastupovala u symptomatických pacientů s hereditární formou ATTR než v případě získané formy onemocnění. Autonomní dysfunkce u pacientů s ATTRv podstatně zvyšovala zátěž spojenou s onemocněním.
(este)
Zdroj: Barroso F. A., Coelho T., Dispenzieri A. et al.; THAOS investigators. Characteristics of patients with autonomic dysfunction in the Transthyretin Amyloidosis Outcomes Survey (THAOS). Amyloid 2022; Apr 22 : 1−9, doi: 10.1080/13506129.2022.2043270 [Epub ahead of print].
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
