V heterogenní skupině amyloidových onemocnění jsou v naší oblasti zastoupeny 3 hlavní subtypy systémové amyloidózy. Početně dominantní je AL amyloidóza (vznikající na základě strukturálně abnormálních lehkých řetězců imunoglobulinu). Na druhém a třetím místě se dále vyskytuje amyloidóza na bázi transthyretinu (ATTR) a AA amyloidóza (vznikající ze sérového amyloidového proteinu A, např. při dlouhodobých zánětlivých stavech).
Projevy nemoci jsou velmi pestré a závisejí na typu onemocnění i postižení jednotlivých orgánů. Přesná identifikace typu zjištěné amyloidózy však není pouze akademickou otázkou. Jde o zcela základní informaci, od které se odvíjí klinická manifestace, průběh a prognóza nemocných, a především poskytnutí specifické terapie.
Systémová amyloidóza se může projevovat velmi nespecifickými celkovými příznaky, jako jsou únava či úbytek hmotnosti, ale pacienti mohou trpět i velmi konkrétními a dobře definovanými obtížemi, které mohou být pro jednotlivé typy amyloidózy typické. Přehled klinických projevů systémové AL amyloidózy je uveden v tab. 1 a obvyklé nálezy u nemocných s ATTR shrnuje tab. 2.
Tab. 1 Klinické projevy systémové AL amyloidózy (1)
|
Všeobecné, nespecifické projevy |
|
|
Subjektivní příznaky |
|
|
Objektivní projevy |
|
|
Klinické syndromy |
|
Tab. 2 Typické klinické nálezy u suspektní ATTR (2)
|
Typické kardiologické nálezy a faktory |
|
|
Nekardiologické nálezy a faktory |
|
Základní diagnostické kroky zahrnují kromě potvrzení přítomnosti amyloidu také určení prekurzorového proteinu a posouzení rozsahu orgánového postižení.
Některá vyšetření provádíme u všech nemocných s podezřením na diagnózu systémové amyloidózy, v samostatné skupině jsou pak specifická vyšetření dle konkrétních klinických projevů.
Všichni nemocní by měli podstoupit vyšetření krve a kostní dřeně, podrobné biochemické vyšetření séra, vyšetření moči a vybrané zobrazovací metody – rtg hrudníku, EKG a echokardiografii včetně dopplerometrie. Zlatým standardem průkazu amyloidu je s výjimkou amyloidózy na bázi transthyretinu stále histologická verifikace, proto je součástí základního panelu vyšetření u většiny pacientů také bioptický odběr, a to buď necílený (zejména aspirační biopsie tukové tkáně), nebo cílený − z konkrétních postižených orgánů (zejména ledvin a srdce). Kromě samotného průkazu amyloidu v odebrané tkáni je nezbytná jeho přesná typizace pomocí imunohistochemie, imunofluorescence či hmotnostní spektrometrie.
Další vyšetření jsou indikovaná individuálně s ohledem na převažující klinickou symptomatologii pacienta (MRI srdce, scintigrafie či elektromyografie ad.).
Blíže jsou jednotlivé vyšetřovací metody uvedeny v tab. 3.
Tab. 3 Přehled vyšetření nezbytných pro diagnózu a určení stadia AL amyloidózy (1)
|
Všichni nemocni |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Výběrová indikace dle klinického obrazu |
|
Pozn.: M-FC – multiparametrická průtoková cytometrie; NT-proBNP – propeptid mozkového natriuretického peptidu; VLŘ – volné lehké řetězce imunoglobulinu; EKG – elektrokardiografie; CT – výpočetní tomografie; rtg – standardní radiografie; MRI – magnetická rezonance; HRCT – výpočetní tomografie s vysokým rozlišením; EMG – elektromyografie; GIT – gastrointestinální trakt; PET/CT – pozitronová emisní tomografie/výpočetní tomografie; DPD – scintigrafie s užitím kyseliny 3,3-difosfono-1,2-propanodikarboxylové.
V případě systémové AL amyloidózy spočívá diagnostika a následné sledování nemocných dominantně v detekci a kvantifikaci monoklonálního imunoglobulinu, a zejména hladin volných lehkých řetězců. Pro definitivní průkaz hereditární ATTR amyloidózy je stěžejní analýza DNA pomocí sekvenování.
Zjištěnou AL amyloidózu je nutné odlišit od AL amyloidózy ložiskové či od AL amyloidózy asociované s mnohočetným myelomem či jiným B-lymfoproliferativním onemocněním (až ve 20 % případů).
AA amyloidóza je typicky spojená s chronicky probíhajícím základním onemocněním (například revmatoidní artritidou), zvýšenými hodnotami reaktantů akutní fáze a sérového amyloidového proteinu A.
Na možnost senilní, tedy wtATTR, je nutno pomýšlet u starších mužů s dominantním postižením srdce a s projevy městnavé srdeční slabosti a/nebo poruchami rytmu.
U dlouhodobě dialyzovaných se může vyskytnout amyloidóza vznikající na základě proteinu β2-mikroglobulinu.
Zatímco klinický obraz ATTR předurčuje nemocné do specializované péče kardiologa či neurologa, systémová AL amyloidóza patří mezi monoklonální gamapatie, a spadá tak do odbornosti hematologie. Vzhledem k širokému spektru projevů je však záchyt nemocných se systémovou amyloidózou nesnadný a setkávají se s nimi lékaři všech specializací.
(paf)
Zdroje:
1. Diagnostika a léčba systémové AL amyloidózy. Doporučení vypracovaná Českou myelomovou skupinou (CMG), Myelomovou sekcí České hematologické společnosti ČLS JEP. Transfuze a hematologie dnes 2022; 28 (Suppl. 1): S5–S40.
2. Kittleson M. M., Maurer M. S., Ambardekar A. V. et al. Cardiac amyloidosis: evolving diagnosis and management: a scientific statement from the American Heart Association. Circulation 2020; 142 (1): e7–e22, doi: 10.1161/CIR.0000000000000792.
3. Heidenreich PA, Bozkurt B et al. 2022 AHA/ACC/HFSA guideline for the management of heart failure: a report of the American College of Cardiology/American Heart Association Joint Committee on clinical practice guidelines. Circulation 2022 May 3; 145 (18): e895−e1032, doi: 10.1161/CIR.0000000000001063.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
