Od prevence poškození pokožky až po kortikosteroidy šetřicí účinky – široký záběr emoliencií v péči o pacienty s AD

5. 5. 2022

Atopická dermatitida (AD) postihuje nemalou část populace, zejména v dětském věku. Protože jde o multifaktoriální onemocnění, jeho léčba často vyžaduje kombinaci různých přístupů. Podstatnou úlohu zde hraje zejména prevence v podobě pravidelné a vhodné péče o pokožku, která může zabránit zhoršení stavu a prokazatelně snižuje nutnost použití kortikosteroidů v terapii atopické dermatitidy.

Atopická dermatitida a její projevy

Atopická dermatitida nebo atopický ekzém je chronické recidivující zánětlivé kožní onemocnění. Jeho prevalence neustále narůstá, postihuje až 25 % dětí a 2–3 % dospělých. Klinicky se projevuje svěděním a škrábáním, suchou kůží, skvrnitými ekzémy zejména na místech ohybu kůže, exsudací, ztluštěním a změnou barvy kůže. AD má časný začátek, obvykle v kojeneckém věku či raném dětství. U některých pacientů může spontánně ustoupit po pubertě, ale u řady jiných se zhorší a přetrvává po celý život. K recidivě AD může dojít i po několika letech bez příznaků.

Co víme o patogenezi AD?

Patogeneze AD je komplexní a stále ne zcela pochopený děj. Kromě genetické predispozice a jí přisuzované imunitní dysregulace a přecitlivělosti se předpokládá, že rozvoj a udržování AD souvisí s environmentálními a psychologickými spouštěči a defekty kožní bariéry. Přibližně 50–75 % všech dětí s atopickou dermatitidou s časným nástupem je senzibilizovaných na 1 či více alergenů, jako jsou potravinové alergeny, roztoči v domácím prachu nebo domácí zvířata. Dospělí pacienti s atopickou dermatitidou s pozdním nástupem jsou senzibilizováni méně často.

V posledních desetiletích přibývá důkazů o podílu oxidačního stresu v patogenezi AD. Nejen že přímo poškozuje buněčné struktury kůže, ale také zvyšuje dermální zánět, oslabuje funkci kožní bariéry a umožňuje infekce mikrobiálními patogeny.

Oxidační stres vzniká v důsledku účinků reaktivních látek, které se neustále vytvářejí v keratinocytech v reakci na environmentální a endogenní prooxidační činidla. Fyzická aktivita a psychický stres také mohou způsobit oxidační stres pokožky. Volné radikály vznikající během normálního metabolismu jsou nedílnou součástí normální funkce kůže a jsou obvykle málo škodlivé, protože intracelulární mechanismy mohou snížit jejich škodlivé účinky. Zvýšené či prodloužené působení volných radikálů však může přehlušit antioxidační obranné mechanismy kůže a přispět k rozvoji kožních poruch, včetně nádorů kůže, jejího stárnutí nebo dermatitidy.

Současné možnosti terapie

Vzhledem k našemu současnému chápání patogeneze AD by se strategie měly zaměřit na multimodální a individualizovanou terapii. Cíle léčby by měly zahrnovat snížení environmentální iritace kůže a psychického stresu a posílení funkce kožní bariéry hydratací pokožky a aplikací emoliencií.

Současná standardní léčba AD dále zahrnuje topické kortikosteroidy a inhibitory kalcineurinu. U těžkých případů nebo ve fázi akutní exacerbace je často účinná systémová medikace včetně perorálních kortikosteroidů, cyklosporinu A, methotrexátu, mykofenolát mofetilu a azathioprinu. V posledních letech je k dispozici rovněž několik biologických léčiv, především monoklonální protilátky proti receptoru interleukinu 4, imunoglobulinu E a aktivovaným T či B buňkám. Pozornost si také získává případné použití orálních antioxidačních doplňků, mj. vhodné denní dávky vitaminů a melatoninu.

Zásadní úloha a význam emoliencií

Vzhledem k nežádoucím vedlejším účinkům kortikosteroidů a systémové medikace je klíčové předcházet zhoršení stavu kožní bariéry vhodnou péčí s použitím emoliencií. Jejich hlavní funkcí je udržování neporušené kožní bariéry. Měla by být aplikována několikrát denně. Bylo prokázáno, že jejich systematické používání snižuje potřebu kortikosteroidních krémů.

Hlavním důvodem pro intenzivní používání emoliencií je jejich schopnost zvýšit hydrataci epidermis, především redukcí odpařování, protože působí jako okluzivní vrstva na vrchní části pokožky. To vede ke zlepšení vzhledu pokožky a snížení svědění, což snižuje sekundární mechanickou iritaci škrábáním. Dále fungují jako ochranná vrstva snižující iritaci kůže vnějšími vlivy (např. alergeny). Některá emoliencia mají i další schopnosti zahrnující složitější způsoby působení, například obnovu strukturální (lipidové) složky vnějších vrstev pokožky, čímž zmírňují vznik prasklin a ragád. Jiné působí tak, že přitahují molekuly vody ze vzduchu, aby zvlhčily pokožku.

Je prokázáno že pravidelné používání emoliencií několikrát denně prodlužuje období remise a v případě exacerbace pomáhá zmírnit příznaky, čímž efektivně předchází nutnosti použití kortikosteroidů.

Závěr

Atopická dermatitida je multifaktoriální onemocnění postihující kožní bariéru. Kromě genetických faktorů a imunologických faktorů v ní hraje roli i oxidační stres. Proto je vhodné hledat prostředky, které jej zmírňují. Zároveň je vhodné co nejefektivněji zmírňovat příznaky vhodnou péčí o pokožku pravidelným používáním emoliencií (i v době remise), což výrazně snižuje nutnost použití kortikosteroidů nebo systémové léčby.

(norg)

Zdroje:
1. Bertino L., Guarneri F., Cannavò S. P. et al. Oxidative stress and atopic dermatitis. Antioxidants (Basel) 2020; 9 (3): 196, doi: 10.3390/antiox9030196.
2. Ji H., Li X. K. Oxidative stress in atopic dermatitis. Oxid Med Cell Longev 2016; 2016: 2721469, doi: 10.1155/2016/2721469.
3. Thomsen S. F. Atopic dermatitis: natural history, diagnosis, and treatment. ISRN Allergy 2014; 2014: 354250, doi: 10.1155/2014/354250.



Štítky
Alergologie a imunologie Dermatologie Pediatrie
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se