Co hraje klíčovou roli při šíření COVID-19?

Zákonitosti přenosu koronavirové infekce

Podle dostupných poznatků se onemocnění COVID-19 přenáší zejména kapénkami a také nepřímo po kontaktu kontaminovaných povrchů se sliznicí úst, nosu nebo očí. V průběhu infekce je obvykle možné virus detekovat v respiračním traktu nakažených 1−2 dny před propuknutím příznaků a poté ještě po dobu i několika týdnů.

Nález virové RNA však nutně nemusí znamenat, že pozitivně testovaná osoba je infekční. Přesný vztah mezi virovou náloží jedince a rizikem přenosu nákazy však dosud není znám. Španělská studie publikovaná v časopisu Lancet Infectious Diseases analyzovala data potvrzených počátečních případů nákazy a jejich kontaktů, aby prozkoumala faktory související s přenosem viru.

Metodika studie

Do kohortové studie bylo zahrnuto 314 dospělých ambulantních pacientů pozitivních na COVID-19, u nichž se rozvinuly příznaky onemocnění v průběhu 5 dnů předcházejících vstupu do studie a u nichž byly k dispozici výsledky kvantitativní PCR. U těchto pacientů (počáteční případy) nebyly známé žádné případy infekce COVID-19 na pracovišti nebo v domácnosti během 2 týdnů před vstupem do studie.

Kontakty zahrnutými do studie byli dospělí se známou expozicí v nedávné době, kteří byli bez příznaků onemocnění COVID-19 v předchozích 7 dnech. Virová nálož kontaktů byla stanovena pomocí kvantitativní PCR vzorku z výtěru z nosohltanu při vstupu do studie, po 14 dnech a kdykoliv při rozvoji příznaků.

Pomocí regresní analýzy bylo poté hodnoceno riziko přenosu, rozvoje symptomatického onemocnění a inkubační dynamika. Také se zkoumal vztah mezi virovou náloží a demografickými a klinickými vlastnostmi případů.

Výsledky

282 pacientů (90 %) z kohorty počátečních případů udávalo nejméně 1 kontakt, celkem bylo nasbíráno 753 kontaktů rozřazených do 282 klastrů. Ve 32 % klastrů došlo k nejméně 1 přenosu onemocnění. Celková míra sekundárního přenosu onemocnění byla 17 %. Pokud měl počáteční případ virovou nálož nižší než 1×10⁶ kopií/ml, k přenosu došlo ve 12 % případů, při virové náloži > 1×10¹⁰ kopií/ml činila míra sekundárního přenosu 24 %.

Sdílení společné domácnosti zvyšovalo riziko přenosu 3× (adjustovaný poměr šancí [OR] 3,0; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,59−5,65). Nebyla pozorována žádná korelace s nošením roušky, věkem nebo pohlavím původce nákazy ani s tím, zda měl původce příznaky respiračního onemocnění.

Riziko rozvoje příznaků v závislosti na virové náloži

Celkem 449 kontaktů bylo při vstupu do studie pozitivních na COVID-19, 6 % z nich vykazovalo při první návštěvě příznaky. Onemocnění s příznaky se rozvinulo u 43 % nemocných, kteří byli při první návštěvě asymptomatičtí.

Pravděpodobnost rozvoje příznaků korelovala s virovou náloží – ve skupině s náloží nižší než 1×10⁷ kopií/ml se příznaky rozvinuly u 38 % testovaných, ve skupině s náloží nejméně 1×10¹⁰ kopií/ml vykazovalo 66 % pacientů příznaky onemocnění.

Rychlost rozvoje příznaků taktéž korelovala s počáteční virovou náloží: ve skupině s nejnižší náloží příznaky nastupovaly průměrně za 5−10 dnů, ve skupině s náloží 1×10⁷ až 1×10⁹ kopií/ml to trvalo 4−8 dní, u skupiny s nejvyšší náloží pak 3−8 dní.

Implikace pro klinickou praxi

Z prezentované studie vyplývá, že přenos viru SARS-CoV-2 je řízen zejména virovou náloží původce nákazy a riziko rozvoje symptomů a rychlost jejich nástupu silně koreluje s počáteční virovou náloží. Nebyl pozorován žádný další demografický nebo klinický faktor, který by ovlivňoval přenos viru.

Každého pozitivně testovaného jedince je tedy třeba považovat za potenciálního přenašeče a u pacientů s velkým počtem kontaktů by bylo dobré provést analýzu jejich virové nálože. Při identifikaci pacienta s vysokou náloží je třeba zvláště pečlivě trasovat a izolovat další kontakty.

Stanovení virové nálože pacientů by také mohlo pomoci stratifikovat nově diagnostikované případy do skupin s různou mírou rizika rozvoje příznaků onemocnění.

(este)

Zdroj: Marks M., Millat-Martinez P., Ouchi D. et al. Transmission of COVID-19 in 282 clusters in Catalonia, Spain: a cohort study. Lancet Infect Dis 2021 Feb 2: S1473-3099(20)30985-3, doi: 10.1016/S1473-3099(20)30985-3 [Epub ahead of print].