Co hraje klíčovou roli při šíření COVID-19?
O klíčových proměnných, které určují riziko přenosu koronaviru SARS-CoV-2 a rozvoje příznaků onemocnění COVID-19, toho stále mnoho nevíme. Nové poznatky přinesla analýza vytrasovaných případů šíření nákazy na jaře 2020 v Katalánsku, která se zabývala vztahem mezi virovou náloží a přenosem onemocnění.
Zákonitosti přenosu koronavirové infekce
Podle dostupných poznatků se onemocnění COVID-19 přenáší zejména kapénkami a také nepřímo po kontaktu kontaminovaných povrchů se sliznicí úst, nosu nebo očí. V průběhu infekce je obvykle možné virus detekovat v respiračním traktu nakažených 1−2 dny před propuknutím příznaků a poté ještě po dobu i několika týdnů.
Nález virové RNA však nutně nemusí znamenat, že pozitivně testovaná osoba je infekční. Přesný vztah mezi virovou náloží jedince a rizikem přenosu nákazy však dosud není znám. Španělská studie publikovaná v časopisu Lancet Infectious Diseases analyzovala data potvrzených počátečních případů nákazy a jejich kontaktů, aby prozkoumala faktory související s přenosem viru.
Metodika studie
Do kohortové studie bylo zahrnuto 314 dospělých ambulantních pacientů pozitivních na COVID-19, u nichž se rozvinuly příznaky onemocnění v průběhu 5 dnů předcházejících vstupu do studie a u nichž byly k dispozici výsledky kvantitativní PCR. U těchto pacientů (počáteční případy) nebyly známé žádné případy infekce COVID-19 na pracovišti nebo v domácnosti během 2 týdnů před vstupem do studie.
Kontakty zahrnutými do studie byli dospělí se známou expozicí v nedávné době, kteří byli bez příznaků onemocnění COVID-19 v předchozích 7 dnech. Virová nálož kontaktů byla stanovena pomocí kvantitativní PCR vzorku z výtěru z nosohltanu při vstupu do studie, po 14 dnech a kdykoliv při rozvoji příznaků.
Pomocí regresní analýzy bylo poté hodnoceno riziko přenosu, rozvoje symptomatického onemocnění a inkubační dynamika. Také se zkoumal vztah mezi virovou náloží a demografickými a klinickými vlastnostmi případů.
Výsledky
282 pacientů (90 %) z kohorty počátečních případů udávalo nejméně 1 kontakt, celkem bylo nasbíráno 753 kontaktů rozřazených do 282 klastrů. Ve 32 % klastrů došlo k nejméně 1 přenosu onemocnění. Celková míra sekundárního přenosu onemocnění byla 17 %. Pokud měl počáteční případ virovou nálož nižší než 1×106 kopií/ml, k přenosu došlo ve 12 % případů, při virové náloži > 1×1010 kopií/ml činila míra sekundárního přenosu 24 %.
Sdílení společné domácnosti zvyšovalo riziko přenosu 3× (adjustovaný poměr šancí [OR] 3,0; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,59−5,65). Nebyla pozorována žádná korelace s nošením roušky, věkem nebo pohlavím původce nákazy ani s tím, zda měl původce příznaky respiračního onemocnění.
Riziko rozvoje příznaků v závislosti na virové náloži
Celkem 449 kontaktů bylo při vstupu do studie pozitivních na COVID-19, 6 % z nich vykazovalo při první návštěvě příznaky. Onemocnění s příznaky se rozvinulo u 43 % nemocných, kteří byli při první návštěvě asymptomatičtí.
Pravděpodobnost rozvoje příznaků korelovala s virovou náloží – ve skupině s náloží nižší než 1×107 kopií/ml se příznaky rozvinuly u 38 % testovaných, ve skupině s náloží nejméně 1×1010 kopií/ml vykazovalo 66 % pacientů příznaky onemocnění.
Rychlost rozvoje příznaků taktéž korelovala s počáteční virovou náloží: ve skupině s nejnižší náloží příznaky nastupovaly průměrně za 5−10 dnů, ve skupině s náloží 1×107 až 1×109 kopií/ml to trvalo 4−8 dní, u skupiny s nejvyšší náloží pak 3−8 dní.
Implikace pro klinickou praxi
Z prezentované studie vyplývá, že přenos viru SARS-CoV-2 je řízen zejména virovou náloží původce nákazy a riziko rozvoje symptomů a rychlost jejich nástupu silně koreluje s počáteční virovou náloží. Nebyl pozorován žádný další demografický nebo klinický faktor, který by ovlivňoval přenos viru.
Každého pozitivně testovaného jedince je tedy třeba považovat za potenciálního přenašeče a u pacientů s velkým počtem kontaktů by bylo dobré provést analýzu jejich virové nálože. Při identifikaci pacienta s vysokou náloží je třeba zvláště pečlivě trasovat a izolovat další kontakty.
Stanovení virové nálože pacientů by také mohlo pomoci stratifikovat nově diagnostikované případy do skupin s různou mírou rizika rozvoje příznaků onemocnění.
(este)
Zdroj: Marks M., Millat-Martinez P., Ouchi D. et al. Transmission of COVID-19 in 282 clusters in Catalonia, Spain: a cohort study. Lancet Infect Dis 2021 Feb 2: S1473-3099(20)30985-3, doi: 10.1016/S1473-3099(20)30985-3 [Epub ahead of print].
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Důležité odkazy
- Informace pro zdravotníky MZ ČR
- Přehled situace v ČR: COVID-19
- Doporučení Státního zdravotního ústavu ČR
- Doporučení Sdružení praktických lékařů ČR
- Informace ČLnK
- Desatero zásad při respiračních onemocněních připravené ČLnK
- Mýty a fakta o COVID-19: přehledně od WHO
- Stanoviska Odborných společností ČLS JEP
- Duševní onemocnění se u teenagerů přenáší v rámci školní třídy
- Kdy si mozek batolat začíná vytvářet dlouhodobé vzpomínky?
- Umělá inteligence v mozkovém implantátu pomáhá muži po mrtvici s dvojjazyčnou konverzací
- Pomohou nám s detekcí karcinomu plic i včely?
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?