Spojitost fyzioterapie a psychologie ve sportu


Interconnection of Physiotherapy and Psychology in Sport

The aim of the thesis was to create an insight into the current state of knowledge and procedures on the interconnection of physiotherapy and psychological care in sport based on a study of literature and a summary of theoretical background. It can be stated that almost no space is devoted to this topic in Czech literature. Foreign sources are discussing this issue and studies address the various issues of continuity of these two disciplines and the training of physiotherapists in sports psychology. According to available information it would be possible to create an educational concept in our country for training of physiotherapists to be able to communicate more effectively with athletes. By combining the knowledge of sports psychologists, coaches, physiotherapists and athletes themselves, a program could be developed to deepen the skills of a physiotherapist in a sports environment, but also to define the boundaries that physiotherapists should not exceed in any psychological activity.

Keywords:

sport – psychology – physiotherapy


Autoři: K. Kuba 1;  S. Kubová 2;  P. Harsa 3;  D. Pavlů 2
Působiště autorů: Univerzita Karlova, FTVS, katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu, Praha 1;  Univerzita Karlova, FTVS, katedra fyzioterapie, Praha 2;  Univerzita Karlova, 1. LF, Neuropsychologická laboratoř Psychiatrické kliniky, Praha 3
Vyšlo v časopise: Rehabil. fyz. Lék., 26, 2019, No. 3, pp. 120-123.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Práce si klade za cíl na základě studia odborné literatury a shrnutí teoretických podkladů vytvořit náhled na současný stav poznatků a postupů o propojení fyzioterapeutické a psychologické péče ve sportu. Lze konstatovat, že v české odborné literatuře není tomuto tématu věnován téměř žádný prostor. Zahraniční zdroje tuto problematiku rozvádějí a studie řeší nejrůznější otázky spojitosti těchto dvou oborů a vzdělávání fyzioterapeutů ve sportovní psychologii.

S využitím dostupných informací lze i u nás vytvořit koncepci vzdělávání fyzioterapeutů za účelem kvalifikovanější schopnosti komunikace se sportovci. Spojením znalostí sportovních psychologů, trenérů, fyzioterapeutů i samotných sportovců může být vytvořen program k prohloubení dovedností fyzioterapeuta ve sportovním prostředí, ale i vymezeny hranice, které by v tomto psychologickém působení neměly být překročeny.

Klíčová slova:

sport – psychologie – fyzioterapie

ÚVOD

Propojení fyzioterapeutické praxe a psychologického působení hraje podstatnou roli v terapii a léčebném procesu pacienta. Podobný princip funguje ve sportovním prostředí, kde fyzioterapeut pracuje se sportovci v mnohdy psychicky náročnějších situacích než v běžné praxi.

Důležité momenty, se kterými se fyzioterapeut pracující se sportovci setkává, jsou nejen vlastní jeho profesi, ale často jsou bližší psychologickému působení. Stavy před utkáním, resp. před výkonem, jsou specifické a fyzioterapeut je často poslední, kdo je se sportovcem v kontaktu. Další situací, kdy fyzioterapeut využívá psychologického působení, je po výkonu sportovce. A to hlavně po nezdařeném utkání nebo nepovedeném startu a podobně. Třetí situací je moment vzniku bolestí či pohybových obtíží v den nutnosti zásadního výkonu sportovce nebo dokonce několik momentů před vlastním startem. Posledním a často dlouhodobě nejvážnějším momentem je problém vážného poranění, které vede k dlouhodobému vyřazení ze sportu či ke konci kariéry. Tato situace je nejhorší ze všech uvedených, a i fyzioterapeut působící ve vrcholovém sportu by na ni měl být u každého sportovce připraven.

Rešeršní pohled na literaturu o spojitosti fyzioterapie a psychologie

O vlivu psychologického působení fyzioterapeuta není v dostupné české literatuře mnoho informací. Zobecňující materiály většinou pojímají téma jako psychologické působení pomáhajících profesí (zdravotních sester, ošetřovatelů, pečovatelů apod.). Z prostudovaných zdrojů vyplývá nutnost empatie a snaha o porozumění obtížím pacienta. Zároveň však vedou k obezřetnosti ve smyslu přílišného citového navázaní na pacienta (30). Potenciál, který má fyzioterapeut s psychologickým vzděláním a schopností psychoterapie, je zmiňován ale bez souvislostí se sportovním prostředím (26).

Fyzioterapeuti a sportovní psychologie na konci 20. století

Ze starších prací (12) lze považovat za zásadní studii, která oslovila 500 sportovně zaměřených fyzioterapeutů dotazníkem o vnímání vlivu psychologické složky a vztahu sportovec-fyzioterapeut. Byl sledován význam emocí a chování zraněných sportovců v průběhu léčby a význam psychologických dovedností fyzioterapeutů během léčby. Důležitým bodem bylo zjištění různé míry pozornosti sportovce při terapii při různých psychologických dovednostech fyzioterapeuta. Výsledkem byla doporučení ke zlepšení odborné psychologické přípravy (aplikované dovednosti) programů pro sportovní fyzioterapeuty. Problematika provázání psychologického působení na zraněného sportovce se objevuje v článcích už koncem 80. let a začátkem let 90. Pojetí role zdravotnického týmu ve sportu popisuje Wiese (34, 35). Dotazníkový průzkum o emočním ladění a prožívání poraněného sportovce věnovaný fyzioterapeutům provedla Pearsonová (31). Konkrétně bylo zaměření na postavení sportovního fyzioterapeuta v týmu popsáno už Gordonem (21) a na stejné téma s větším detailem na sociální podporu při sportovním zranění píše Ford (13) v článku o výhledových stanoviscích sportovních fyzioterapeutů. 

Mladší postoje a postupy vzdělávání fyzioterapeutů ve sportovní psychologii

Novější zdroje a články popisují jasný postoj sloužící k dalšímu rozvoji tématu a výzkumu v této problematice. Z Velké Británie pocházejí nejrůznější doporučení z posledních let týkající se tohoto vzdělávání. Sportovně-psychologické vzdělání má pozitivní vliv na praxi rehabilitačních odborníků sportovních úrazů (17). Autorka několika studií a publikací Monna Arvinen-Barrow (7) popisuje zkušenosti anglických fyzioterapeutů s využíváním psychologických metod u poraněných sportovců. Výzkum na základě semistrukturovaného rozhovoru byl vyhodnocen speciální psychologickou interpretační fenomenologickou analýzou IPA dle Smithe (33) a výsledky se ukázaly jako vhodné doporučení intenzivnějšího vzdělávání fyzioterapeutů v problematice psychologických technik.

Postup představující doporučující obsah k tomuto vzdělávání a způsob poskytování tohoto vzdělávání sportovní psychologie pro fyzioterapeuty byl podnětem průzkumu 4 zásadních otázek:

1. Jaká témata navrhnou výzkumní pracovníci, k začlenění do sportovní psychologické výchovy fyzioterapeutů?

2. Jaká témata navrhují odborné společnosti?

3. Jaká jsou dosavadní zjištění výzkumu vlivu sportovně-psychologického vzdělání na fyzioterapeuty?

4. Jakou formu vzdělávání doporučují výzkumníci jako optimální pro sportovní psychologii fyzioterapeutům?

Z výsledků průzkumu vyplývá, že pro dosažení co největšího přínosu by vzdělávání v oblasti sportovně-psychologické problematiky mělo být poskytováno v určitém „vzdělávacím balíčku“ (semináři) krátké doby trvání. Kromě toho se objevily tři široké oblasti, kterým by se měla věnovat sportovně-psychologická výchova: 1. porozumění psychologickému dopadu zranění, 2. zásahům a psychologickým dovednostem / technikám 3. doporučení k odborníkovi (určení si profesních hranic). Tyto faktory mají zásadní vliv na další vzdělávání sportovně zaměřených fyzioterapeutů (1, 2, 19).

Rehabilitace sportovního poranění se posunula od fyzické léčby k holistické péči. Přesto má stále tento komplexní přístup nedostatky. Výzkum mezioborové spolupráce realizačního týmu naznačil, že většina členů by považovala za užitečné lepší návaznost a využití správného postupu v poskytnutí péče sportovci. Výsledkem také bylo, že první, kdo poskytuje pomoc sportovci, je trenér nebo fyzioterapeut, a to téměř nezávisle na tom, o jakou problematiku se jedná. Zapojení sportovních psychologů do týmu může zajistit efektivní pracovní vztahy a poskytovat kvalitnější a komplexnější, mezioborovou péči sportovcům. Pro zajištění úspěšného návratu zraněných sportovců by měli všichni členové týmu spolupracovat ve prospěch sportovce tím, že aplikují holistickou péči při rehabilitaci sportovního úrazu i při jeho prevenci (3, 5, 8).

Nedostatky ve sportovně-psychologickém vzdělání fyzioterapeutů ve smyslu neodbornosti pro podávání rad a doporučení jsou problémem, který byl zkoumán před 14 lety polostrukturovanými rozhovory se sportovně zaměřenými fyzioterapeuty. Role členů realizačního týmu je velice důležitá v psychologické pomoci poskytované poraněnému sportovci. Nicméně profesionalita této pomoci může být zásadní. Jde především o povahu a rozsah této psychologické podpory, kterou si v praxi členové realizačního týmu nemusí uvědomovat. Fyzioterapeuti mají znalosti psychologie získané v rámci výuky i praxe, ale tyto znalosti nejsou podloženy specifickým psychologickým vzděláním a výcvikem pro psychologii sportu a sportovních zranění. Otázkou tedy je míra účinnosti psychologické podpory takto působících členů týmu. Jejich odborné vzdělávání pro tuto oblast se však důrazně doporučuje (10, 11, 22).

Stanoviska sportovců

Pohled profesionálních sportovců na tuto problematiku byl řešen polostrukturovanými rozhovory s následnou analýzou a přepisem dle IPA. Cílem zjištění bylo, jaký postoj ke zdravotnickým odborníkům mají z pohledu psychosociálního zranění sportovci během rehabilitace. Sportovci považují zranění za neoddělitelnou součást sportu, navzdory tomu popisovali časté pocity frustrace a sebepochybení nezávisle na průběhu celého rehabilitačního procesu. Zdravotnickým odborníkům během rehabilitace však sportovci přisuzují roli řešitelů fyzických problémů. Tito specialisté (vč. fyzioterapeutů) musejí pochopit psychosociální principy, které jsou základem sportovních zranění a také jejich psychosociální reakce na zranění. Dále musejí být seznámení se samoregulačními procesy, ke kterým může během rehabilitace úrazu dojít a měli by být schopni aplikovat psychologické principy přirozenými a jemnými způsoby, aby pomohli samoregulačním schopnostem sportovce (4, 25). Vnímání rehabilitačního programu sportovcem může ovlivnit výsledek péče. V případě správného fyzioterapeutického postupu a pochopení cíle programu sportovcem, je výrazně vyšší potencionální přínos léčby. Laické vysvětlení postupu léčby vede ke snazší spolupráci se sportovcem a dotváří efekt léčby po psychologické stránce (27, 29).

Stanoviska fyzioterapeutů

Názory fyzioterapeutů napříč sportovním prostředím Velké Británie byly zkoumány v dotazníkové studii ke zjištění pohledu fyzioterapeutů na psychologický vliv poranění u sportovce. V tomto výzkumu Hemmings (16) potvrzuje názor, že více než polovina ze zúčastněných sportovních fyzioterapeutů vnímá psychologickou složku poranění sportovce za velmi významnou, a proto používá psychologické techniky při léčbě zranění. Ale pouze několik jich uvedlo, že mají přístup ke konzultaci se sportovním psychologem. Ze závěrů vyplývá, že vzdělávání fyzioterapeutů v budoucnu by mělo klást důraz na psychologický aspekt poranění a zlepšení schopností fyzioterapeutů ve smyslu psychologických intervencí rehabilitačního programu. Současně lze zvažovat vytvoření spolupráce, resp. referenční sítě, fyzioterapeutů a sportovních psychologů. Řešení preference vzdělávání fyzioterapeutů postgraduálně je obsahem dotazníkové studie, která zjišťovala nejvhodnější formu. Tou dle výsledků byly vyhodnoceny workshopy, semináře, mentoring a koučink (intenzivní forma vzdělávání). Školiteli na takové akci mají dle respondentů být zástupci odborných (psychologických) společností a asociací (sportovních). Celkovým cílem bylo vytvoření základního schématu organizace tohoto vzdělávání (6, 24, 32).

Související problematika

Existuje mnoho důkazů a studií, že sportovně-psychologická intervence může pozitivně ovlivnit rehabilitaci. Pozitivní výsledky jsou podmíněny zvýšenou adherencí sportovce k terapii a sníženým stresem a úzkostí. Výsledkem je rychlejší návrat ke sportu. Navzdory těmto zjištěním je stále poměrně málo využíváno těchto psychologických zásahů nejen od fyzioterapeutů (kteří na to nejsou vyškoleni). Vedoucí týmů, sportovní trenéři a sportovně-rehabilitační odborníci málo využívají psychologické podpory. Důvody jsou různé. Nejčastěji je to nedostatek znalostí o potencionálním přínosu, dále nedostatek odborníků a poradců v oboru, nebo určitá stigmatizace spojení sportovce s psychologem. Za účelem lepší péče o sportovce musejí být tyto překážky odstraněny (14, 15, 18). V průběhu let se situace vyvíjí a v Británii dochází k online vzdělávání fyzioterapeutů různými moduly. Porovnání výsledků vzdělání modulem sportovní psychologie (experimentální skupina) a modulem kontrolní skupiny ukázalo, že absolventi modulu sportovní psychologie prokazují výrazně vyšší zlepšení psychologických postojů a přenos technik sportovní psychologie do praxe. Poslední výzkumy (19, 20) tedy naznačují, že psychologické vzdělání ve Velké Británii se jeví pro sportovně-rehabilitační odborníky jako účinné a přínosné. Proto má být striktněji zařazeno do odborné výuky a má dojít k rozšíření možností tohoto vzdělávání. Návaznost vzdělávání trenérů na problematiku sportovní psychologie a návaznost na vzdělání fyzioterapeutů je samostatnou kapitolou a přesahuje rozsah tohoto sdělení. Studií, věnujících se využití sportovní psychologie u trenérů, je mnoho (23, 36). Podněty prolnutí ke spolupráci fyzioterapeut a trenér nejsou obsahem této práce, ačkoliv je to také podstatné téma.

Bez zajímavostí nejsou ani práce týkající se vytvoření mezinárodní federace sportovní fyzioterapie (International Federation of Sports Physical Therapy – IFSPT), sledující průběžné vzdělávání v tomto oboru a zastřešující, resp. dopomáhající k dalšímu vzdělávání sportovně zaměřených fyzioterapeutů (9, 24). Tato federace je nyní jednou z podskupin WCPT (World Confederation for Physical Therapy).

Názory trenérů o vzdělání fyzioterapeutů ve sportovní psychologii

Zapojení českých trenérů je rozpracováním ve smyslu náhledu další odbornosti na problematiku této práce. Koncept vytvoření psychologického profilu sportovce sportovním psychologem, a následné proškolení fyzioterapeuta psychologem, vznikl po diskusích s trenéry. Seznámení fyzioterapeuta s profilem a vysvětlení možných variant práce se sportovcem se zdá jako potenciálně velmi přínosná a schůdná varianta. V zájmu fyzioterapeuta by mělo být osvojení si takových znalostí, aby mohl svým působením na sportovce stav zlepšovat (28).

ZÁVĚR

Shrnutí současných informací o stavu spojitosti psychologického působení v praxi fyzioterapeuta při práci se sportovci lze uzavřít stanoviskem doporučujícím hlubší vzdělávání fyzioterapeutů v otázkách psychologického přístupu ke sportovcům. Nejen na základě tohoto sdělení by mělo být cílem terapeutů z prostředí vrcholového sportu získávat další informace a doplňovat si znalosti z psychologie. Tato práce má podnítit lepší spolupráci ve sportovních týmech. Komunikace mezi členy realizačního týmu a sportovci by měla mít vyšší význam a lepší efekt. A to nejen ve vztahu ke sportu a výkonnosti, ale i k běžnému životu po ukončení kariéry sportovce

Adresa ke korespondenci:

PhDr. Kryštof Kuba

Sportovců 2457

272 01  Kladno

e-mail: kuba@fyziokliniky.cz


Zdroje

1.    ALEXANDERS, J., ANDRERSON, A., HENDERSON, S.: Musculoskeletal physiotherapists’ use of psychological interventions: a systematic review of therapists’ perceptions and practice. Physiotherapy, 2015, č. 101 (2), s. 95-102.

2.    ANDERSEN, M. B.: Doing sport psychology. USA, Human Kinetics, 2000, ISBN: 9780736000864.

3.    ARVINEN-BARROW, M., CLEMENT, D.: Preliminary investigation into sport and exercise psychology consultants’ views and experiences of an interprofessional care team approach to sport injury rehabilitation. Journal of Interprosessional Care, 2017, č. 31 (1), s.66-74.

4.    ARVINEN-BARROW, M., MASSEY, W. V., HEMMINGS, B.: Role of sport medicine professionals in addressing psychosocial aspects of sport-injury rehabilitation: professional athletes‘ views. Journal of Athletic Training, 2014, č. 49 (6), s. 764-772.

5.    ARVINEN-BARROW, M. et. al.: Sport psychology education: a preliminary survey on chartered physiotherapists‘ preferred methods of training delivery. Journal of Sport Rehabilitation, 2008, č. 17 (4), s. 399-412.

6.    ARVIVEN-BARROW, M. et al.: Athletes´ use of mental skills during sport injury rehabilitation.  Journal of Sport Rehabilitation, 2008, č. 24 (2), s. 189-197.

7.    ARVINEN-BARROW, M., PENNY, G., HEMMINGS, B.: UK chartered physiotherapists’ personal experiences in using psychological interventions with injured athletes: An Interpretative Phenomenological Analysis. Psychology of Sport and Exercise, 2010, č. 11 (1), s. 58-66.

8.    BULLEY, C., DONAGHY, M.: Sports physiotherapy competencies: the first step towards a common platform for specialist professional recognition, Physical Therapy in Sport, 2005, č. 2 (6), s. 103-108.

9.    BULLEY, C., DONAGHY, M.: Sports physiotherapy standards: A minimum threshold of performance. Physical Therapy in Sport, 2005, č. 4 (6), s. 201-207.

10.  BRUKNER, P. et al.: Clinical sport medicine. McGraw-Hill Australia Pty, 2007. ISNB: 9780070998131.

11.  DRIVER, CH., KEAN, B., OPRESCU, F.: Knowledge, behaviors, attitudes and beliefs of physiotherapists towards the use of psychological interventions in physiotherapy practice: a systematic review. Disability and Rehabilitation, 2017, č. 39 (22), s. 2237-2249.

12.  FORD, I. W., GORDON, S.: Perspectives of sport physiotherapists on the frequency and significance of psychological factors in professional practice: implications for curriculum design in professional training. Australian Jorunal of Science and Medicine in Sport, 1997, č. 29 (2), s. 34-40.

13.  FORD, I. W., GORDON, S.: Social support and athletic injury: the perspective of sport physiotherapists. Australian Jorunal of Science and Medicine in Sport, 1993, č. 25 (1), s. 17-25.

14.  FORSDYKE, D. et al.: Psychosocial factors associated with outcomes of sports injury rehabilitation in competitive athletes: a mixed studies systematic review. British Journal of Sports Medicine, 2016, č. 50 (9), s. 537-544.

15.  FRANCIS, S. R., ANDERSEN, M. R., MALEY, P.: Physiotherapists‘ and male professional athletes‘ views on psychological skills for rehabilitation. Journal of Science and Medicine in Sport, 2000, č. 3 (1), s. 17-29.

16.  HEMMINGS, B., POVEY, L.: Views of chartered physiotherapists on the psychological content of their practice: a preliminary study in the United Kingdom, British Journal of Sports Medicine, 2002, č. 36 (1), s. 61-64.

17.  HEANEY, C. A. et al.: Sport psychology education for sport injury rehabilitation professionals: A systematic review. Physical Therapy in Sport, 2015, č. 16 (1), s. 72-79.

18.  HEANEY, C. A.: Recommendations for successfully integrating sport psychology into athletic therapy. Sport Psychology and Counseling, 2006, č. 11 (2), s. 60-62.

19.  HEANEY, C. A. et al.: Is there a link between previous exposure to sport injury psychology education and UK sport injury rehabilitation professionals‘ attitudes and behaviour towards sport psychology? Physical Therapy in Sport, 2017, č. 23, s. 99-104.

20.  HEANEY, C. A. et al.: The impact of a sport psychology education intervention on physiotherapists. European Journal of Physiotherapy, 2017, č. 19 (2), s. 97-103.

21.  GORDON, S., MILIOS, D., GROVE, J. R.: Psychological aspects of the recovery proces from sport injury: the perspective of sport physiotherapists. Australian Journal of Science and Medicine in Sport, 1991, č. 23 (2), s. 53-60.

22.  JEVON, S. M., JOHNSTON, L. H.: The perceived knowledge and attitudes of governing body chartered physiotherapists towards the psychological aspects of rehabilitation. Physical Therapy in Sport, 2003, č. 4 (2), s. 74-81.

23.  JORDAN-HAMSON-UTLEY, J., SCOTT, M.: Athletic trainers’ and physical therapists’ perceptions of the effectiveness of psychological skills within sport injury rehabilitation programs. Journal of Athletic Training, 2008, č. 43 (3), s. 258-264.

24.  LAVALLÉE, L., FLINT, F.: Relationship of stress, competitive anxiety, mood state and social support to athletic injury. Journal of Athletic Training. 1996. č. 31 (4), s. 296-299.

25.  LEVY, A. R. et al.: Adherence to sport injury rehabilitation programmes: A conceptual review. Research in Sport Medicine, 2006, č. 14 (2), s. 149-162.

26.  KOLÁŘ, P. et al.: Rehabilitace v klinické praxi. Galén, 2010. ISBN: 9788072626571.

27.  McVIEGH, F.: An exploration of sports rehabilitators´ and athletic rehabilitation therapists´ views on fear or reinjury after anterior cruite ligament reconstruction.  Journal of Sport Rehabilitation. 2015, č. 24 (2), s. 140-150.

28.  NINEDEK, A.: Sport physiotherapists‘ perceptions of psychological strategies in sport injury rehabilitation. Journal of Sport Rehabilitation, 2000, č. 9 (3), s. 191-206.

29.  NIVEN, A.: Rehabilitation adherence in sport injury: sport physiotherapists‘ perceptions. Journal of Sport Rehabilitation, 2007, č. 16 (2), s. 93-110.

30.  PEŠEK, R., PRAŠKO, J.: Syndrom vyhoření – jak se prací a pomáháním druhým nezničit. Praha: PASPARTA Publishing, 2016,  ISBN: 978-80-88163-00-8.

31.  PEARSON, L.: Emotional effects of sports injuries: implications for physiotherapists. Physiotherapy, 1992, č. 78 (2), s. 762-770.

32.  SCHWAB REESE, L. M., PITTSINGER, R., JINGZHEN, Y.: Effectiveness of psychological intervention following sport injury. Journal of Sport and Health Science. 2012, č. 1 (2), s. 71-79.

33.  SMITH, J.: Beyond the divide between cognition and discourse: Using interpretative phenomenological analysis in health psychology. Psychology and Health, 1996. č. 11 (2). 

34.  WIESE, D. M., WIESE, M. R.: Psychological rehabilitation and physical injury: implications for the sportsmedicine team. Sport Psychologist, 1987, č. 1 (4), s. 318-330.

35.  WIESE, D. M., WIESE, M. R., YUKELSON, D. P.: Sport psychology in the training room: a survey of athletic trainers. Sport Psychologist, 1991, č. 5 (1), s. 15-24.

36.  ZAKRAJSEK, R. A., FISHER, L. A., MARTIN, S. B.: Certified athletic trainers’ understanding and use of sport psychology in their practice. Journal of Applied Sport Psychology, 2017, č. 29 (2), s. 215-233.

Štítky
Fyzioterapie Rehabilitace Tělovýchovné lékařství

Článek vyšel v časopise

Rehabilitace a fyzikální lékařství

Číslo 3

2019 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Výhody léčby pacientů s DM 2. typu GLP-1 agonisty
nový kurz
Autoři: prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.

Syndrom suchého oka – diagnostika, komplikace a léčba
Autoři: MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Systémová léčba psoriázy
Autoři: MUDr. Jiří Horažďovský, Ph.D

Klinická farmakokinetika betablokátorů
Autoři:

Současné možnosti terapie osteoartrózy
Autoři: MUDr. Jakub Holešovský

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×