VYUŽITÍ NEUROFYZIOLOGICKÝCH POSTUPŮ U NEUROGENNÍCH PARÉZ BŘIŠNÍ STĚNY


Horáček O., Schreier B., Lisý J., Kobesová A., Kolář P.: Application of Neurophysiological Procedures in Neurogenic Pareses of Abdominal Wall

Segmental pareses of abdominal wall result from damage to relevant neural roots or intercostals nerves in the extent of medullar segments Th5 to Th12. They are encountered in borreliosis and diabetes mellitus, in discogenic prolapse in the area of thoracic vertebral column, after kidney surgery, certain operations on the spine in certain tumors and as a consequence of sport overload.

In the paretic region there is usually muscular hypotonia, hypotrophy and deterioration of contraction ability. It becomes manifest as an arch of abdominal wall as well as disorders in the function of abdominal wall as a whole. The diagnostic is based on a timely beginning of a pointed rehabilitation which prefers neurophysiological procedures within the framework of therapeutic physical education, which more effectively support restoration of the function of paretic abdominal muscles and coordinated synergy of abdominal wall, diaphragm and pelvic floor. Dynamic neuromuscular stabilization using the elements of reflex loco motion and exercise of developmental series proved to be useful procedures.

Key words:
segmental pareses of abdominal wall, diagnostics, physiotherapy, dynamic neuromuscular stabilization


Autoři: O. Horáček 1;  B. Schreier 1;  J. Lisý 2;  A. Kobesová 1;  P. Kolář 1
Působiště autorů: Klinika rehabilitace a TVL FN Motol a 2. LF UK, Praha, přednosta doc. PaedDr. P. Kolář, Ph. D. 1;  Klinika zobrazovacích metod FN Motol a 2. LF UK, Praha, přednosta doc. MUDr. M. Roček, CSc. 2
Vyšlo v časopise: Rehabil. fyz. Lék., 18, 2011, No. 1, pp. 9-13.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Segmentální parézy břišní stěny vznikají následkem postižení příslušných nervových kořenů nebo interkostálních nervů v rozsahu míšních segmentů Th 5 až Th12. K tomu dochází např. u neuroborreliózy a diabetes mellitus, u diskogenních výhřezů v oblasti hrudní páteře, po operacích ledvin, některých operacích páteře, u některých tumorů a jako následek sportovního přetížení. V paretickém úseku zjišťujeme svalovou hypotonii, hypotrofii a zhoršení kontrakční schopnosti. To se projeví jednak vyklenováním břišní stěny v paretické oblasti především v situacích, kdy se zvyšuje nitrobřišní tlak a jednak narušením funkce břišní stěny jako celku. Diagnostika se opírá o klinické vyšetření, jehlovou elektromyografii, případně MRI břišní stěny. Důležité je včasné zahájení cílené rehabilitace, kdy se v rámci léčebné tělesné výchovy preferují neurofyziologické postupy, které nejúčinněji podporují obnovení funkce paretického břišního svalstva a koordinovanou synergii břišní stěny, bránice a pánevního dna. Vhodným postupem je dynamická neuromuskulární stabilizace využívající prvky reflexní lokomoce a cvičení ve vývojových řadách.

Klíčová slova:
segmentální parézy břišní stěny, diagnostika, fyzioterapie, dynamická neuromuskulární stabilizace

ÚVOD

Břišní svalstvo má řadu důležitých funkcí. Podílí se např. na pohybech trupu, určuje sklon pánve, účastní se stereotypu dýchání, má i funkci posturální. K poruchám funkce břišního svalstva dochází, kromě jiných příčin, také při narušení inervace břišních svalů, kdy se rozvíjejí segmentální parézy břišní stěny. Tyto parézy se projevují charakteristickým klinickým obrazem a je třeba jejich odlišení od jiných poruch břišní stěny. Segmentální neurogenní parézy břišní stěny je možné terapeuticky ovlivnit pomocí některých metod léčebné tělesné výchovy na neurofyziologickém podkladě a jedním z účinných postupů je podle našich zkušeností i dynamická neuromuskulární stabilizace.

BŘIŠNÍ STĚNA – STAVBA, FUNKCE

Břišní stěnu tvoří skupina pěti plochých svalů, které jsou navzájem funkčně i anatomicky vázány. K břišním svalů řadíme: m. rectus abdominis, m. obliquus externus abdominis, m obliquus internus abdominis, m transversus abdominis, m. quadratus lumborum (2).

Břišní svaly pracují vždy jako celek, na každém pohybu se účastní všechny svaly, avšak ne ve stejném poměru. Břišní svaly působí společně jako svaly expirační a jejich klidový tonus udržuje orgány břišní dutiny ve správné poloze a pod určitým tlakem (zajišťují „břišní lis“), určují sklon pánve a ovlivňují tvar a pohyby páteře (8). Břišní svaly se podílejí především na flexi, rotaci a úklonu trupu a uplatňují se při řadě stereotypů většinou ve funkci stabilizátorů. Břišní svalstvo má tedy i posturální funkci, při které v koordinované synergii s bránicí a pánevním dnem reguluje nitrobřišní tlak, a tak zepředu stabilizuje bederní a dolní hrudní páteř (7). Přitom je důležité správné pořadí aktivace jednotlivých svalových skupin participujících na stabilizační funkci (10). Při insuficienci přední stabilizace páteře prostřednictvím svalů břišního lisu se aktivují povrchové svaly, což může posléze vyústit v chronické bolesti páteře (6). Funkce břišní stěny může být narušena v důsledku různých patologických stavů, kdy dochází např. k jejímu lokálnímu mechanickému zeslabení nebo narušení kontraktility. Mezi tyto patologické stavy řadíme břišní kýlu, diastázu břišních svalů, funkční útlum některých břišních svalů (tzv. pseudoparéza) a segmentální neurogenní parézy v důsledku léze interkostálních nervů nebo nervových kořenů. O neurogenních parézách se dále zmíníme podrobněji.

PŘÍČINY PARCIÁLNÍCH (SEGMENTÁLNÍCH) PARÉZ BŘIŠNÍHO SVALSTVA

Segmentální parézy břišní stěny vznikají následkem postižení nervových kořenů nebo interkostálních nervů v rozsahu segmentů Th5 až Th12. K poškození uvedených nervových struktur dochází různými mechanismy, avšak nejčastěji se jedná o mechanické a ischemicko-kompresivní poškození. Segmentální parézy břišní stěny se mohou rozvinout např. po některých náročných sportovních výkonech, kdy dochází opakovaně k extrémnímu přetěžování dolní hrudní páteře a  Th/L přechodu. Parézu břišní stěny jsme pozorovali např. u špičkového oštěpaře. Segmentální parézy břišní stěny byly také pozorovány např. při laterálních a foraminálních výhřezech meziobratlových disků v dolní hrudní páteři nebo Th /L přechodu (1, 13). Parézy břišní stěny byly popsány také jako následek radikulopatie při neuroborrelióze, jak dokládá např. práce Mormonta a spol., kteří pozorovali oslabení břišní stěny a zároveň bolesti bederní a břišní oblasti u třech pacientů s neuroborreliózou (12). Břišní parézy se objevují někdy u diabetes mellitus, kde se mohou rozvinout v rámci diabetické thorakoabdominální neuropatie, což potvrzuje např. práce Longstretha (11), který pozoroval parézu břišní stěny u 4 pacientů s diabetickou hrudní polyradikulopathií. Naše zkušenost svědčí o tom, že příčinou segmentální břišní parézy může být i peroperační poškození nervových kořenů nebo interkostálních nervů, což jsme pozorovali u třech pacientů po operacích hrudní páteře, kdy byl proveden anterolaterální operační přístup s thoracotomií.

DIAGNOSTIKA

Diagnostika břišní parézy vychází z charakteristického klinického obrazu a výsledků pomocných vyšetření

• Klinický obraz

V akutní fázi jsou často přítomné bolesti vyzařující do postiženého segmentu, někdy jsou bolesti akutní, což může imitovat onemocnění břišních nebo dolních hrudních orgánů (13). V postižených segmentech břišní stěny se rozvíjejí typické projevy periferní parézy, tj. svalová hypotonie, hypotrofie, porucha kontraktility, případně hypestezie. Pokud jsou tyto projevy nevýrazné, mohou být i přehlédnuty. Rozsah, lokalizace a tíže parézy pak závisí na tom, které nervové struktury byly poškozeny a jaký je stupeň tohoto poškození. Může být postižen buď kompletně celý myotom (celá vrstva břišních svalů), nebo jsou při inkompletním poškození nervových struktur jednotlivé svaly postiženy nerovnoměrně. V místě paretického úseku břišní stěny se objevuje „vydouvání“ (obr. 1), které je klinicky nejnápadnějším projevem břišní parézy. Vydouvání paretického úseku je zřetelné především při zvýšení nitrobřišního tlaku, a proto je lze velmi snadno odhalit při Valsalvově manévru (obr. 2). Vrchol paretického vydutí je v místě nevýraznějšího oslabení břišní stěny a je snáze zjistitelné v oblasti šikmých břišních svalů než v oblasti přímých břišních svalů. Po snížení nitrobřišního tlaku paretické vydutí opět mizí a při klidném dýchání může být v paretickém úseku patrná naopak lehká konkavita. Pro diagnostiku je důležité též neurologické vyšetření, kdy při vyšetření břišních reflexů zjistíme hyporeflexii nebo areflexii a dochází k asymetrické nebo insuficientní svalové kontrakci v postiženém úseku. Je třeba přitom dbát na správný způsob vyšetřování břišních reflexů (3).

Segmentální paréza v levém dolním břišním kvadrantu. Pacient B. T., 38 let. Stp. operaci páteře pro kominutivní frakturu L1 s využitím bočního přístupu a následném poškození interkostálních nervů Th 10, 11. Je patrné vydouvání paretického úseku břišní stěny ve stoje při klidném dýchání v segmentu Th 10, 11, 12 s maximem v segmentu Th 11. Nad paretickým vydutím je patrná naopak lehká konkavita. Na obrázku vpravo je viditelná jizva po laterálním operačním přístupu.
Obr. 1. Segmentální paréza v levém dolním břišním kvadrantu. Pacient B. T., 38 let. Stp. operaci páteře pro kominutivní frakturu L1 s využitím bočního přístupu a následném poškození interkostálních nervů Th 10, 11. Je patrné vydouvání paretického úseku břišní stěny ve stoje při klidném dýchání v segmentu Th 10, 11, 12 s maximem v segmentu Th 11. Nad paretickým vydutím je patrná naopak lehká konkavita. Na obrázku vpravo je viditelná jizva po laterálním operačním přístupu.

Valsalvův manévr. Pacient J. B., 68 let. Stp. operaci páteře pro frakturu Th 12 - náhrada obratlového těla Th 12
s využitím bočního přístupu. Stp. poškození interkostálních nervů Th 11, 12 vlevo. Při tomto manévru je patrné lokální paretické vydouvání v segmentech Th 11, 12.
Obr. 2. Valsalvův manévr. Pacient J. B., 68 let. Stp. operaci páteře pro frakturu Th 12 - náhrada obratlového těla Th 12 s využitím bočního přístupu. Stp. poškození interkostálních nervů Th 11, 12 vlevo. Při tomto manévru je patrné lokální paretické vydouvání v segmentech Th 11, 12.

Pro diagnostiku břišní parézy jsou důležitá také pomocná vyšetření, především elektromyografické vyšetření a magnetická rezonance (MRI).

• Elektromyografické vyšetření

Jehlová elektromyografie umožňuje při neurogenních parézách břišní stěny v postiženém myo­tomu zachytit akutní nebo chronický neurogenní vzorec (13). Prokáže se tak neurogenní postižení v myotomu odpovídajícímu příslušnému nervovému kořeni nebo interkostálnímu nervu. Vyšetření umožňuje upřesnit rozsah a tíži postižení a při opakovaném vyšetření lze posoudit dynamiku změn a do určité míry také upřesnit prognózu (obr. 3). Somatosenzorické a motorické evokované potenciály pak umožní vyloučit myelopatii a míšní poškození (13).

Elektromyografický nález u pacienta s parézou v oblasti pravého dolního břišního kvadrantu. Neurogenní změny v oblasti m. rectus abdominis vpravo.
Obr. 3. Elektromyografický nález u pacienta s parézou v oblasti pravého dolního břišního kvadrantu. Neurogenní změny v oblasti m. rectus abdominis vpravo.

• MRI břišní stěny

Umožňuje spolehlivě zachytit atrofii - zeslabení - vrstvy břišních svalů, která se při parézách vždy rozvíjí. Na základě MRI lze také diferencovat postižení jednotlivých vrstev břišní stěny a provést stranové porovnání (obr. 4). Pomocí kontrolního vyšetření MRI lze posoudit dynamiku změn. Lokalizaci a vrchol vydouvání paretického úseku břišní stěny při Valsalvově manévru přesně ukáže dynamická sekvence sledující pohyb svalů během dýchání pacienta či při břišním lisu (obr. 5). K vyšetření lze použít sekvenci sB-TFE (1,5 T Interna). Jde o balancovanou gradientní sekvenci v SSFP, tj.„ steady state free precession“ (tzv. koherentního echa). Tato sekvence umožňuje skiaskopické sledování pohybů břišní stěny při dýchání či Valsalvově manévru.

Atrofie pravého m. rectus abdominis. 29letý pacient s pooperačním poškozením interkostálních nervů Th 8–10
vpravo. Na snímku vlevo je patrná výrazná atrofie pravého m. rectus abdominis (označeno šipkami) ve srovnání s levou stranou.  Atrofie je zřejmá i při pohledu na břišní stěnu v pravém horním břišním kvadrantu (snímek vpravo).
Obr. 4. Atrofie pravého m. rectus abdominis. 29letý pacient s pooperačním poškozením interkostálních nervů Th 8–10 vpravo. Na snímku vlevo je patrná výrazná atrofie pravého m. rectus abdominis (označeno šipkami) ve srovnání s levou stranou. Atrofie je zřejmá i při pohledu na břišní stěnu v pravém horním břišním kvadrantu (snímek vpravo).

 MRI břišní stěny (dynamické sekvence) u 38letého pacienta s pooperačním poškozením interkostálních nervů Th 10–11 vlevo. Na obrázku vlevo je nález v oblasti břišní stěny při klidném dýchání, kdy je nález na břišní stěně stranově symetrický, na obrázku vpravo je nález při Valsalvově manévru, kdy je patrné atrofické zeslabení a zřetelné vyklenování šikmých břišních svalů vlevo ve srovnání s pravou stranou.
Obr. 5. MRI břišní stěny (dynamické sekvence) u 38letého pacienta s pooperačním poškozením interkostálních nervů Th 10–11 vlevo. Na obrázku vlevo je nález v oblasti břišní stěny při klidném dýchání, kdy je nález na břišní stěně stranově symetrický, na obrázku vpravo je nález při Valsalvově manévru, kdy je patrné atrofické zeslabení a zřetelné vyklenování šikmých břišních svalů vlevo ve srovnání s pravou stranou.

Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit od neurogenní segmentální parézy, především: 1. kýlu v jizvě, 2. diastázu břišních svalů, 3. funkční útlum (pseudoparézu) v oblasti břišní stěny. V případě kýly v jizvě, která může být lokalizována v různých oblastech břišní stěny, dochází k narušení kontinuity břišní stěny. Jde o čistě mechanickou příčinu oslabení břišní stěny při neporušené inervaci břišních svalů. Vyklenování břišní stěny se u kýly objeví v místě největšího mechanického oslabení. Při diastáze břišních svalů dochází též k  mechanickému oslabení břišní stěny následkem rozestupu přímých břišních svalů. U diastázy k vyklenování břišní stěny ale nedochází v průběhu segmentu, nýbrž má kraniokaudální průběh. Inervace břišních svalů je zde také neporušená. Funkční útlum břišního svalstva (pseudoparéza) postihuje, na rozdíl od segmentální neurogenní parézy, obvykle rozsáhlejší oblasti břišní stěny. Inervace břišních svalů je u pseudoparézy také neporušená.

• Fyzioterapie

Úkolem rehabilitace u parciálních břišních paréz je především zlepšení trofiky a funkce postiženého svalstva. Usilujeme především o obnovení koordinované synergie břišního svalstva, bránice a pánevního dna a dále o zlepšení dechového stereotypu. U paréz břišních svalů následkem léze interkostálních nervů vychází rehabilitace z podobných zásad jako u jiných periferních paréz. Jsou zde však odlišnosti vyplývající z výjimečnosti břišních svalů. Při terapii periferních paréz v oblasti končetin se kromě LTV na neurofyziologickém pokladě provádějí též analytické postupy (4, 5). V případě segmentální parézy břišních svalů však analytické postupy nelze uplatňovat a preferujeme zde metody LTV na neurofyziologickém podkladě. Tyto metody LTV umožňují pracovat současně s celým komplexem břišních a trupových svalů. Dále blíže zmiňujeme postup, který jsme preferovali u našich pacientů a se kterým máme u parciálních paréz břišních svalů dobré zkušenosti. Kromě jednoduchých facilitačních prvků (vibrace, poklepy, stimulace kožních receptorů) se u našich pacientů osvědčila zejména dynamická neuromuskulární stabilizace (9). Obrázky 6-8 ukazují prvky uvedené metody, které byly použité v rámci fyzioterapie u pacienta prezentovaného na obr. 1, ale také u dalších našich pacientů. Metoda dynamické neuromuskulární stabilizace zahrnuje různé polohy reflexní lokomoce (obr. 6), kdy dochází k automatickému zapojení svalů břišní stěny do stabilizační funkce i stereo­typu dýchání, dále se cvičí v polohách dle ontogenetického vývoje a také se provádí autoterapie ve vývojových polohách (obr. 7, 8a-8c), které jsou velmi vhodné pro aktivaci šikmých břišních svalových řetězců. Také se provádí respirační fyzioterapie.

Reflexní otáčení II. fáze. Stimulační zóny jsou na mediální hraně horní lopatky a na spina iliaca anterior superior, dochází k aktivaci zejména šikmých břišních řetězců. Cílem je vyrovnaná aktivita ventrální a dorzální muskulatury a napřímení Th páteře.
Obr. 6. Reflexní otáčení II. fáze. Stimulační zóny jsou na mediální hraně horní lopatky a na spina iliaca anterior superior, dochází k aktivaci zejména šikmých břišních řetězců. Cílem je vyrovnaná aktivita ventrální a dorzální muskulatury a napřímení Th páteře.

Cvičení ve vývojových řadách - 3měsíční vzor na zádech. Provádí se volní aktivace břišní stěny. Pacient směřuje nitrobřišní tlak do míst, kam tlačí fyzioterapeut prsty, po aktivaci stabilizačního systému páteře přidává terapeut dynamizující prvky (jako jsou pohyby DK, HK atd). Dochází k aktivaci dechové vlny až do třísla, stabilizaci Th/L přechodu a ke kaudálnímu postavení hrudníku.
Obr. 7. Cvičení ve vývojových řadách - 3měsíční vzor na zádech. Provádí se volní aktivace břišní stěny. Pacient směřuje nitrobřišní tlak do míst, kam tlačí fyzioterapeut prsty, po aktivaci stabilizačního systému páteře přidává terapeut dynamizující prvky (jako jsou pohyby DK, HK atd). Dochází k aktivaci dechové vlny až do třísla, stabilizaci Th/L přechodu a ke kaudálnímu postavení hrudníku.

a-c. Cvičení ve vývojových řadách. Při parézách břišní stěny se osvědčuje cvičení, kdy se přechází z polohy tzv. „zralého šikmého sedu“ (8. měsíc vývojového věku) do polohy tzv. „medvěda“ (9. měsíc vývojového věku). Dochází k výrazné aktivaci břišních svalů, zejména k aktivaci šikmých břišních řetězců.
Obr. 8. a-c. Cvičení ve vývojových řadách. Při parézách břišní stěny se osvědčuje cvičení, kdy se přechází z polohy tzv. „zralého šikmého sedu“ (8. měsíc vývojového věku) do polohy tzv. „medvěda“ (9. měsíc vývojového věku). Dochází k výrazné aktivaci břišních svalů, zejména k aktivaci šikmých břišních řetězců.

Fyzioterapii je třeba zahájit co nejdříve po zachycení parézy, neboť tehdy bude efekt fyzioterapie nejvýraznější. Nezřídka se však setkáváme s pozdním zahájením fyzioterapie v případech, kdy zprvu byl nález podceněn nebo třeba i zcela přehlédnut, jelikož v popředí byly jiné problémy na které byla zaměřena pozornost ošetřujícího personálu. V některých situacích zase není včasné zahájení fyzioterapie možné a vhodné, jako ­např. je-li pacient po úrazech a operacích páteře, kdy je třeba dodržovat režimová opatření a pacient je dočasně limitován z hlediska pohybové zátěže páteře a některé polohy a pohyby jsou pro něj přechodně nevhodné. I v těchto případech je ale možné provádět např. elektrostimulaci proudy s šikmým tvarem impulzu a také některé jednoduché facilitační prvky a podpořit tak trofiku postiženého úseku břišní stěny. Pokud je fyzioterapie u parézy břišní stěny zahájena s velkým odstupem (více než 6měsíčním) od rozvoje parézy, její efekt se výrazně snižuje. Cílená fyzioterapie má být prováděna ale i v těch případech, kdy je zřejmé, že se stav zcela neupraví a bude přetrvávat reziduální postižení. I tehdy můžeme dle našich zkušeností docílit odstranění funkčního útlumu svalstva v okolí paretického úseku a do jisté míry zlepšit nejen funkční stav břišní stěny, ale také koordinovanou synergii břišního svalstva, bránice a pánevního dna. Důležité také je, aby pacient po zácviku pravidelně pokračoval ve cvičení i v domácím prostředí a dodržoval i jistá režimová opatření, mezi něž patří např. vyloučení situací, kdy dochází k nadměrnému zvýšení nitrobřišního tlaku a podobně. Někdy se osvědčuje dočasné použití břišního pásu ke zpevnění břišní stěny, což se může projevit také snížením subjektivních obtíží plynoucích ze svalového oslabení. Užitečný může být také dynamický taping, pomocí kterého lze také zlepšit pevnost paretického úseku.

ZÁVĚR

Parciální parézy břišní stěny mohou mít významné klinické důsledky jako je narušení stabilizační funkce páteře nebo dyskomfort v paretické oblasti. Diagnostika parciálních břišních paréz se opírá o podrobnou anamnézu a objektivní vyšetření. Je potřeba podrobně vyšetřovat oblast břišní stěny, protože při povrchním vyšetření mohou být parézy snadno přehlédnuty. Důležitá je cílená rehabilitace, kdy preferujeme LTV na neurofyziologickém podkladě umožňující pracovat současně s celým komplexem břišních svalů. Cílená rehabilitace parciálních paréz břišní stěny má význam i u pacientů s déletrvající parézou břišní stěny, kdy postižení sice již není plně reverzibilní, přesto je možné zaznamenat v řadě směrů zlepšení a předejít tak vertebrogenním bolestem. Jedním z postupů, které jsou účinné při terapii parciálních břišních paréz, je podle našich zkušeností dynamická neuromuskulární stabilizace a po zácviku prováděná autoterapie vycházející z vývojové ontogenetické řady.

MUDr. Ondřej Horáček, Ph.D.
Klinika rehabilitace a TVL FNM a 2. LF UK
V Úvalu 84
150 06 Praha 5
e-mail: ondrej.horacek@fnmotol.cz


Zdroje

1. BILET, F. P. J., PONSSEN, H., VEENHUIZEN, D.: Unilateral paresis of the abdominal wall: A radicular syndrome cause by herniation of the L1-L2 disc? J. Neurol. Neurosurg. Psychiatry, 1989, 52, s. 678.

2. ČIHÁK, R.: Anatomie 1. Avicenum, Praha, 1987.

3. DICK, J. P. R.: The deep tendon and the abdominal reflexes. J. Neurol. Neurosurg. Psychiatry, 2003, 74, s. 150-153.

4. GÚTH, A., PALÁT, M.: Periférne obrny v rehabilitačnej medicíne. Rehabilitácia, 19, 1986, (Suppl. 33), s. 102–110.

5. HALADOVÁ, E. et al.: Léčebná tělesná výchova. Brno, Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997.

6. HODGES, P. W. et al.: Contraction of the muscle dia­phragm during postural adjustemens. J. Physiol., 505, 1997, 1, s. 539-48.

7. HODGES, P. W., GANDEVIA, S. C.: Activation of the human diaphragm during a repetitive postural task. Journal of Physiology, 522, 2000, 1, s. 165-175.

8. JANDA, V.: Funkční svalový test. Praha, Grada Publishing, 1996, s. 31-33.

9. KOLÁŘ, P. a kol.: Rehabilitace v klinické praxi. Galén, 2009, s. 233-246.

10. KOLÁŘ, P.: Vertebrogenní obtíže a stabilizační funkce svalů – diagnostika. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 13, 2006, 4, s. 155-170.

11. LONGSTRETH, G. F.: Diabetic thoracic polyradikulopathy: Ten patiens with abdominal pain. Am. J. Gastroenterol, 1997, 92, s. 502-505.

12. MORMONT, E., ESSELINCK, W., DE RONDE, T. et al.: Abdominal wall weaknes and lumboabdominal pain revealing neuroborreliosis: a report of three cases. Clin. Rheumatol, 2001, 20, s. 447-450.

13. SŤĚTKÁŘOVÁ, I., CHROBOK, J., EHLER, E., KOT-LET, M.: Segmental abdominal wall paresis Cause by lateral low thoracic disc herniation. SPINE, 32, 2007, 22, s. 635-639.

Štítky
Fyzioterapie Rehabilitace Tělovýchovné lékařství

Článek vyšel v časopise

Rehabilitace a fyzikální lékařství

Číslo 1

2011 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se