Rakouské zkušenosti z reálné praxe s ozanimodem
Profesor Johann Sellner z Landesklinikum Mistelbach-Gänserndorf v rakouském Mistelbachu ve svém sdělení dále shrnul dosavadní rakouskou zkušenost s více než 300 pacienty sledovanými déle než 1 rok a věnoval se aktuální pozici léčby ozanimodem a potenciálně se objevujícím možnostem jeho využití v klinické praxi.
Role ozanimodu
Ozanimod byl schválen v květnu 2020 Evropskou lékovou agenturou (EMA) pro léčbu relabující-remitující roztroušené sklerózy (RRRS) s aktivní chorobou definovanou klinickými a zobrazovacími metodami. S terapií bylo na pracovišti přednášejícího započato v únoru 2021 po schválení úhrady. Místo má tento lék především v 1. linii, je ho však možné použít i jako léčbu eskalační či naopak deeskalační.
Výsledky rakouského souboru pacientů
Podle rakouské databáze RS se k 16. listopadu 2023 léčilo ozanimodem 317 pacientů s RRRS, z toho 69 % tvořily ženy, což se podobá situaci v pilotní studii; střední věk byl jen mírně vyšší (39,4 vs. cca 35,5 roku). Střední doba od nástupu symptomů RS v rakouské kohortě činila 7,2 roku, od stanovení diagnózy 5,6 roku, střední hodnota skóre EDSS (Expanded Disability Status Scale) 1,7, střední počet relapsů za posledních 12 měsíců 0,8. V rakouském souboru byl větší podíl pacientů s ozanimodem v 1. linii oproti pilotním studiím, konkrétně 40 vs. 30 %.
Z analýzy podskupin z pilotních studií vyplynulo, že účinnost zůstávala stejná, ať už pacienti užívali nějakou předchozí léčbu nebo nikoliv, a to ve prospěch ozanimodu oproti interferonu beta-1a (IFN β-1a). Jako předchozí chorobu modifikující terapii (DMT) pacienti z rakouské kohorty užívali fumaráty (15,1 %), galtiramer acetát (13,9 %), teriflunomid (10,7 %), interferony (10,4 %), fingolimod (4,1 %), natalizumab (2,2 %), kladribin (1,9 %), okrelizumab (0,6 %) či jinou medikaci (2,5 %); u 3 osob (0,9 %) tato informace chyběla. Důvodem převodu na ozanimod z teriflunomidu byla mnohem častěji aktivita nemoci (11 osob) než nežádoucí příhody (6). 1 pacient, který přešel na ozanimod z kladribinu, měl jako důvod aktivitu choroby. Z dimethylfumarátu se přecházelo téměř rovným dílem kvůli aktivitě nemoci (25) a nežádoucím účinkům (23), z natalizumabu pro deeskalaci léčby před těhotenstvím (1), aktivitu nemoci (1), žádost pacienta (2) či stabilitu nemoci (2). A pacienti dosud užívající fingolimod buď měli před převedením stabilní chorobu (6), sami o switch žádali (5), nebo se potýkali s nežádoucími účinky dosavadní terapie (3). Pravděpodobnost setrvání na ozanimodu po 12 měsících užívání byla 81 %. Střední doba expozice tomuto léku činila 538,6 dne. K přerušení jeho podávání došlo u 60 pacientů, tj. zhruba u pětiny, nejčastěji kvůli nežádoucím účinkům.
„Někteří lékaři i pacienti četli údaje o atrofii mozku, také za námi přicházeli do ambulancí, jestli nemohou přejít na ozanimod z fingolimodu – to je, myslím, něco, co lze rozhodnout velmi individuálně. Někteří pacienti mají na fingolimodu z různých důvodů přestávku v léčbě a preferují, nebo spíše lékaři preferují, přechod na modulátor S1PR 2. generace. Znovu zahájit modulaci S1PR jednou z molekul 2. generace je mnohem snazší,“ doplnil přednášející. V kohortě potom bylo i několik pacientů, kteří přešli na ozanimod kvůli lymfopenii.
Stabilita i po roce sledování
Nasazení ozanimodu může znamenat možnost úspěšného převedení na specifičtější modulátor S1PR. Roční výskyt relapsů v rakouské kohortě na základě této terapie zjevně poklesl. Další sledování trvalo zpravidla 365 dní a většina pacientů léčených ozanimodem zůstala stabilní.
V rakouské kohortě byl vysoký podíl perzistence na terapii – 93 %. K ukončení užívání ozanimodu docházelo nikoliv kvůli lymfopenii, ale pro jiné nežádoucí příhody. Někteří pacienti měli aktivitu choroby s progresí EDSS a problémem bylo i plánované či neplánované těhotenství.
Eva Srbová
redakce proLékaře.cz
Zdroj: Sellner J. The Austrian experiences. 36. český a slovenský neurologický sjezd, Hradec Králové, 30. 11. 2023.
