Gaucherova choroba představuje jedno z nejčastěji se vyskytujících lyzosomálních střádavých onemocnění. Tato onemocnění jsou většinou způsobena nedostatečnou aktivitou některé z kyselých hydroláz, jejichž funkcí je štěpení složitých látek, vznikajících například při odbourávání buněčných změn. Nedostatečná aktivita daného enzymu vede k hromadění substrátu nad enzymatickým blokem.
Gaucherova choroba představuje jedno z nejčastěji se vyskytujících lyzosomálních střádavých onemocnění. Tato onemocnění jsou většinou způsobena nedostatečnou aktivitou některé z kyselých hydroláz, jejichž funkcí je štěpení složitých látek, vznikajících například při odbourávání buněčných změn. Nedostatečná aktivita daného enzymu vede k hromadění substrátu nad enzymatickým blokem. U Gaucherovy nemoci je snížena aktivita enzymu β-glukocerebrosidázy, dochází tedy k hromadění glukocerebrosidu (glukosylceramidu) a jeho deacetylované formy glukosylsfingosinu zejména v lyzosomech buněk makrofágo-monocytárního systému.
Gaucherova choroba je multisystémovým onemocněním. Jeho hlavními klinickými rysy jsou periferní cytopenie, hepatosplenomegalie, postižení kostí a u některých pacientů také neurologické projevy. Choroba je tradičně klasifikována dle klinických projevů a průběhu onemocnění na 3 podtypy:
Gaucherova choroba je autozomálně recesivně dědičné onemocnění. Gen pro glukocerebrosidázu je lokalizován na 1. chromozomu. K dnešnímu dni je známo více než 300 mutací, což může alespoň částečně vysvětlit poměrně významnou fenotypickou heterogenitu. Dle některých autorů může přesné genotypování přinést jednotlivým pacientům možnost predikovat pravděpodobnou prognózu.
S pacienty postiženými Gaucherovou chorobou se nejčastěji setkávají hematologové, pediatři, ortopedi či neurologové. Vedle multisystémového charakteru postižení je významný klinicky progresivní trend onemocnění. Jelikož jsou dnes k dispozici spolehlivé neinvazivní diagnostické nástroje (molekulárněbiologické vyšetření, enzymologické vyšetření v leukocytech periferní krve a nověji také možnost testování rizikové populace tzv. metodou suché kapky, umožňující enzymologické vyšetření) a zejména proto, že je možno zahájit účinnou terapii, je nutné na toto onemocnění diferenciálnědiagnosticky pomýšlet v situaci přítomnosti splenomegalie, neobjasněné trombocytopenie či při netypických či recidivujících kostních obtížích.
Vědecký pokrok vedl k revoluci v terapii Gaucherovy choroby, zejména úspěšným zavedením enzymatické substituční terapie. Gaucherova choroba představuje jistý prototyp diagnostiky a zejména možností terapie této skupiny střádavých onemocnění. Není pochyb o tom, že další vývoj v možnostech terapie bude následovat.
(eza)
Zdroje: Thomas A. S., Mehta A., Hughes D. A.Gaucher disease:haematological presentations and complications. Br J Haematol. 2014 May; 165 (4): 427–40; doi: 10.1111/bjh.12804; Zimran A. How I treat Gaucher dinase. Blood 2011; 118: 1463–1471; doi: 10.1182/blood-2011-04-308890; Malinova V. Morbus Gaucher – možnosti diagnostiky a léčby. Remedia 2009, 19: 426–430
