Žilní tromboembolie (VTE), která zahrnuje hlubokou žilní trombózu (DVT) a plicní embolii (PE), se vyskytuje u více než 7 % onkologických pacientů. Výskyt trombózy závisí na typu nádorového onemocnění – vyšší je u pacientů s hematologickými malignitami, především s mnohočetným myelomem (MM). Zavedením perorálních imunomodulačních léčiv, thalidomidu a lenalidomidu, se zlepšily výsledky léčby MM. Tato terapie je však spojena s vyšším rizikem VTE.
Žilní tromboembolie (VTE), která zahrnuje hlubokou žilní trombózu (DVT) a plicní embolii (PE), se vyskytuje u více než 7 % onkologických pacientů. Výskyt trombózy závisí na typu nádorového onemocnění – vyšší je u pacientů s hematologickými malignitami, především s mnohočetným myelomem (MM). Zavedením perorálních imunomodulačních léčiv, thalidomidu a lenalidomidu, se zlepšily výsledky léčby MM. Tato terapie je však spojena s vyšším rizikem VTE.
Lenalidomid spolu s vysokými dávkami dexamethasonu je účinným a dobře tolerovaným způsobem léčby pacientů s MM. U pacientů s nově diagnostikovaným MM (NDMM) je tato léčba spojena s vysokým rizikem VTE (26–67 %), u nemocných s relabujícím a refrakterním MM toto riziko klesá na 11–15 %. Z tohoto důvodu je důležitá především prevence VTE. The International Myeloma Working Group doporučuje profylaxi kyselinou acetylsalicylovou (ASA) u pacientů s 1 či žádným rizikovým faktorem VTE a nízkomolekulární hepariny (LMWH) u pacientů s > 1 rizikovým faktorem.
Účinnost a bezpečnost použití ASA a LMWH v prevenci VTE u nemocných s MM léčených lenalidomidem v 1. linii srovnávala otevřená multicentrická randomizovaná kontrolovaná studie fáze III probíhající od listopadu 2007 do června 2009 v Itálii a Izraeli. Do studie bylo zařazeno 342 pacientů, kterým byla náhodně přidělena buď léčba ASA (100 mg/den perorálně, n = 176), nebo enoxaparinem (40 mg/den subkutánně, n = 166).
Během prvních 6 měsíců od randomizace se DVT a PE (stupeň 3/4) objevily u 2,27 % pacientů užívajících ASA a u 1,20 % s LMWH (p = 0,452), přičemž symptomatická PE byla zaznamenána u 1,70 % pacientů s ASA a u žádného pacienta s LMWH. U 4 pacientů s ASA se objevila superficiální tromboflebidita. Během léčby nebyla ani u jedné skupiny hlášena žádná arteriální trombóza, akutní kardiovaskulární (KV) příhoda nebo náhlé úmrtí.
Absolutní rozdíl ve výskytu DVT činil –0,07 % (95% interval spolehlivosti [CI] –2,35 až 2,21; p = 0,953), ve výskytu PE pak 1,70 % (95% CI –0,21 až 3,62; p = 0,091) pro ASA vs. LMWH. Kumulativní podíl tromboembolických příhod, akutních KV příhod a náhlého úmrtí po 12 měsících dosáhl 2,3 (95% CI 0,1–4,5) ve skupině s ASA a 1,8 (95% CI 0,0–3,9) ve skupině s LMWH. Střední věk při výskytu VTE byl 57 let. Medián doby do nástupu tromboembolických příhod činil 1,3 měsíce, přičemž pro ASA byl tento medián 0,95 měsíce a pro LMWH 2,13 měsíce.
Během tromboprofylaxe nebyly zjištěny žádné závažné krvácivé komplikace ani v jedné skupině. Průměrná délka profylaxe činila 3,6 měsíce u ASA a 3,5 měsíce u LMWH. 12 pacientů (6,8 %) s ASA a 5 pacientů (3 %) s LMWH přerušilo profylaxi předčasně kvůli progresivnímu onemocnění během Rd indukce (léčba lenalidomidem a nízkou dávkou dexamethasonu) a nežádoucím účinkům.
U pacientů s NDMM bez vysokého individuálního rizika VTE a bez jasné indikace antikoagulační či antiagregační léčby je profylaxe pomocí ASA nebo LMWH během indukční léčby založené na lenalidomidu spojená s nízkou incidencí VTE. Riziko VTE u pacientů s NDMM, kteří dostávají lenalidomid, je nízké nezávisle na použité profylaxi. LMWH ukázal jednoznačný přínos pro snížení komplikací VTE spojených s lenalidomidem. Nicméně kvůli malému počtu zjištěných událostí je obtížné vyvodit obecné závěry a jsou zapotřebí další hodnocení s cílem optimalizovat péči o tyto pacienty.
(mkd)
Zdroj: Larocca A., Cavallo F., Bringhen S. et al. Aspirin or enoxaparin thromboprophylaxis for patients with newly diagnosed multiple myeloma treated with lenalidomide. Blood 2012; 119 (4): 933–939, doi: 10.1182/blood-2011-03-344333.
