Porovnání efektivity a bezpečnosti dvou režimů dávkování enoxaparinu u pacientů po chirurgickém výkonu v oblasti hrudníku

Úvod

Chirurgický výkon je významným rizikovým faktorem rozvoje tromboembolické nemoci. Mezi zákroky s největším rizikem vzniku tromboembolické nemoci patří ortopedické a traumatologické výkony na končetinách, do kategorie středního rizika se řadí chirurgické výkony v oblasti hrudníku a břicha. U těchto typů výkonů je tak doporučena rutinní tromboprofylaxe, přičemž v peroperačním období se nejčastěji uplatňují nízkomolekulární hepariny, mezi něž se řadí enoxaparin.

Vyvstává tak dosud nezodpovězená klíčová otázka, jaká je optimální dávka enoxaparinu u pacientů podstupujících chirurgický výkon v oblasti hrudníku. S cílem zodpovědět ji vznikla multicentrická klinická studie porovnávající efektivitu a bezpečnost fixní dávky a dávky upravené podle tělesné hmotnosti.

Metodika a průběh studie

Studie se celkově zúčastnilo 131 pacientů, kteří byli rozděleni do 2 skupin. První skupina (n = 65) podstoupila terapii enoxaparinem v dávce 40 mg 1× denně, ve druhé (n = 66) byl enoxaparin podáván v dávce upravené podle hmotnosti, a to 30 mg 1× denně u pacientů s tělesnou hmotností < 70 kilogramů, 40 mg 1× denně u osob s hmotností 70–89,9 kg a 50 mg 1× denně u pacientů s hmotností ≥ 90 kilogramů.

Primárním cílem bylo stanovení peaku hladiny anti-Xa. Mezi sekundární cíle patřilo stanovení údolní (trough) hladiny anti-Xa, výskytu symptomatické tromboembolické nemoci a klinicky významného krvácení v období 90 dnů.

Výsledky

Studii dokončilo všech 131 účastníků. U dávky upravené podle hmotnosti nebyl pozorován signifikantně větší podíl pacientů s adekvátně nastavenou antikoagulační terapií oproti skupině s fixním dávkováním (peak anti-Xa ≥ 0,3 IU/ml; 44,3 vs. 48,2 %; p = 0,67). Obdobně nebyl u obou skupin pozorován signifikantní rozdíl v podílu pacientů s překročením horní hladiny terapeutického rozmezí (peak anti-Xa ≥ 0,5 IU/ml; 3,3 vs. 3,6 %; p = 1,00). Mezi skupinami také nebyl pozorován signifikantní rozdíl v trough hladině anti-Xa.

Výskyt symptomatické tromboembolické nemoci a klinicky významného krvácení byl v období 90 dnů nízký a mezi skupinami se signifikantně nelišil (0 %, respektive 3,1 %).

Závěr

Z výsledků studie vyplývá, že dávkování enoxaparinu upravené podle hmotnosti nepřináší zvýšení efektivity ani bezpečnosti oproti fixnímu dávkování u pacientů podstupujících chirurgický výkon v oblasti hrudníku. Oba dávkovací režimy přitom vykazují vysokou efektivitu a bezpečnost s nízkou incidencí tromboembolické nemoci a klinicky významného krvácení.

(holi)

Zdroj: Pannucci C. J., Fleming K. I., Bertolaccini C. et al. Fixed or weight-tiered enoxaparin after thoracic surgery for venous thromboembolism prevention. Ann Thorac Surg 2020 Jun; 109 (6): 1713−1721, doi: 10.1016/j.athoracsur.2019.12.058.