Skupina antitusik je relativně široká. Na jedné straně zahrnuje opioidy a jejich deriváty, z nichž je ve studii zastoupen dextrometorfan. Tyto látky působí centrálním mechanismem, což s sebou nese specifické nežádoucí účinky, jako je somnolence a ztráta bdělosti. Na druhé straně existují neopioidní antitusika, jako je například levodropropizin. Jeho mechanismem účinku je periferní inhibice senzorických C vláken.
Dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie zahrnovala 209 pacientů obou pohlaví se středně závažným neproduktivním kašlem. Látky byly podávány po dobu 5 dnů, levodropropizin v dávce 60 mg 3× denně a dextrometorfan v dávce 15 mg 3× denně.
Terapeutický účinek obou látek byl hodnocen podle počtu záchvatů kašle zaznamenaných v průběhu 6 hodin, četnosti a intenzity kašle a počtu nočních probuzení v důsledku kašle. Snášenlivost byla hodnocena na základě laboratorních výsledků, sledování vitálních funkcí a přítomnosti nežádoucích příhod, mezi něž byla zařazena i ospalost.
Z výsledků studie vyplývají následující zjištění:
Výsledky studie potvrzují dobrý antitusický účinek levodropropizinu a ukazují příznivější poměr přínosů a rizik ve srovnání s dextrometorfanem.
(jtr)
Zdroj: Catena E., Daffonchio L. Efficacy and tolerability of levodropropizine in adult patients with non-productive cough. Comparison with dextromethorphan. Pulm Pharmacol Ther 1997; 10 (2): 89–96.
