Srovnání účinnosti a snášenlivosti terapie dráždivého kašle u dospělých: levodropropizin vs. dextrometorfan

Úvod

Skupina antitusik je relativně široká. Na jedné straně zahrnuje opioidy a jejich deriváty, z nichž je ve studii zastoupen dextrometorfan. Tyto látky působí centrálním mechanismem, což s sebou nese specifické nežádoucí účinky, jako je somnolence a ztráta bdělosti. Na druhé straně existují neopioidní antitusika, jako je například levodropropizin. Jeho mechanismem účinku je periferní inhibice senzorických C vláken.

Metodika a průběh studie

Dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie zahrnovala 209 pacientů obou pohlaví se středně závažným neproduktivním kašlem. Látky byly podávány po dobu 5 dnů, levodropropizin v dávce 60 mg 3× denně a dextrometorfan v dávce 15 mg 3× denně.

Terapeutický účinek obou látek byl hodnocen podle počtu záchvatů kašle zaznamenaných v průběhu 6 hodin, četnosti a intenzity kašle a počtu nočních probuzení v důsledku kašle. Snášenlivost byla hodnocena na základě laboratorních výsledků, sledování vitálních funkcí a přítomnosti nežádoucích příhod, mezi něž byla zařazena i ospalost.

Výsledky

Z výsledků studie vyplývají následující zjištění: 

• Počet záchvatů kašle byl statisticky významně snížený (p < 0,05) již po 2. dni léčby oběma látkami. Jak účinnost, tak i čas potřebný k nástupu účinku byly u obou léčiv srovnatelné.
• Terapie oběma látkami také významně snížila intenzitu kašle (p < 0,01). U tohoto parametru byl nástup účinku levodropropizinu rychlejší.
• Současně s ústupem záchvatů kašle se při podávání obou látek významně (p < 0,05) snížil i počet nočních probuzení, přičemž levodropropizin vykazoval signifikantně vyšší účinek (p < 0,05) než dextrometorfan.
• V průběhu studie nebyly zaznamenány klinicky významné změny hodnot laboratorních testů nebo vitálních funkcí.
• Počet pacientů, u kterých se objevily nežádoucí příhody, byl významně vyšší (p < 0,05) u dextrometorfanu (12,1 %) než u skupiny léčené levodropropizinem (3,6 %). Konkrétně například ospalost byla hlášena u více než dvojnásobku pacientů léčených dextrometorfanem (10,4 %) ve srovnání s těmi, kteří užívali levodropropizin (4,6 %).

Závěr

Výsledky studie potvrzují dobrý antitusický účinek levodropropizinu a ukazují příznivější poměr přínosů a rizik ve srovnání s dextrometorfanem.

(jtr)

Zdroj: Catena E., Daffonchio L. Efficacy and tolerability of levodropropizine in adult patients with non-productive cough. Comparison with dextromethorphan. Pulm Pharmacol Ther 1997; 10 (2): 89–96.