Majorita respiračních infektů u dětí (> 80 %) má virovou etiologii. Převážně se jedná o rinoviry, viry influenzy A a B, adenoviry, viry parainfluenzy a RS viry. V případě virových infekcí je empirické podání ATB zcela nevhodné. Výjimkou jsou pacienti s těžšími komorbiditami nebo imunosupresí, kde ATB slouží jako prevence bakteriální superinfekce.
Nově se manifestující respirační infekce často doprovází kašel, zpočátku suchý, později produktivní. Kromě mukolytického efektu vede včasné nasazení erdosteinu díky jeho antiadhezivním, protizánětlivým a antioxidačním účinkům k omezení bakteriální kolonizace a ke snížení rizika bakteriální superinfekce. Erdostein rovněž zvyšuje koncentraci imunoglobulinu IgA na sliznici dýchacích cest. Z uvedeného vyplývá, že se podáním erdosteinu v počátku respirační infekce můžeme vyhnout nutnosti podání ATB. Zároveň u bakteriálních infektů, u kterých již byla zahájena ATB léčba za současného užívání erdosteinu, byl potvrzen lepší průnik ATB do hlenu, a tedy rychlejší eradikace patogenu a zkrácení doby výskytu symptomů respiračního onemocnění.
Respirační infekce mají velký epidemiologický, a tedy i socioekonomický a farmakoekonomický dopad. Nasazení multimodálně působícího erdosteinu v časných stadiích respiračních infektů může eliminovat nadbytečnou ATB terapii a vést k nižším nákladům na léčbu.
Z pohledu současných znalostí a principů medicíny založené na důkazech převažují rizika podávání mukoaktivních látek u dětí ve věku < 2 roky nad možnými přínosy této terapie. U malých dětí může vést podávání některých mukoaktivních látek k paradoxní hypersekreci hlenu na podkladě nadměrné stimulace pohárkových buněk. Malé děti hleny navíc mnohdy polykají a následně zvracejí, což může vyústit v dehydrataci. V rámci léčby se proto doporučuje hleny odsávat a zajistit dostatečnou hydrataci, která se sama o sobě podílí na mukolýze.
Podle stanoviska České pediatrické společnosti ČLS JEP vypracovaného ve spolupráci s Českou společností dětské pneumologie ČLS JEP je erdostein považován za nejúčinnější mukolytikum, a to s přesně stanoveným dávkováním od hmotnosti 15 kg. Tato hmotnostní kategorie přibližně odpovídá věkové hranici > 2 roky, tedy věku, kdy se použití mukoaktivních látek již považuje za přínosné.
Omezení věkovou hranicí 2 let však neplatí pro všechna mukoaktivní léčiva a pro všechny dětské pacienty. Na základě doporučení Evropské lékové agentury (EMA) by pro převažující rizika měly být přípravky s obsahem bromhexinu používány až od věku 4 let, a přípravky s ambroxolem dokonce až od 6 let věku dítěte. U dětí s chronickými plicními onemocněními (např. s cystickou fibrózou) může být naopak nutné a prospěšné nasazení mukoaktivních látek již ve věku < 2 roky.
Nejvhodnější lékovou formou pro děti představuje perorální suspenze. Dávkování přípravku je dáno tělesnou hmotností a věkem dítěte, a to následovně:
Erdostein bývá velmi dobře snášen, vzácně se mohou vyskytnout gastrointestinální obtíže, jako je pyróza, nauzea či průjem, případně alergická reakce. Kromě dětí o hmotnosti < 15 kg není vhodné erdostein podávat při těžkých poruchách jaterních a ledvinných funkcí a při homocysteinurii.
(tich)
Zdroje:
1. Kotolová H. Možnosti ovlivnění akutního kašle v rámci respiračních infekcí u dětí. Pediatrie pro praxi 2020; 21 (5): 315–319.
2. Bittenglová R. Erdostein – antibakteriální mukolytikum. Medicína pro praxi 2006; 1: 43–44.
3. Registr ERICA, 2014−2018. Dostupné na: www.registry.cz/index.php?pg=registry--vsechny&prid=24
