Erdostein jako vhodná volba v léčbě chronických zánětů horních cest dýchacích

Chronické záněty HCD − častý důvod k návštěvě lékaře

Prevalence chronických zánětů horních cest dýchacích (HCD) je v populaci vysoká, u chronické rinosinusitidy dosahuje podle anamnestických údajů až 15 %. Intenzita projevů je individuální, avšak potíže pramenící z chronických zánětů dýchacích cest jsou mnohdy velmi obtěžující, a přestože přímo neohrožují celkový zdravotní stav, mají značně negativní dopad na kvalitu života. Pacienti s těmito obtížemi často − a nezřídka i opakovaně − vyhledávají jak praktické lékaře, tak otorinolaryngology.

Příznaky bývají rozmanité, mnohdy ze strany pacientů obtížně konkretizovatelné. Vyskytovat se mohou celoročně i sezónně, kritériem chronicity je jejich trvání po dobu alespoň 12 týdnů. K typickým symptomům patří:

• pocit nosní obstrukce, plnosti nosní dutiny
• kýchání
• pokašlávání
• pálení a svědění nosní sliznice
• nazolálie
• sekrece z nosu, zahlenění
• parestezie či pobolívání v krku
• zhoršení nebo ztráta čichu a chuti
• bolesti/tlak ve tváři 
• opakované epistaxe
• cefalea

Příčiny? Infekce i oxidační stres

Patofyziologicky dochází u všech typů rinitid k vazomotorické dysregulaci provázené dilatací cévních pletení s následnou kongescí a vodnatým výtokem. K základním patofyziologickým mechanismům rozvoje chronických onemocnění HCD patří porucha mechanické bariéry, mukociliárního transportu i defekty imunity.

Je též známo, že chronické záněty provází nerovnováha oxidantů a antioxidantů. Antioxidační ochrana organismu je přitom podmíněná geneticky, což vysvětluje individuální náchylnost k chronickým zánětlivým onemocněním nejen dýchacích cest. Současně však znalost těchto antioxidačních mechanismů zakládá určité možnosti léčby chronických zánětlivých procesů. V otázce terapeutického ovlivnění chronických zánětů dýchacího systému vystupuje do popředí zejména ochranná role glutathionu jako jednoho z hlavních antioxidantů respiračního aparátu. 

Možnosti praktického lékaře

V konzervativní léčbě chronických zánětů horních cest dýchacích se na základě doporučení České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP uplatňují zejména topické kortikoidy a solné roztoky. Při závažnějším průběhu je postupem lege artis rovněž systémová kortikoterapie nebo několikatýdenní antibiotická léčba. Efekt antihistaminik lze očekávat jen v případě zánětů alergické etiologie. Dále je možné vyzkoušet antileukotrieny, k nim se však váže preskripční omezení, a v ordinaci praktického lékaře je proto nelze indikovat. 

Dlouhodobá léčba kortikoidy a ATB není ideální

Na straně pacientů se nicméně setkáváme s často až neúměrnou kortikofobií a možný nežádoucí efekt dlouhodobé kortikoterapie nelze popřít. Jejím následkem může být větší náchylnost k epistaxím, intranazální dyskomfort (pálení, bodání v krajině nosní sliznice), pocit podráždění krku apod. Dlouhodobá léčba antibiotiky s sebou zase přináší riziko rozvoje bakteriálních rezistencí, zažívacích obtíží a negativního ovlivnění jaterních testů.

Erdostein jako možná alternativa bez nežádoucích účinků

Jako vhodná alternativa v léčbě chronických zánětů HCD se jeví erdostein, který účinkuje ve více rovinách, včetně schopnosti pozitivně ovlivnit oxidační stres (mimo jiné díky svému potenciálu zvýšit hladinu glutathionu). Účinek erdosteinu byl ověřen i v případě rhinitis medicamentosa.

V jedné ze studií provedené v Česku na souboru 60 pacientů s chronickou rinosinusitidou a nosní polypózou byl porovnáván efekt erdosteinu podávaného v dávce 300 mg 2× denně oproti kombinaci erdosteinu s lokálními kortikosteroidy. Výraznější zlepšení bylo zaznamenáno ve skupině pacientů, kterým byl podáván pouze erdostein. Výsledky byly zjišťovány jednak formou dotazníku, jednak endoskopicky.

Léčba erdosteinem přitom není spojená s žádnými významnými nežádoucími účinky, lze proto předpokládat i lepší compliance pacientů. Podle platného SPC je možné erdostein indikovat pro léčbu chronických zánětů horních cest dýchacích, a lze jej proto považovat za rozumnou alternativu výše uvedených způsobů terapie.