Prevalence chronických zánětů horních cest dýchacích (HCD) je v populaci vysoká, u chronické rinosinusitidy dosahuje podle anamnestických údajů až 15 %. Intenzita projevů je individuální, avšak potíže pramenící z chronických zánětů dýchacích cest jsou mnohdy velmi obtěžující, a přestože přímo neohrožují celkový zdravotní stav, mají značně negativní dopad na kvalitu života. Pacienti s těmito obtížemi často − a nezřídka i opakovaně − vyhledávají jak praktické lékaře, tak otorinolaryngology.
Příznaky bývají rozmanité, mnohdy ze strany pacientů obtížně konkretizovatelné. Vyskytovat se mohou celoročně i sezónně, kritériem chronicity je jejich trvání po dobu alespoň 12 týdnů. K typickým symptomům patří:
Patofyziologicky dochází u všech typů rinitid k vazomotorické dysregulaci provázené dilatací cévních pletení s následnou kongescí a vodnatým výtokem. K základním patofyziologickým mechanismům rozvoje chronických onemocnění HCD patří porucha mechanické bariéry, mukociliárního transportu i defekty imunity.
Je též známo, že chronické záněty provází nerovnováha oxidantů a antioxidantů. Antioxidační ochrana organismu je přitom podmíněná geneticky, což vysvětluje individuální náchylnost k chronickým zánětlivým onemocněním nejen dýchacích cest. Současně však znalost těchto antioxidačních mechanismů zakládá určité možnosti léčby chronických zánětlivých procesů. V otázce terapeutického ovlivnění chronických zánětů dýchacího systému vystupuje do popředí zejména ochranná role glutathionu jako jednoho z hlavních antioxidantů respiračního aparátu.
V konzervativní léčbě chronických zánětů horních cest dýchacích se na základě doporučení České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP uplatňují zejména topické kortikoidy a solné roztoky. Při závažnějším průběhu je postupem lege artis rovněž systémová kortikoterapie nebo několikatýdenní antibiotická léčba. Efekt antihistaminik lze očekávat jen v případě zánětů alergické etiologie. Dále je možné vyzkoušet antileukotrieny, k nim se však váže preskripční omezení, a v ordinaci praktického lékaře je proto nelze indikovat.
Na straně pacientů se nicméně setkáváme s často až neúměrnou kortikofobií a možný nežádoucí efekt dlouhodobé kortikoterapie nelze popřít. Jejím následkem může být větší náchylnost k epistaxím, intranazální dyskomfort (pálení, bodání v krajině nosní sliznice), pocit podráždění krku apod. Dlouhodobá léčba antibiotiky s sebou zase přináší riziko rozvoje bakteriálních rezistencí, zažívacích obtíží a negativního ovlivnění jaterních testů.
Jako vhodná alternativa v léčbě chronických zánětů HCD se jeví erdostein, který účinkuje ve více rovinách, včetně schopnosti pozitivně ovlivnit oxidační stres (mimo jiné díky svému potenciálu zvýšit hladinu glutathionu). Účinek erdosteinu byl ověřen i v případě rhinitis medicamentosa.
V jedné ze studií provedené v Česku na souboru 60 pacientů s chronickou rinosinusitidou a nosní polypózou byl porovnáván efekt erdosteinu podávaného v dávce 300 mg 2× denně oproti kombinaci erdosteinu s lokálními kortikosteroidy. Výraznější zlepšení bylo zaznamenáno ve skupině pacientů, kterým byl podáván pouze erdostein. Výsledky byly zjišťovány jednak formou dotazníku, jednak endoskopicky.
Léčba erdosteinem přitom není spojená s žádnými významnými nežádoucími účinky, lze proto předpokládat i lepší compliance pacientů. Podle platného SPC je možné erdostein indikovat pro léčbu chronických zánětů horních cest dýchacích, a lze jej proto považovat za rozumnou alternativu výše uvedených způsobů terapie.
(tich)
Zdroje:
1. Urbánková P. Chronické záněty horních cest dýchacích. Medicína pro praxi 2007; 4 (9): 416–418.
2. Vodička J., Mejzlík J. Chronická rinosinusitida, příručka pro praxi. Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP, 2014. Dostupné na: www.otorinolaryngologie.cz/content/uploads/2020/02/ppp-chrs.pdf
3. Rahman I., MacNee W. Oxidative stress and regulation of glutathione in lung inflammation. Eur Respir J 2000; 16 (3): 534–554, doi: 10.1034/j.1399-3003.2000.016003534.x.
4. Dokuyucu R., Cevik C., Ozler G. S. et al. Determination of oxidative stress and effect of erdosteine on rhinitis medicamentosa in a rat model. Eur J Pharmacol 2014; 742 : 153−157, doi: 10.1016/j.ejphar.2014.09.009.
5. Hoza J. Salzman R., Stárek I. et al. Efficacy and safety of erdosteine in the treatment of chronic rhinosinusitis with nasal polyposis – a pilot study. Rhinology 2013; 51 (4): 323–327, doi: 10.4193/Rhin13.039.
6. SPC Erdomed. Dostupné na: www.sukl.cz/modules/medication/detail.php?code=0047033&tab=texts
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
