Farmakokinetikou mesalazinu v lékové formě s prodlouženým uvolňováním a porovnáním s jinými přípravky se zabývala přehledová práce publikovaná v časopisu Clinical Pharmacokinetics. Ukázala, že hlavní výhodou mesalazinu v lékové formě s prodlouženým uvolováním je zabránění jeho rychlému vstřebání, které by vedlo k vysokým plazmatickým koncentracím a nefrotoxicitě. Zároveň tato léková forma zajišťuje dosažení vyrovnaných koncentrací látky ve sliznici.
Mesalazin (kyselina 5-aminosalicylová, 5-ASA) se používá pro léčbu idiopatických střevních zánětů. Je metabolizován jak střevní sliznicí (v enterocytech), tak systémově v játrech na N-acetylmesalazin (acetylmesalazin, Ac-5-ASA), který je považován za inaktivní. Podstatou terapeutického efektu mesalazinu je jeho lokální působení. Tento poznatek vedl k vývoji lékových forem kyseliny 5-aminosalicylové, které by zajistily její maximální dodání do místa účinku. Používá se potahování či enkapsulace látky nebo její vazba na jiné molekuly.
Tablety s prodlouženým uvolňováním se skládají z mikrogranulí mesalazinu potažených semipermeabilní ethylcelulózovou membránou. Po rozpadu požité tablety v žaludku, ke kterému dochází do 20 minut, léčivá látka kontinuálně difunduje z jednotlivých mikrogranulí po dobu několika hodin v průběhu pasáže od duodena po rektum. Toto dlouhodobé uvolňování mesalazinu je závislé na čase a pH, začíná v duodenu a plynule se zvyšuje směrem k distální části střeva. V distální části tenkého střeva je ve formě mesalazinu a Ac-5-ASA přítomno asi 25 % orální dávky, 75 % přechází ve formě mikrogranulí do tračníku. Nižší hodnota pH v tračníku (5,5) a v céku (6,5) vede ke zpomalení uvolňování. Přestože je luminální pH hlavním faktorem určujícím uvolňování mesalazinu z granulí, nemá současné podávání antagonistů H2 na jeho vstřebávání vliv. Stabilní intraluminální koncentrace mesalazinu jsou podobné v celém střevu. Medián tranzitního času v tenkém střevu činí 3,7 hodiny a není ovlivněn potravou. Mikrogranule dosáhnou tračníku do 8 hodin po podání.
Dezintegrace lékových forem s opožděným uvolňováním nastává při pH 6−7, nedochází tedy k jejich rozpadu v žaludku, kde mohou setrvat i několik hodin. Do střeva se dostávají především v intervalech mezi jídly a jejich absorpce je na rozdíl od mesalazinu v lékové formě s prodlouženým uvolňováním značně ovlivněna potravou a denní dobou.
Maximální plazmatická koncentrace perorálně podaného mesalazinu v lékové formě s prodlouženým uvolňováním dosahuje při jednorázovém podání dávky 250−1500 mg hodnot < 1 mg/l, což je mnohem méně než při podání nepotahovaného mesalazinu, méně než u lékové formy s opožděným uvolňováním, ale více než u přípravků s azo vazbou. Podobné je to po opakovaném podávání, kdy se po dosažení rovnovážné (steady state) fáze střední plazmatické koncentrace pohybují v průměru v rozmezí 0,1−1,8 mg/l, což jsou hodnoty nižší než u forem s opožděným uvolňováním, ale o něco vyšší než u přípravků s azo vazbou. Srovnávací studie ukázaly, že v porovnání s přípravky s opožděním uvolňováním představuje léková forma s prodlouženým uvolňováním nižší systémovou zátěž organismu mesalazinem.
Koncentrace mesalazinu v místě zánětu ovlivňuje jeho terapeutický efekt. Aminosalicyláty s modifikovaným uvolňováním obecně dosahují vyšších slizničních koncentrací než přípravky s azo skupinou. Interindividuální variabilita těchto koncentrací byla u mesalazinu s prodlouženým uvolňováním mnohem nižší než u přípravků s opožděným uvolňováním. Rovnovážné koncentrace mesalazinu ve sliznici jsou u lékové formy s prodlouženým uvolňováním méně ovlivněny aktivitou onemocnění, než je tomu u lékových forem s opožděným uvolňováním. V případě urychleného střevního tranzitu, který je u pacientů se střevními zánětlivými onemocněními běžný, bylo u lékové formy s prodlouženým uvolňováním pozorováno snížení uvolnění mesalazinu (z 96 na 88 %) a systémové absorpce, což bylo spojeno s odpovídajícím zvýšením exkrece stolicí. Toto snížení bylo výraznější u přípravků s azo vazbou, kde bylo stolicí vyloučeno téměř 50 % podané dávky.
Tablety s mesalazinem v lékové formě s prodlouženým uvolňováním se skládají z mikrogranulí mesalazinu potažených semipermeabilní ethylcelulózovou membránou. Tato léková forma zajišťuje pomalé dlouhodobé uvolňování mesalazinu po dobu několika hodin. I když je systémová absorpce vyšší než u aminosalicylátů s azo skupinou, sérové koncentrace zůstávají nízké, což je spojeno s nízkým rizikem renální toxicity. Ve sliznici ilea a tračníku je dosaženo vysokých rovnovážných koncentrací mesalazinu, které nejsou ovlivněné aktivitou onemocnění. Uvolňování léčivé látky a její absorpce není ovlivněna potravou. Z klinických dat vyplývá, že terapeutický účinek je u ulcerózní kolitidy i Crohnovy choroby závislý na dávce.
(blu)
Zdroj: De Vos M. Clinical pharmacokinetics of slow release mesalazine. Clin Pharmacokinet 2000; 39 (2): 85−97.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
