Zhruba polovina pacientů léčených dlouhodobě pro nespecifické střevní záněty (IBD) je neadherentní k léčbě. Výsledky následujících studií naznačují, jak tyto pacienty identifikovat a jak k nim přistupovat.
Udržení onemocnění v remisi a prevence vzniku kolorektálního karcinomu. To jsou dva hlavní cíle dlouhodobé udržovací terapie IBD. A jsou to také cíle, kterých se nedaří dosahovat, pokud je pacient neadherentní. Bylo prokázáno, že při špatné adherenci k léčbě se riziko relapsu ulcerózní kolitidy zvyšuje více než pětkrát, a nárůst rizika vzniku kolorektálního karcinomu je možná ještě vyšší. S tím souvisí i fakt, že léčba neadherentního pacienta je ekonomicky náročnější, protože je méně efektivní.
Příčiny neadherence jsou nejrůznější a mnohdy se jedná o komplexní problém. Prvním krokem k tomu, abychom pacienta dovedli k zodpovědnému užívání léčby, je komunikace a zjištění konkrétních příčin neadherence u jeho osoby. Mezi samotnými pacienty nejčastěji uváděné důvody patří:
Z faktorů, které byly asociovány s nižší adherencí, můžeme uvést věk < 40 let, čerstvou diagnózu IBD nebo léčbu podávanou rektální cestou. Pro zajímavost, pacienti mladší 40 let s diagnózou IBD ne starší 5 let jsou dle studie, kterou provedli D’Incà s kolegy, neadherentní až v 75 % případů. U těchto skupin pacientů je tedy vhodné po neadherenci cíleně pátrat.
Komunikace hraje klíčovou roli nejen při odhalování neadherence, ale i při jejím řešení. Výše zmíněná studie také ukázala, že ti pacienti mladší 40 let, kteří se svým lékařem o nemoci otevřeně hovoří, jsou významně adherentnější. Zájem ze strany lékaře a sdílnost ze strany pacienta mohou umožnit následující kroky směrem k lepší adherenci:
Nemůžeme bohužel ovlivnit formu a závažnost nemoci, která si někdy žádá předepsání hůře snášených léčiv. Neovlivníme ani osobnost pacienta a každý lékař jistě zná případy, u kterých je snaha o lepší adherenci „házením hrachu na stěnu“. Zajisté to ale neplatí u všech 50 % lidí s IBD, o kterých jsme hovořili v úvodu. Snaha o zlepšení adherence pacientů je tedy potřebná a má smysl.
(luko)
Zdroje:
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
